Úhoř říční

Standard

Co jsem se o úhořích dověděl

Není snad mýtičtější ryby v našich vodách než je úhoř. V poslední době jsem se trošku zanořil do článků o úhořích a dovídám se neuvěřitelné legendy. Historkou o úhořích a hrachu počínaje až po toxicitu jejich krve konče. Pravdou je, že úhoř se už jen svým vzezřením vymyká všemu ostatnímu, co lze mezi naší rybí faunou vidět. V tom je možná právě jeho největší přitažlivost pro rybáře. Anebo i odpudivost. Potkal jsem už i kolegy, kteří s žádnou rybou nemají problém kromě úhoře, na kterého by za žádnou cenu nesháhli. Pravdou ale je, že úhoř je dokonalej predátor. Jeho tělo mu dovoluje zaútočit a uniknout nezvykle efektivně. Jednou z hlavních pouček při lovu úhořů je ihned po záběru úhoře co možná nejrychleji dostat ode dna k hladině. Jinak je takřka stoprocentní pravděpodobnost, že se mu podaří z háčku uniknout nebo vás minimálně svým bleskurychlým úkrytem donutí ho ustřihnout.

Kde úhoře hledat

Častokrát těžko říct, kde je hledat, když na vodu koukáte ze břehu a pod hladinu nevidíte. Nabízí se ale řada nápověd. Úhoř bude všude tam, kde se může ukrýt. Poblíž do vody spadlých stromů, navršeného kamení, podemletých břehů, tam budou dobrá místa. Mě se ale podařilo na úhoře narazit i přímo uprostřed rybníka.

Jedna z typických vlastností úhoře je, že za potravou vyráží v noci. Tedy největší pravděpodobnost na jeho ulovení je právě po setmění. Jedinou výjimku z tohoto pravidla tvoří stav, kdy je voda v řece či rybníku zvýšená nebo zkalená, například po větším dešti. Přesně v tento okamžik jsem se já vyskytnul u malého rybníčku, a úhoři se mi věšeli na háček jeden za druhým aniž bych to zprvu čekal nebo na ně nějak zvlášť cílil. Dalšího úhoře se mi podařilo zlákat z jeho úkrytu v kamení pod břehem na Labi. Ovšem v obou případech to bylo za bílého dne.

Úhoř na háčku je neuvěřitelný bojovník. Kroutí se, vlní a cáká na všechny strany, jen aby z pasti unikl. Nepovolte při vytahování úhoře ani na sekundu vlasec. Jinak z něj nebo z forpasu udělá oslizlý chuchvalec, ze kterého nevede jiná cesta ven než nůžky. Vyndat háček úhořovi z tlamky také není nic jednoduchého, protože jeho hadovité tělo nelze pořádně uchopit. Doporučuju namočenou utěrku nebo hadřík a přes tu je možné úhoře poměrně dobře zafixovat a chytit. Háček vytahujte vždy zásadně peanem nebo vyprošťovačem. Úhoř dokáže nepěkně pokousat.

Nástraha, co zachutnala

Nástrahou číslo jedna je jednoznačně žížala. Klidně i chuchvalec anebo žížala větší velikosti. Ve zmíněném rybníčku bodovali ale i červi. To však přičítám poměrně výjimečné situaci se zkalenou vodou.

Charakteristické znaky

  • Vizuálně si nelze úhoře splést, má dlouhé tělo s takřka neznatelným přechodem hlavy a trupu
  • Tmavé či světle nazelenalá barva s bílým břichem
  • Zubatá malá ústa
  • Háček vytahujte úhořovi vždy zásadně peanem nebo vyprošťovačem háčků. Dokáže zubatou tlamou pěkně zakousnout – říkám z vlastní zkušenosti 🙂

Jak a kdy jsem okouna ulovil

Technika

  • Feeder
    Medium feeder, vlasec 0,16 mm. Průběžná montáž, nástraha: červi, žížala

Období

Červen 2016, Srpen 2016

Největší úlovek

48 cm | neváženo | červen 2017 | 451 034

Jak jsem potkal úhoře

Standard

Shodou okolností jsem nedávno natrefil na článek o lovu úhořů. Vždycky mě tenhle tajemnej tvor fascinoval. Ve článku autor popisoval líté souboje s úhořem, kterej se pokaždý snaží vykroutit z háčku jakýmkoli možným i nemožným způsobem a hledá kdejakou skulinu mezi kamenama nebo větev kam by se vsoukal a uniknul podběráku. Nástraha jasná, žížaly jakýkoli velikosti. I když na ně zkouším chytat skoro pokaždý, kdy jsem u vody, nikdy jsem na úhoře ještě nenarazil. Je pravda, že jsem na ně prakticky nikdy přímo necílil. Do tmy u vody moc často nebejvám a v článku jsem se dočet, že úhoří doba krmení nastává prakticky výhradně po setmění neboť, a teď cituji: „Jde o dokonalého predátora“ 🙂

Po delší době jsem zavítal na mnou už jednou objevený a ozkoušený revír, rybníček v Levínské Olešnici. Vloni na podzim, když jsem tu byl naposled jsem si užil moc fajn půlden s kapřím dorostem. Tentokrát ovšem počasí takřka letní a já měl skoro celej den na chytání. Usedl jsem pod strom do stínu a nahodil svoje dva feedery. Protože jsem tu plánoval být celý den, zaházel jsem si jedno místo vařenou kukuřicí, řepkou a pšenicí v naději, že se třeba objeví nějakej větší kapřík nebo amur. Místní organizace se na svejch stránkách holedbá, že i takové ryby ve svým rybníčku má, tak proč ne. Druhej proutek jsem hodil více méně na náhodu poblíž břehu. Postupně jsem na předkrmený místo doplňoval šrot s červama a tak nějak jsem si chtěl užít pěknou pohodovou feedrařinu na stojatý vodě, třeba i s plotičkama, cejnama nebo prostě s čímkoli, co přijde.

Když jsem ani po hodince a půl neměl jedinej ťukanec do špičky, začal jsem uvažovat, co je špatně. Sluníčko hezky hřálo, ale přeci jen den u rybníka bez ryby na prutu je takovej neúplnej 🙂 Voda v rybníčku malinko podkalená po dešti z víkendu. Říkal jsem si jestli třeba nástrahu trošičku nezvednout ode dna a připíchnul jsem malou plovoucí foukanou kukuřičku k dvoum červům na háček.

A v tom buch na druhém prutu z nezakrmeného místa přišel malej kapřík. Takovej, jaký jsem tu chytal na podzim. No tak aspoň, že tak, uklidnil jsem se a zopakoval sestavu. Jenže přátelé, další hodinu a půl opět nic. Vrátil jsem se proto k úvodní taktice – vařená kuku a červík. Na zakrmené místo jsem dodržoval původní plán – dvě kuku pod háček a zašputnovat červem, přeci jen jsem si pořád myslel na nějakou větší rybu.

Když už se chýlilo k době oběda, prásklo mi cosi do prutu na zakrmeným místě tak, že mi šla špička do vody. Samozřejmě jsem zasek pozdě a vytáh krmítko i háček prázdný. Záběr dne a výsledek? – PEŠEK!!! Hned jsem nahodil znova a začal stahovat i druhej prut, že dokrmím. No a jak naschvál, zrovna, když držím jeden prut v ruce, mi znova vedle zacukala špice. Odhazuju prut, zasekávám vedle a cejtím cosi na konci špičky. Honem odkládám zaseknutou rybu v domění, že je to kapřík a rychle vytahuju druhej prut, aby se mi nemotaly silony do sebe. Jak jsem posléze zjistil – další chyba 🙂 Když jsem se totiž pak vrátil k zaseklé rybě na prvním prutu, ejhle ryba pryč. Vytáhl jsem pouze uslintaný chuchvalec neuvěřitelně zamotanýho háčku na silonu návazce. Aha cejni, ale jak mohli takhle zakucmat ten silon, to mi hlava nebere. No na rozmotávání jsem rezignoval, nešlo to. Výměna návazce a hup znova do vody. Během ne víc než patnácti minut zas stejnej záběr. Prudká rána do špice prutu a tentokrát už jsem to stihnul. Na visící kukuřičku pod háčkem utěsněnou jedním červem jsem vytáh úhoře jak tkaničku do bot. Neměl víc než 25 cm délky. Ale při zdolávání tancoval při hladině pořádně. No a než se mi podařilo vyndat mu háček z té pidi tlamičky, to tedy byla modelářská práce.

Teď mi teprve docvakly ty předchozí drbance do špice i ten uslintanej zamuchlanej forpas. Moje zakrmený místo si z nějakýho důvodu našli úhoři a v pravý poledne vyzobávali ze dna červy, který jsem tam naházel spolu se šrotem. Okamžitě jsem samozřejmě změnil nástrahu na žížalu a musím říct, že to byl dobrej tah. Během odpoledne jsem mimo jednoho kapříka, kterej si evidentně spletl lokál, vytáhl ještě dalších šest úhořů, přibližně podobný velikosti a haldu dalších úhořích záběru jsem neproměnil. Několikrát se mi stalo, že jsem rybu ztratil z háčku. Cejtil jsem tah po záseku a najednou silon povolil a z vody jsem vytáhl jen prázdnej háček s ožužlanou žížalou. Zkusil jsem to ještě na poslední chvíli vyřešit feeder gumou, abych trošku odrpužil to prudký úhoří cukání. Musím říct, že zase úspěšně. Poslední dva záběry byly bez ztráty ryby.

Moje výprava za podkrkonošskejma kapříkama se změnila v úhoří odpoledne. Krásná zkušenost musím říct. No a já si zařazuju další rybí druh do svýho pomyslnýho deníčku.