Velikonoční dvojboj

Standard

Už třetím rokem máme s tátou takovou hezkou tradici jít o velikonočním pondělí na ryby. Ráno doma rychle pomlázka a pak hned k vodě 🙂 Tentokrát jsme to ale museli posunout už na volnej Velkej pátek. Nějak to jinak nevyšlo a na pondělí už byl jinej program. Je to takovej hezkej zvyk, kdy na Rozkoši vlastně otvíráme sezonu. Tentokrát se to s tím pátkem semlelo tak na rychlo, že táta ani nestihnul převinout na svejch prutech silony, který si nadělil k Ježíšku.

Počasí nebylo v pátek nijak extra jarní. Zima, sem tam poprchávalo. Sraz ráno u vody, kde už sedělo překvapivě hodně chlapů. Nojo jaro už je tu a rybáři se nemůžou dočkat. Soused vedle na břehu čile povídal historky o tom, jak minulej tejden tady na tom místě tahala nějaká polská výprava jednoho kapra za druhým. Nahodil jsem svoje feederové náčiní. Použil jsem i heavy T-Rex 3,90 a medium GF 3,60. Chtěl jsem vyzkoušet trik s dalekým nahazováním, co předváděl Martin Maťák na jednom ze svých videí a musím tedy říct, že to fakt funguje. Nezoušel jsem ještě to krmítko s dolní zátěží, to se mi nepodařilo sehnat, ale řek bych, že s ním by to lítalo ještě dál. Ten fígl je ale fajn a na Rozkoši rozhodně použitelnej.

No oproti historkám upovídaného souseda musím páteční dopoledne u Rozkoše hodnotit poněkud jinak. Nám ani jemu totiž nebralo vůbec nic! Tatík ten byl na svým kaprařským náčiní úplně bez záběru, já vytáhl jednoho většího cejna a s jednou rybou se mi utrh slaboučkej fluorcarbonovej návazec. Nic moc extra výsledek, více méně náhoda. Balili jsme nějak před polednem a sezonu se nám na Rozkoši tedy moc důstojně otevřít nepodařilo. Tak zas příště to bude lepší 😉

V pondělí jsem se nakonec přeci jen rozhod tradici dodržet a vyrazit dopoledne na chvilku k vodě. Jen sám tady někde v okolí HK. Na oběd jsme měli už domluvenej program a tak jsem vzal jen lehkej picker, trošku šrotu a červy a vyrazil na Labskej náhon do Březhradu. Cíl výpravy jasnej: Otestovat novej revír. Měl jsem jen cca 3 hodinky času takže jsem nechtěl podnikat nějaké extra dlouhé výpravy do neznáma a tak jsem si sedl kousek stranou hlavní cesty a vsadil na červy.

Slaboučkej silon, slaboučkej návazec, lehké krmítko, slanej vlastní mix a červíci. Čekal jsem nějaký malý plotičky, cejny, možná nějakýho mini-kapříka, prostě takové jarní pochytáníčko na malý vodě. Počasí zrána nádherný. Oproti pátku se sluníčko hezky začalo opírat do zad. Jaro je tu. Ovšem po hodině bez záběru a bez jakékoli aktivity na špičce prutu jsem trošku znejistěl. Přesunul jsem se přibližně o 200 metrů blíž směrem k silnici. Změna místa – ryba jistá, prej, no tak uvidíme. Chvilku nic a pak bum – duhák. No tak to bylo překvapení. Docela pěknej, měl kolem 30 cm. Další cca třičtvrtě hodinku nic a tak jsem se zase přesunul. Sedl jsem si přímo pod silnici. Na dohled byli vidět další chlapi. Tohle místo je asi hodně oblíbený. No během chvilky mi cinknul ještě jeden duháček, trošku menší než ten první. No ale potom zase půlhoďka klid. Už jsem neměl čas na další přesun a musel jsem to pobalit. Pstruží velikonoční dopoledne bylo pro mě překvapení. Žádný ťukání od malejch rybek do pickeru, žádný plotičky ani cejni, který jsem tu čekal.

Ještě to tady někdy vyzkouším, je to zase jinej druh revíru než veliká Rozkoš, velký Labe nebo Orlice. V každým případě velikonoce letos důstojně otevřely jaro. Počasí nádherný a ryby už se mají čile k světu. Sezóna je tu. Hurá 🙂

Jak jsem se pokusil osedlat úředního šimla

Standard

Máme tu nový rok a hromada z nás tichejch bláznů už má určitě v ruce novou povolenku, novej Řád a novou známku v legitimaci. Tady v Hradci proběhla moje výměna papírů letos poměrně hekticky oproti loňsku, kdy jsem na Rybárně prakticky jen přešel od okýnka k okýnku a během 5 minut jsem měl všechny formality za sebou. Tentokrát jsem si přeci jen trošku „zafrontoval“ ale zato jsem se navíc dověděl, kdy a kam můžu přijít na členskou schůzi, což mě doposud nějak nenapadlo řešit. Asi se ze mě stává zodpovědnější a zodpovědnější člen místní organizace 🙂 Mou letošní výměnu povolenky, ale provázela jedna pozitivní historka, se kterou se chci podělit a která mi ukázala, že častokrát proklínaného úředního šimla lze někdy poměrně jednoduše osedlat – samozřejmě k blahu mému a nás všech taky 🙂 Začnu o měsíc dřív někdy na kraji prosince.

Pro jednu ze svých posledních přívlačových vycházek jsem si vybral Rozkoš. Nikdy jsem tam pořádně na přívlač nechytal a říkal jsem si že to při břehu vyzkouším a i kdyby nic tak aspoň objevím novej kousek revíru, kam chodím od malička, a kterej i přesto znám vlastně jen z malé části. Nic jsem tehdy nechytil, ale o to nejde. Vypravil jsem se od hlavní hráze po břehu směrem ke Lhotě. Věděl jsem že od hlavní hráze je chráněné pásmo a v Řádu jsem se dočetl, že lovné úseky jsou kolem Rozkoše číslované a značené tabulemi. Po tu dobu, co na Rozkoš jezdím chytat jsem si nevybavil jediné místo, kde bych tu tabuli s číslem úseku někdy viděl. Bohužel popis místních reálií v Řádu, které označují začátky a konce úseků mi nic moc neřekly. No ale logicky vzato, pokud půjdu po břehu hájeného pásma, musím na začátek nějakého lovného úseku někde narazit. Cestou od hlavní hráze jsem věřte nebo ne žádnou tabuli až do Lhoty nezaznamenal 🙂 Ne vždy samozřejmě bylo možný brodit se roštím podle samotnýho břehu, a tak když jsem dorazil do Lhoty, kde už jsem si byl jistej, že se lovit může řek jsem si, že jsem tu tabuli určitě někde minul.

Cestou zpět jsem jednu tabuli skutečně našel, označovala lovný úsek číslo 2 a byla zašitá v roklině u břehu v houští přibližně 500 m od hlavní hráze. No říkal jsem si že když já jako místní rodák neumím poznat podle popisu v Řádu, kde co začíná a končí, a jestli všechny tabule jako ta dvojka jsou takhle umě schovaný v roští, tak je pomalu kumšt vybrat si na Rozkoši flek, kde by si člověk byl jistej, že na něj nepřijde nějakej místní snaživec se škodolibým úsměvem a poznámkou: „Co tady ty vole děláš?“ No a ruku na srdce, kdo z vás by měl chuť vypravit se na 40 kilometrovou výpravu dokola podél břehu Rozkoše, aby všechny ty tabule našel?

Doma jsem sedl ke kompu a hledal a hledal a hledal a hledal. Mapy.cz a místní názvy z Řádu samozřejmě bez výsledku. Na stránkách rozkošskýho kempu, kde se vydávají hostovský povolenky taky nic, dokonce i všemožný rybářský fóra taky nic. Nenašel jsem na internetu jedinej grafickej popis nebo mapu, s označením povolenejch úseků.

Sám pro sebe jsem si v tom chtěl udělat jasno. Nevíš – zeptáš se. Otevřel jsem e-mailu a napsal správci revíru – Východočeskýmu územnímu svazu pokornej e-mail, kde po vylíčení vlastní neschopnosti cokoli najít, požádal jsem je, zda by mi mohli mapu poslat nebo alespoň kontakt na někoho, u koho bych se moh dál pídit. Skoro jsem na to všechno už zapomněl, protože do konce roku jsem v e-mailu neměl jedinou reakci. Ani: Děkujeme za zprávu, zjistíme, nebo: Nic takového neexistuje. Nic.

Jaký však bylo moje překvapení, když jsem si s novou povolenkou otevřel i novej územní východočeskej řád pro rok 2016, kde věřte nevěřte na poslední stránce je vytištěná mapa Rozkoše s vyznačenejma lovnejma úsekama. Neuvěřitelný blaho mnou prostoupilo. Vítězství nad úřadem. Nebo by se možná slušelo férově říct vítězství spolu s úřadem 🙂

Takže vážení kolegové, troufám si s hrdostí oznámit, že i díky mému přičinění, máte vy, rozkošští rybáři, pravidelní i prázdninoví či víkendoví, od letoška už jasno tak jako já, kde na Rozkoši můžeme a kde nemůžeme své silóny smočit.

Doufám, že podobný pocit blaha mě bude čekat až mi přijde vyjádření, že zapsali tu krásnou stavební parcelu v katastru na moje jméno, anebo až jednou ve volbách zvítězí ten, komu jsem já poctivec vhodil svůj hlas 😉 Tímto vám všem přeju v podobných bohulibých aktivitách pevné nervy, vytrvalost a předkládám důkaz, že to má smysl. Maličko hejbnout tím světem jde!

Rozkošná podzimní kaprařina

Standard

V neděli jsme s tátou vyrazili na Rozkoš. Tatík je kaprař. V mým podání je to vždycky takovej lehkej kapro-feeder fusion 🙂

V Náchodě bylo příjemný sluníčko, ale říkali jsme si, že u vody bude asi dost foukat. Když jsme byli u Rozkoše posledně – asi před 14 dny – a seděli jsme na malý nádrži „na cestě“, byla velká nádrž dost vypuštěná a pod děličkou byla strašná halda bahna. Byl jsem se tam podívat – na malý nádrži prd bralo. Pod děličkou bylo vidět, že vodu z velký nádrže rychle upouštěj, kameny už byly dávno nahatý a na nich smrděly otevřený nalepený škeble – no uplně jak na korzu někde na Rujáně. Prošel jsem kousek po břehu, teda vlastně už spíš po dně, sedělo tam spousta chlapů. Zastavil jsem se u jednoho, kterej to zrovna balil a ptal jsem se jak to šlo. Překvapivě říkal, že to bralo, že si zachytal, samý kapříky. Žádný mistrovství světa, samý malý kousky kolem 50 cm, ale prej vytrvalá aktivita, záběry prej akční jak v největším létě. Řek bych spíš, že při vypouštění budou ryby sjetý někde na hloubkách a budou se klepat jestli jim tam hráznej ještě vůbec nějakou vodu hodlá nechat. Asi ne- na Rozkoši jsou holt kabrňáci voprásknutý a nebojej se.

Když jsme s tátou dorazili v neděli pod děličku bylo vidět, že už je vypuštěno nějakou dobu a fleky u vody už jsou vyschlý a udupaný. Očekávali jsme ukrutnou bahení lázeň, doma už pračka preventivně otevřená a škrabky na bahno z holinek připravený. No, milé překvapení na úvod. U vody zas narváno i přesto že vál neuvěřitelnej uragán a vlny, na kterejch by se dalo surfovat. Chlapi úplně na kraji už to balili. Vletěli jsme tam, že tam sedneme. Chlapi v dobrým rozmaru, zmrzlý ksichty zakuklený v čepicích, ale zářili, že maj vodchytáno a jak to prej dneska výborně šlo. Každej dva kapry, všechny nad padesát čísel. Chlapi nám tam nechali štrůdl, co jim nabalila panimáma a šli dom.

Vybalili jsme nářadí, já jsem dal jen jeden feeder. Říkal jsem si, že druhej měkkej bych v těch vlnách akorát utopil a záběry by mi na ty měkký špičce dělaly akorát tak ty metrový vlny.Na dlouhej 3’90 feeder jsem dal nejtvrdší špici a navázal jsem průběžku s těžkým 60g krmidlem. Mám šedesátku jako nejtěžší, ale teď jsem viděl video od Maťáka jak chytal v proudný řece a měl tam stovkový. Koupim pro takovýhle případy asi eště nějaký těžší než 60tku. Nahodil jsem ještě druhej prut – starej teleskop, klasika nejklasičtější – olovo s jednonávazcem na konci, těžkej policajt a pípák. Jen tak do počtu říkal jsem si. Budu víc sledovat ten feeder a tenhle teleskop ať na mě kdyžtak zařve. Nechal jsem ho tam na takový pasivní chytání. Tatík měl svou klasiku – dva karbonový kapráky na trojnožce, na každým olovo s dvounávazcema. Ten už to nikdy jinak dělat nebude – ale co, funguje mu to 😉

Fučelo a nepřestalo celý odpoledne. Po hodině a půl bez záběru jsme se na sebe s tátou tak podívali a nebylo nám moc jasný, kde vzali ti chlapi každej ty dva kapry. Trošku jsme je podezřívali, že si z nás pěkně vystřelili a snažili se nás uplatit štrůdlem, protože na tom narvaným rujánovým pobřeží neměl za tu hodinu a půl záběr VŮBEC nikdo. Tatíka, kterej si zakládá na tom, že hází daleko jsem uklidňoval, že ani mě na blízko s feederem nebere vůbec nic. Teprve po cca dvou hodinách první záběr. Tatík z dálky vytáh pěknýho kapříka 55. Šup s ním do vezírku, není čas na hrdinství. Ryb a docházek je letos málo. Minulej měsíc proběhla oslava narozenin z udírnou a železná zásoba v mrazáku na vánoce se povážlivě tenčí.

Jakoby se ryby probraly. Lup, já záběr na feeder. Pěknej tah do prutu. Nijak nebejčím poučen z léta z Labe. Ale nic, ryba pryč. Vytáh jsem jen ohnutej háček. Bylo to asi něco většího a ten hák blbej slabej vyhazuju. Měním za menší a pevnější nářadí. Škoda, ale slušnej příslib. Další cca čtvrthodinka krmení a šup – feeder prut z vidlic letí do vody. Fakt jak v létě. Pěknej lysec, menší, kolem 50. Šup s ním do vezírku, není čas na hrdintsví Trošku masařskej přístup si po sezóně bez jediný ponechaný ryby můžu dovolit. No docela se to rozjelo. Ryby fakt připlavaly. Bylo vidět racky jak kroužej nad vodou kousek od nás. To je vždycky znamení, že tam ryby jsou – ať už jakkoli velký. Ty zmetci křiklavý maj na ně prostě čuch. Řekli jsme si s tátou, že vydržíme tak do těch 4 hodin ať nejdem domu za tmy. Podařilo se nám každýmu vytáhnout ještě asi 3 menší kapry. Já 4, což mi tatík neopomněl připomínat naší obvyklou soutěží, že dneska na počet vyhrávám, ale on na kvalitu 🙂 Teoreticky by se dali všichni ti kapříci vzít – všcihni měli nad 45, ale už šli zpátky do přehrady. Dva kapři jsou fajn odměna za to prosezený odpoledne posledně na malý nádrži.

Nutno ještě říct, že na můj druhej teleskop to ani neťuklo. Krom toho, že jsem utrh při stahování asi 40 metrů prastarýho zpuchřelýho silonu jsem na něm nezaznamenal žádnou akci. No aspoň bude na čase provést na tom teleskopu nějakou údržbu. Nakonec to dopadlo docela dobře. Tak nějak jsme to tajně očekávali, že by to mohlo tentorkát jít, ale upřímně jsme tomu přestali po té první 90 minutovce věřit. Mýlili jsme se a gumáky jsme taky nakonec neměli ani moc zablácený. Maminka z nás měla radost! 🙂