Jak to dopadlo s mým předkrmeným místem

Standard

Tenhle tejden začal nádherným počasím. Nedalo mi to a v pondělí po práci jsem musel na chvilku vypálit k vodě. Vybral jsem místo prakticky v centru města, kde se mi ale vloni v létě překvapivě docela dařilo – na Orlici kousek po proudu pod zimním stadionem. Protože předpověď počasí byla optimistická i na druhý den, rozhodl jsem se zvolit taktiku Zkouška krmení partiklem a nabral jsem si do malého kbelíčku trošku fermentované kukuřice s pšenicí a řepkou, kterou mám už skoro dva měsíce doma pod věšákem. Už hezky probublává a po otevření nehorázně zatouchá, ale to je vono – nastal čas tenhle biohazard mix vyzkoušet.

Úkol zněl jasně: v pondělí zachytat více méně na náhodu a na krmné místo naházet při lovu co nejvíc kvasícího partiklu a druhý den zkusit ze zakrmeného místa vytahat nějakou tu větší rybu. Doufal jsem v nějaké větší cejny, možná kapra nebo s příhlédnutím ke kukuřici třeba i amura.

Pondělní podvečer u vody byl jak z katalogu. Bylo nádherný počasí, sluníčko se opíralo a já začal z ostra. Asi na třetí nahození hned ryba – malý cejn. Na háčku jsem měl 3 červy a tak se dal tak nějak očekávat. Na další nához jsem vytáhl ještě jednoho, přibližně stejné velikosti, at ak nastal čas na zvětšení nástrahy. Kvasící zrnko kukuřice na podvěs pod háček – uvidíme.

Hned na další nához přišel krásnej velkej cejn – dobře přes 40cm délky. Tak nějak stejným tempem jsem se pomalu prochytal až k soumraku a s deseti mega-cejny na kontě – ani jeden z nich neměl pod 40 cm jsem ubíral k domovu. Zhodnotil jsem pondělek jako dobrej příslib do dalšího lovu druhý den. Naházel jsem zbytek obsahu kbelíčku na krmný místo a už se těšil na zejtřek a tak nějak tajně jsem doufal v nějaký pěkný kapří odpoledne.

Druhý den, na stejném místě, se stejnou návnadou a nástrahou začal volnějc. Dobrou půlhodinku jsem jen koukal na nehybnou špičku prutu. Hned první záběr, mi ale dodal optimismu. Spička do vody, silon frčí přes brzdu. Zasek jsem něco většího. Ryba jezdila po a proti proudu nahoru a dolů. Najednou ale tah povolil a já vytáh z vody jen prázdný krmítko s návazcem. Kupodivu nic neselhalo, forpas neutržen, háček neohnutej, skrz feederovou gumu jsem vyloučil i proříznutí háčku, nevím co se stalo. Asi vítr, Máchale 🙂 Trošku jsem si zanadával, znova nahodil na stejný místo a čekal opakovačku. Ta už ale nepřišla. Po zbytek odpoledne jsem vytáhl z vody několik cejnů. Větších, menších, na nedostatek aktivity jsem si nemoh stěžovat, ale žádná další jízda jako ten první záběr, a to i přesto, že jsem několikrát zkusil zvětšit nástrahu na dvě kukuřičky anebo zase zmenšit na několik červíků.

Celkově nemůžu říct, že by mi braly větší nebo menší ryby než první den. Taktika předkrmení místa mi tentokrát zřejmě nevyšla. Možná taky proto, že při druhým břehu, kam jsem nahazoval, se v parku co chvíli zastavila rodinka s dětma nakrmit nějaký ty kačeny nebo mutrie, čímž mi, jak předpokládám, dokonale rozplašili jakékoli ryby, které by eventuelně měly na mou kukuřici chuť. Samozřejmě asi taky nemůžu svou hnijící kukuřicí u ryb konkurovat haldám čerstvejch rohlíků napadanejch ke dnu po tom, co kačeny nedozobou.

Poučení pro příště je jasný: Vybrat klidnější flek a zakrmit pořádně. Pořádně, míněno hodně. Hodně a častějc! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *