Podkrkonošský kapří dorost

Standard

Poslední dobou se se svým feederovým náčiním dostávám na samý kaprový revíry. Dneska mě Šárčina práce zavedla na skok do krkonošského podhůří. Je to neuvěřitelný, ale v blízkým okolí Jilemnice a Nový Paky je jediná mimopstruhová voda, na který je možný chytat se svazovejma papírama. Všechny ostatní rybníky v tomhle kraji, (a že jich neni uplně málo) jsou buď soukomý nebo ve správě takzvaně samostatně hospodařících místních organizací. Jinými slovy – se svazovejma papírama tam nenahodíš. No a na jednu odpolední návštěvu se mi jejich povolenku teda kupovat nechtělo.

V tomhle světle už pak samozřejmě nemoh překvapit nával okolo rybníka v Levínský Olešnici. Bylo tam snad víc chlapů, než minulej tejden na Rozkoši pod děličkou. Byl jsem tam poprvé a tak jsem nechtěl dlouze sondovat a hledat nějakej flek. Sednul jsem přímo na hráz mezi další dvě rybářský výpravy s dětma. Děcka na obou stranách tentokrát úplně v pohodě. Vesměs jím tatínkové dali do ruk pruty, takže děti neměly ambice házet do vody kameny nebo klacky nebo lítat po břehu a řvát na sebe, co že to má v batohu soused, případně ještě lámat větve nebo rvát trávu, no prostě tak jako se mi to stalo doposud zatím vždy, když se někdě poblíž mě na rybách vyskytli rybáři s dětma.

Bylo nějak před 11. dopoledne, když jsem dorazil. Sednul jsem, zapsal jsem, udělal jsem si šrot. Dal jsem tentokrát hodně soli. Někde jsem se dočet, že chladný počasí a studená voda chce sůl. Přidal jsem trošku vařenejch krup – zapomněl jsem koupit kukuřici a kroupy byly dobrý v létě. Dost foukalo, ale řek jsem si, že i tak dám oba feedrový pruty – 3’90 heavy i 3’60 medium. Pokukoval jsem vedle, na jednu i na druhou stranu jestli se tam něco děje. Všichni chlapi okolo měli kaprařský náčiní a nikde – nejen na mým břehu, ale ani kolem rybníka, to zatím moc nepípalo.

První záběr mi přišel dost brzy. Neuběhlo snad ani 20 minut. Kapřík, malej, ani jsem neměřil, moh mít něco pod 30 čísel. Dobrej start, třeba se povede i něco většího. Ale říkal jsem si, že i kdyby u těch malejch kapříků zůstalo, tak OK. Bohužel následující hodinu a půl jsem koukal jen na špičky zmítající se v příbojovým větru. Počet záběrů nula. Vítr kolísal někde na stupnici mezi vichřicí a orkánem. Naštěstí díky sluníčku nebyla až taková zima. Zkusil jsem několikrát změnit nástrahu – červy, chleba, kroupy, tam a zpátky. Bez efektu. Místo nahození jsem si hlídal, vzdálenost, napnutej silon do vln, všechno.

Zhruba po těch 90 minutách se to rozjelo. Začali mi brát kapříci. Pořád přibližně stejná velikost, 35 – 40 cm. Největší měl 43 cm. Dohromady mi jich přišlo snad 10. Asi odměna za to hodinu a půl dlouhý civění do vln. Všim jsem si, jak po mě chlapi zleva i zprava pokukujou. U nich ani ťuk. Tak nevim jestli mě tam na rybník příště ještě pustěj. Abych třeba neměl propíchaný gumy u auta nebo tak něco :))

Vítr se utišil, ryby začly brát – ideální odpoledne. Jediný co mě mrzí, že se nedovím, co to bylo za záběr, při kterým šel medium prut do vody. Únava materiálu bohužel tradičně v nejblbější chvíli. Prut jsem z vln zachránil, návazec, ale po vytažení z vody postrádal háček. Nějaká velká ryba bude mít asi bohužel příliš neslušivý piercing.

A co závěrem? Podkrkonošská kapří střední škola mi uchystala vcelku fajn odpoledne. Rybník Hůrka v Levinský Olešnici je moc hezky udržovanej revír, a i když žádnej velkej kapřík nepřišel, zachytal jsem si dneska moc pěkně, bohužel na rozdíl od všech chlapů napravo i nalevo ode mě sedících.