Kapří labutí píseň sezóny

Standard

Je to smutnej čas tenhle podzim. Zvlášť pro nás pro feederaře začátečníky, kteří nemaj tu kliku a musej se živit jinak než rybařinou a k vodě můžou tudíž vyrazit až po práci. Člověk z práce odchází pomalu za tmy a než by se dostal k vodě tak už by na feederový špičky nebylo vidět. A vůbec, komu by se chtělo sedět a koukat do černýho prázdna. Ta tam je letní pohoda s dlouhým vlahým večerem.

Vyrazil jsem na svou poslední letošní feederovou vycházku v neděli dopoledne, kdy předpověď počasí ještě slibovala poměrně rozumný vyhlídky. Přesto, vybaven zimní bundou a holínkama vyrazil jsem na Orlici, symbolicky tam, kde jsem letošní sezónu otvíral. Na tomhle místě jsem byl letos i vloni několikrát a dařilo se mi tam po oba roky nejvíc ze začátku sezóny. Zkusím ji tam teda tentokrát i uzavřít. Poslední dva tejdny se počasí fakt pořádně vyblblo. Několik dní foukal silnej vítr a lilo jak z konve. Grafy stavu hladiny a průtoků v Labi, co sleduju na mobilu lítaly nahoru a dolu, každej den jinak. No blázinec. Doufám, že už se to přeci jen trošku uklidnilo a na Orlici to bude v cajku.
Nechal jsem auto na kraji louky a k mýmu překvapení tam stálo dalších 5 aut. Takovej nával jsem tu ještě nezažil. Sakra, abych si vůbec měl kam sednout…

S batohem na zádech a futrálem přes rameno vykročil jsem do louky směrem k řece. Louka plná vody, co chvíli jsem se probořil až nad kotníky do bahnitý louže. Ještě že jsem nepodcenil holínky 🙂 Dva chlapy jsem zahlídnul u slepýho ramene jak měli nahozeno. Další o kousek dál bičoval hladinu vláčkou. Míjím je a pokračuju k řece, kde jsou oba fleky volný – paráda.

Vzal jsem si s sebou svůj lehkej picker, kterej mám na zimu a pak medium Trabucco feeder s šestnáctkou silonem. Malý háčky, slabý vlasce, jojo zima je tu a jemný náčiní je základ. Říkal jsem si, že na úvod dám šanci medium feederu, kdyby mi to nešlo zjemním na picker. Krmení hodně sladký: Dovit – neapolskej med ještě doslazenej. Nemám červy do krmení, ale to neva. Použiju k tomu ještě jednu pixličku bonduelky a to bude stačit. Klasická průběžka, 40g krmítko a přibližně 50 cm dlouhej forpas. Nedávám hokejku, mám jen zakroucenej silon pod košíčkem, je to jemnější. Do krmítka futruju zrnka kukuřice a utěsňuju mixem z obou stran. Házím přibližně 30 metrů od břehu. Šikmo na druhý straně řeky vidím sedicího kolegu s dvěma nahozenýma prutama. Tak uvidíme jak se nám oběma bude dařit.

Druhej prut zatím nevytahuju, dám tomu tak půlhoďku až hoďku. Když se nic nebude dít, zjemním náčiní. Začínám s dvěma zrnkama kukuřice na háčku. První ryba přichází překvapivě brzo. Na třetí nához se špička razatně zaškube. Poctivej záběr, silnej tah na konci vlasce naznačuje něco jinýho než cejna. Už podebírám malýho kapříka do podběráku. Příjemný překvapení na úvod. Čekal jsem spíš bílou rybu, ale kapřík to je fajn začátek. Stejná munice, stejný místo a sestava už letí do vody. Další kapřík zhruba stejný velikosti zabral po dalších 3 náhozech. Měním nástrahu na pařenej rohlík na nitce. Záběr od kapra přichází prakticky okamžitě. Tentokrát lehce větší ryba, 48 cm délky. Další rohlík už je na háčku a šup do vody. Rohlík je zaručená tutovka do chladný vody, znova se mi to potvrdilo. Během následující hodiny vytahuju celkem 5 přibližně podobně velkejch kaprů, kolem 50 cm délky a 2,5 kila váhy. Teda na to, že je začátek listopadu je to vcelku slušná jízda. Buďto jsem trefil hejno násaďáků nebo se před zimou rozhodli pořádně najíst a využívaj posledních dní s rozumným počasím. Kapříci berou prakticky na nához a já přemejšlím, jestli bych nepřemluvil ještě nějakýho většího. Měním nástrahu na boilie panáčka z půlky magický Mivardi B17tky a půlky plovoucího půlnočního pomeranče. Chvíli se nic neděje. Kapři asi čekali další nášup rohlíku a místo toho přiletěla tahle hi-tech novinka 🙂

Na třetí nához boilie sendviče vytahuju velkýho cejna. Tak, že přijde zrovna na tuhle nástrahu, to by mě nenapadlo. Vracím na háček zpátky tlačenej rohlík a vyšperkuju to ještě malou žížalkou, co mi zbyla v krabičce ještě z léta. Kapří kolotoč je zpátky. Rohlík s žížalou to je smrtící kombinace. Na tuhle dobrotu vytahuju největší rybu dne, šupináč 55 cm. S jídlem roste chuť a tak měním nástrahu na velkou 18tku boilie kouli s v příchuti ananas. Třeba se splete ještě něco většího. Aktivita po téhle změně ustala. Vcelku logicky. Kapříkům mojí velikosti se do tohohle sousta zjevně moc nechtělo a nic většího se poblíž zřejmě nenamanulo. V kbelíčku mi zbejvá ještě trocha krmení navíc, dávám šanci i malýmu pickeru a házím ho těsně ke břehu, jen tak na náhodu. Dávám na háček jen žížalu. Nic moc se neděje. Asi na 5. nához vytahuju lína. Parádní odměna na konec vycházky. Kbelík s krmením prázdnej, žádnej větší kapr už na ananasovou kouli nezabral a do mě se dala pořádná zima. Začalo totiž zase fučet a déšť byl na spadnutí.

Balím. Už se těším domů na oběd a na teplej čaj. Sezónu jsem zakončil myslím velmi důstojně. Pařenej rohlík nezklamal. Je to prostě zimní nástraha. Nedám na něj dopustit. Nevím, jestli se ještě do konce roku dostanu na nějakou feederovanou. Uvidím, třeba to ještě klapne než zamrzne voda. A když ne tak díky Labe a Orlice za letošek a zase na jaře…

Tak jsem taky zahájil

Standard

A je tu nová sezóna! Letošní zima byla opravdu zima s velkým Z. Na dírky jsem se sice nedostal, ale příští rok se určitě hecnu. Veletrhů, výstav, literatury, příprav a dalších zimních aktivit už bylo dost. Teď konečně povolily ledy a opadla velká voda na Labi i na Orlici a tak jsem vyrazil. Chce se říct, že již tradičně moje zahajovací vycházka vedla na Orlici. Vybaven echolotem, který jsem si nadělil pod stromeček byl jsem zvědavej, co se mi tam pod hladinou ukáže. Jestli opravdu na sonaru najdu nějakou tu rybku. Po fajnovým začátku minulý sezóny na stejném místě, kdy se mi zadařili dva krásní kapříci jsem se vybavil prakticky totožnejma nástrahama a návnadama – šlapanej rohlík, černej slanej mix s troškou rumu a navíc pár barevnejch červíků. Zvolil jsem method krmítka a slaboučký forpasy z 14 fluorcarbonu s malinkým háčkem.

První sonda vody s echolotem neukázala vůbec nic. Navíc foukal uragán, kterej na Orlici vzdouval takřka příbojový vlny a tak ani údaji o hloubce se nedalo moc věřit. Dobrou zprávou bylo snad jen to, že profil dna neukazoval žádné kmeny nebo překážky. A to je vlastně to, co jsem si od echolotu sliboval, totiž ukázat překážky, o který bych případně mohl trhat návazce. Ryby na displeji by pro mě byly spíš překvapením. Zobrazování fungovalo fajnově, žádné výpadky v signálu jsem nezaznamenal a tak můžu konstatovat, že dárek od ježíška je snad v pořádku a funkční 🙂

Bez potvrzení výskytu ryb na displeji echolotu jsem nahodil prostě někam před sebe. Vsadil jsem tentokrát na dva pruty. Jeden lehoučký picker s 20g method krmítkem  a druhý delší s 40 gramem, který jsem odhodil trošku dál od břehu. První záběr na sebe nenechal dlouho čekat. Prakticky, ještě dřív než jsem navázal druhý prut poťukala mi pickerová jednouncová špička. Malej cejn zabral na balíček červenejch červů na háčku. Nechal jsem na pickeru červíky a zopakoval místo. Cejni si zřejmě moje rumový černý krmení zřejmě našli, protože brali poměrně pravidelně. Nebyl to teda žádnej cvrkot, přeci jen voda je ještě chladná a je teprv začátek března, ale můžu říct, že na záběr jsem nečekal dýl než nějakejch 10 minut.

Zajímavý bylo, že na delší prut, dál od břehu nepřišel jedinej záběr. Myslím si, že to nebylo ani tím, že by zrovna takhle daleko od břehu ryby nebyly. Několikrát se mi stalo, že jsem vytáhl červíky ožužlaný. Spíš si myslím, že byť jsem použil tu nejměkčí špičku, byla pořád asi ještě moc tuhá v provnání s lehkým pickerem. Prostě jsem jemnej zimní záběr na prutu neviděl. No a taky foukal dost silnej vítr a moc nepolevoval.

Po přibližně pěti cejnech jsem změnil nástrahu a přidal jsem pod háček suchej šlapanej rohlík. Za chvilku šla špička pickeru k zemi. Poměrně silnej záběr na začátek března přinesl moc pěknýho padesáticentimetrovýho kapříka. Na pickerovým prutu opět krásnej souboj. Takový hezký ryby nelovím ani v létě 🙂 No tak snad jsem si to nevysřílel hned na první vycházce. Tatáž nástraha na delším prutu nepřinesla znovu žádnej záběr.

Po prvním kapříkovi se mi už žádného dalšího na rohlík přesvědčit nepodařilo a tak jsem pokračoval v cejním tempu až do vyprázdnění kbelíčku s krmením. Musím říct, že zahájení letošní sezóny proběhlo překavpivě dobře. Moc jsem se už k vodě těšil. Loni se mi podařio zahájit přeci jen o měsíc dřív. V každým případě jsem si ale i letos potvrdil svoji loňskou takticku se slaným tmavým mixem a štípaným rohlíkem, za což jsem rád. Teď doufám, že nadcházející sezóna bude alespoň taková jako moje první vycházka.

Jak to dopadlo s mým předkrmeným místem

Standard

Tenhle tejden začal nádherným počasím. Nedalo mi to a v pondělí po práci jsem musel na chvilku vypálit k vodě. Vybral jsem místo prakticky v centru města, kde se mi ale vloni v létě překvapivě docela dařilo – na Orlici kousek po proudu pod zimním stadionem. Protože předpověď počasí byla optimistická i na druhý den, rozhodl jsem se zvolit taktiku Zkouška krmení partiklem a nabral jsem si do malého kbelíčku trošku fermentované kukuřice s pšenicí a řepkou, kterou mám už skoro dva měsíce doma pod věšákem. Už hezky probublává a po otevření nehorázně zatouchá, ale to je vono – nastal čas tenhle biohazard mix vyzkoušet.

Úkol zněl jasně: v pondělí zachytat více méně na náhodu a na krmné místo naházet při lovu co nejvíc kvasícího partiklu a druhý den zkusit ze zakrmeného místa vytahat nějakou tu větší rybu. Doufal jsem v nějaké větší cejny, možná kapra nebo s příhlédnutím ke kukuřici třeba i amura.

Pondělní podvečer u vody byl jak z katalogu. Bylo nádherný počasí, sluníčko se opíralo a já začal z ostra. Asi na třetí nahození hned ryba – malý cejn. Na háčku jsem měl 3 červy a tak se dal tak nějak očekávat. Na další nához jsem vytáhl ještě jednoho, přibližně stejné velikosti, at ak nastal čas na zvětšení nástrahy. Kvasící zrnko kukuřice na podvěs pod háček – uvidíme.

Hned na další nához přišel krásnej velkej cejn – dobře přes 40cm délky. Tak nějak stejným tempem jsem se pomalu prochytal až k soumraku a s deseti mega-cejny na kontě – ani jeden z nich neměl pod 40 cm jsem ubíral k domovu. Zhodnotil jsem pondělek jako dobrej příslib do dalšího lovu druhý den. Naházel jsem zbytek obsahu kbelíčku na krmný místo a už se těšil na zejtřek a tak nějak tajně jsem doufal v nějaký pěkný kapří odpoledne.

Druhý den, na stejném místě, se stejnou návnadou a nástrahou začal volnějc. Dobrou půlhodinku jsem jen koukal na nehybnou špičku prutu. Hned první záběr, mi ale dodal optimismu. Spička do vody, silon frčí přes brzdu. Zasek jsem něco většího. Ryba jezdila po a proti proudu nahoru a dolů. Najednou ale tah povolil a já vytáh z vody jen prázdný krmítko s návazcem. Kupodivu nic neselhalo, forpas neutržen, háček neohnutej, skrz feederovou gumu jsem vyloučil i proříznutí háčku, nevím co se stalo. Asi vítr, Máchale 🙂 Trošku jsem si zanadával, znova nahodil na stejný místo a čekal opakovačku. Ta už ale nepřišla. Po zbytek odpoledne jsem vytáhl z vody několik cejnů. Větších, menších, na nedostatek aktivity jsem si nemoh stěžovat, ale žádná další jízda jako ten první záběr, a to i přesto, že jsem několikrát zkusil zvětšit nástrahu na dvě kukuřičky anebo zase zmenšit na několik červíků.

Celkově nemůžu říct, že by mi braly větší nebo menší ryby než první den. Taktika předkrmení místa mi tentokrát zřejmě nevyšla. Možná taky proto, že při druhým břehu, kam jsem nahazoval, se v parku co chvíli zastavila rodinka s dětma nakrmit nějaký ty kačeny nebo mutrie, čímž mi, jak předpokládám, dokonale rozplašili jakékoli ryby, které by eventuelně měly na mou kukuřici chuť. Samozřejmě asi taky nemůžu svou hnijící kukuřicí u ryb konkurovat haldám čerstvejch rohlíků napadanejch ke dnu po tom, co kačeny nedozobou.

Poučení pro příště je jasný: Vybrat klidnější flek a zakrmit pořádně. Pořádně, míněno hodně. Hodně a častějc! 🙂

Járo, jsi tu?

Standard

Co s načatým odpolednem? Rybáři mají v odpovědi na tuto otázku jasno. Nedělí odpoledne, kde jinde než u vody. Poučen z předchozího nezdaru jasně jsem si stanovil cíl vycházky – zachytat si. Nechávám stranou testování nových nástrah nebo návnad, nechávám stranou objevování novejch fleků – jdu potahat nějaký ryby 🙂

Vyrážím na osvědčený místo letošní zimy – na Orlici nad splav v Malšovicích. Beru osvědčenej tlačenej rohlík a vlastnoručně namíchanýho slanýho krmení ze dvou šrotů, mletý řepky a strouhanky. Na místě opět zjišťuji, že málo lepí a nedrží na method krmítku – achjo zas! Vylepšení hlínou tentokrát ale zabralo. Vybaluju dva pruty, lehkej picker Axiom 2,4 a medium feeder GF 3,6. Chci vyzkoušet nahodit trošku dál, a tak to zkusím taky s delším prutem. Na tohle období možná ještě trošku těžký nádobíčko, ale zkusim to. Na pickeru mám method krmítko kraťoučkej návazec s kouskem feeder gumy a na GF klasickou průběžku s hokejkou, košíčkem a asi půlmetrovým forpasem.

Na tomhle stejným místě jsem seděl přibližně před měsícem a zadařili se mi tu dva pěkní kapříci, tak uvidíme jak dneska. Na háček klasicky jeden vyštípnutej tlačenej rohlík zajištěnej dvěma mraženejma červama (živý jsem už v neděli nesehnal, ale ty mražený jsou myslím naprosto OK :))

Přibližně po čtvrthodince buch – spička lehkýho pickeru jde do vody a já sekám. Pořádnej tah po proudu. Je to kapřík, určitě. Ale sílu má teda už o poznání jinou než minulej měsíc, kdy se nechal vytáhnout z vody prakticky bez boje. Jojo jaro už je tu a i ryby už se probouzej. Chvilku se s ním peru a najednou vytahuju z vody jen krmítko. Utrh se mi uzlík feederový gumy – únava materiálu.

Používám teď na zimu na návazce k háčku jemňoučkej fluorcarbon 14mm, a proto jsem ho začal odpružovat kouskem feeder gumy. Prozatím velká spokojenost, musím říct. Vloni jsem tenhle fluorcarbon zkoušel jen tak a utrh jsem na něm několik kaprů na Rozkoši a tak jsem mu přestal věřit. S feeder gumou je to pecka. Prozatím žádná ztracená ryba – tedy teď vlastně první, ovšem ne vinou fluorcarbonu ale blbě upevněnýho uzliku na gumě.

Druhej podobnej záběr za dalších přibližně 20 minut jsem už proměnil bez selhání. Kapříci okolo 45 cm byli při chuti. Vytáhl jsem jich za odpoledne ještě dalších 5. Střídavě z větší dálky na medium GF prut, střídavě na picker z blízka od břehu. Od všech jsem se dočkal podobný aktivity. Už to není ta zimní hybernace, ale pěkná jarní síla. Souboje moc hezký 🙂

Rohlík zachutnal i dvoum větším cejnům. Pomalu ho začínám pokládat za ultimátní zimní nástrahu. Zkusíme jak bude makat v létě. Negativem kromě málo lepivýho mixu a jednoho utrženýho kapříka, kterýmu jsem nechtěně přidal jeden háčkovej piercing byl snad jen můj amatérismus v lovu na dva pruty. Několikrát jsem podvlíkal překřížený silony, když mi ryby jezdily při zdolávání ze strany na stranu přes silon druhýho prutu – no, ještě to chce cvik. Snad jen nedávat pruty tak blízko k sobě, anebo druhej prut raději při zdolávání ryby stáhnout.

Tuhle nedělní vycházku musím hodnotit jen a jen pozitivně. Osvědčené místo, osvědčená nástraha – výsledek nad očekávání.

Pondělní dopoledne na Orlici

Standard

Dlouho jsem se na tuhle rybačku chystal. Tejden dovolený přede mnou, ale do Itálie je odjezd až večer, takže dopoledne hurá na ryby. Pondělí ráno, půl března, u vody bych čekal jen ty nejskalnější důchodce 🙂 Původně jsem myslel, že zakotvím na nějakým netradičním místě. Měl jsem v hledáčku Keprťák na Pláckách nebo Labskej náhon někde v Předměřicích. No ale vzpoměl jsem si jak dopadly moje poslední pokusy objevovat nový místa na Opaťáku a na Labi, kde jsem neměl buď ani záběr nebo mi to bral proud a s mým novým lehkým pickerem jsem byl úplně ztracenej. No prostě podceněná příprava. Na nový fleky asi lepší nejdřív vyrazit s někým zkušeným a oťukat. A tak jsem si pondělí řek, že si přeci jen chci trošku zachytat a tak jsem vyměk a zakotvil na Orlici v Malšovicích naproti Slezský plovárně.

S sebou můj oblíbenej tlačenej rohlík na šňůrce, červíky, a půl pytlíku osolenýho černýho krmení Sensas Super Black. První zádrhel: Ráno za oknem sice luxusní sluníčko – příslib krásnýho jarního dne u vody, jenže na místě ouha – studenej uragán, kterej teda pěkne zalejzal za nehty. Radši nedomejšlet, co to bude dělat s jemnejma feederovejma špičkama. „Nejseš žádný béčko, už jednou jsi dneska vyměk“, řek jsem si a začal vybalovat nádobíčko. Druhej zádrhel: Sensas Super Black sice ohromně pozitivně hodnocený krmení na zimu, voní skvěle, barva výborná, ovšem na method krmítko ho těžko nalepit. Zkusil jsem to vylepšit troškou hlíny, co se mi podařilo vyďoubat z břehu, ale vzhledem k tomu, že jsem krmení předtím vytunil ještě bonduelkou, neměla lepící složka valného efektu. Nakonec, po několika kolech vztekání se a proklínání hry vyklápěj se bábovičko jsem na pickeru převázal montáž na klasickou průběžku s košíčkovým krmítkem. Tím pádem jsem dal kapříkům pro toto dopoledne pápá.

Abych to zkrátil. Ještě, že jsem si pod maskáče vzal ty podvlíkačky. Vítr nepolevoval na síle a já vymrzlej za tři hodinky odcházel od vody. Na score kartu jsem si moh připsat 5 mikro cejnů, který se asi zřejmě zrovna probudili ze zimního spánku. Ne, že by se tedy u vody vůbec nic nedělo, to zas ne, ale přeci jen jsem si to slunečný dopoledne představoval trošičku jinak.

Poučení ve smyslu rybářské bible 1000+1 rada pro rybáře samozřejmě najdeme:

  1. Krmení na method feeder je potřeba extra vybírat anebo vyzkoušet a nesázet jen na jméno.
  2. Ke správnému zhodnocení aktuálního počasí před započetím vycházky nestačí kouknout z okna jen na parkoviště před barákem, ale možná vystrčit bradu aspoň na balkón.
  3. Jasně si stanovit cíl vycházky:
    a) Zachytat si
    b) Objevit novej flek, o kterým si budu moct poznamenat do budoucna: Ano / Možná ještě někdy / Už nikdy víc
    c) Vyzkoušet nový nástrahy / návnady
    a podle toho vybrat, kam se vypravit. Všechno dohromady totiž zcela určitě nefunguje k naprosté rybářově spokojenosti.

Závěrem snad už jen zhodnocení: Nemůžu říct, že bych si nezachytal nebo, že bych odcházel od vody rozladěnej, ale určitě se mi zadařily už i lepší vycházky. Tak snad zas příště znovu a lépe!

Zimní teorie vs. zimní praxe

Standard

Nevím jak ostatní, ale já teda musím říct, že už pociťuju pořádnej zimní rybářskej absťák. Nejsem zas až tak úplně skalní, že bych si bral v práci dovolenou, abych moh jít na ryby za světla. Když venku věje sníh nebo je hrubě pod nulou taky se mi k vodě moc nechce. Ale poslední dobou, nějak podezřele často vykukuje sluníčko a venku jsou slyšet ptáci a voní to jak na jaře. No úplně si to o tu rybačku říká.

Za poslední dva tejdny vcelku jarního počasí mi na ryby vyšel čas dvakrát. Samozřejmě zimní vycházka chce náležitou přípravu. Zvláště pak já, začátečník, kterej doposud rybařil od  března října jsem to nemoh podcenit. No a taky co jinýho přes zimu dělat, když už teda nejde jít ven k vodě, než pročítat rady zkušenejch a čerpat inspiraci do nové sezóny v literatuře a na internetu.

No takže jsem se samozřejmě dověděl jak jsou pro zimní rybolov ohromně účinný pikantní chutě česneku, chilli, maggi, soli atd. Jak je naprosto nezbytný solit šrot a barvit ho do tmava popelem a já nevím čim. Jak si prostě bez pořádnýho vostrýho dipu v chuti nejlépe „patentka“ nebo „mrtvola“ (kterej stojí asi tři stovky) u vody ani neškrtneš, no a tak dále.

Vybaven červy obarvenými na červeno, rohlíkovejma kuličkama marinovanejma v maggi a vykoupanejma v chilli-česnekový lázni jsem vyrazil podvakrát k vodě na zimní výpravy provětrat svůj novej dárek od ježíška – Axiom 2’40 Picker, na kterým – jak jsem se opět dověděl z povídání zkušených – se i ta sebemenší ryba třepotá a bojuje jak obří sumec 🙂

Z teoretického pohledu chybu nenajdeš. „Musí aspoň něco brát. Malý, větší to je fuk, jen ať se něco děje“, říkal jsem si a vybral, podle rad a videí z netu, malou říčku se zákrutama a padlejma stromama. A výsledek? NIC! Ani potah silonu. Na druhou vycházku znovu podle rady internetových zkušených místo na řece poblíž vtoku vyčištěné vody z tovární čističky, kde by údajně měla teplejší voda ryby lákat. A výsledek? NIC! Ani potah silonu. Místní ryby zřejmě rady zkušenejch neznaj? Anebo „zkušení“ mají zkušenosti jen s řekou co jim teče za barákem a u nás prostě asi jejich moudra neplatěj. Jinak to nevidim.

Takže jsem se v sobotu ráno vypravil na tři hodinky k vodě s jednim vyštípaným tlačeným rohlíkem a troškou vosolenýho šrotu, co jsem používal normálně v létě. A šel jsem nad Mlejnek na Orlici, kam jsem chodil minulej rok v létě. Žádný vymejšlení fleků podle mapy a zkoumání, kde co bude ryby lákat nebo ne. Žádní nakládaní červi – normální mražený od podzimu, co mi zbyli. Žádný chilli-česnekový orgie. Normálni suchý kuličky vyštípaný kleštěma z pařenýho rohlíku. Lehoučkej proutek, slabej silon, method feederový krmítko a suchej rohlik. Prostě jsem zkusil ultrajednoduchou strategii – nic věděckýho.

Oproti očekávání se konalo příjemné překvapení v podobě dvou kapříků a hromady dalších promarněnejch záběrů. Ještě ty zimní záběry úplně neumím. Nevím přesně jak reagovat na to jemný popotahování silonu, jestli to je záběr nebo jen tráva nebo klacík plavenej proudem a uvízlej za silon. Musím si ten Picker ještě trošku osahat.

No zadařili se dva chlapáci, oba nad 40 cm délky a tím  malým proutkem to byl s nima fakt boj, to je pravda. I když teda energie měli asi jako já, když se ráno kulím z postele. Žádný škubání hlavou, žádný plácání ploutvema, jeden pokus o výpad po proudu a pak to vzdali – oba úplně shodně. Ten první „pankáč“ s naďobnutým čírem se mi trošku u břehu zamotal silonem do křoví, ale kousíček si povyjel a tak jsem si ho nakonec hezky přived až k podběráku.

Tím nejzajímavějším z celý mojí vcelku úspěšný zimní vycházky ale bylo to, a tím také nabízím vlastní hradeckou říční zkušenost, že samotnej rohlík je asi ta největší hitparáda, co se dá v zimě nabídnout. Také ku spokojenosti rybářovy peněženky 🙂