Amur bílý

Standard

Co jsem se o amurovi dověděl

Amur bílý je kaprovitá ryba specifická svou býložravostí. Ne, že by amur pohrdl nástrahami typu žížala nebo červ, ale libuje si ve vodních rostlinách a funguje jako taková podvodní sekačka. I vnadící směsi pro amury jsou zpravidla založené na rostlinné bázi. Z jedné mnou zkoušené bylo krásně cítit sušené seno 🙂 Amura nelovím nijak často. Upřímně moc nevím, kde je hledat. Respektive kde hledat právě je a ne třeba kapry. Když už jsem na amury narazil, na sto procent jsem si ověřil jejich zálibu ve vegetariánství.

Kde amury hledat

Osobně jsem amurem bodoval prozatím pouze na zarostlé pískovně, ale obecně bych amura hledal všude tam, kde je dostatek vodní vegetace, kterou se může krmit. Pokud tedy na některém rybníku neustále uvazujete krmítkem při stahování o rostliny a vytahujete na háčcích stonky zeleně, je to amuří eden 🙂 Otázka je, jestli zrovna do této vody rybářská organizace amury vysadila (amur je samozřejmě druhem místně nepůvodním), to se člověk musí dovědět na schůzi. Dokážu si představit, že stejně dobře lze amura najít i ve větších řekách.

V malých strouhách bych amura asi nehledal vzhledem k jeho velikost v dospělosti. Přeci jen uživit tak dlouhé tělo vyžaduje trochu větší dávku stravy. Čím větší a zarostlejší voda tím pro amura lépe.

Máte-li zprávu, že rybářská organizace ve vašem okoli s amury aktivně hospodaří, řekl bych, že se s nimi bude v této lokalitě dát velmi slušně zabavit. Pro ty, kteří si tuhle krásnou rybu chtějí vzít domu k jídlu, byla totiž minimální bratelná míra amura (tedy alespoň ve východních čechách) zvýšena na 70 cm, což už dává šanci zapřáhnout i nějakého slušnějšího chlapíka.

Nástraha, co zachutnala

Vzhledem k býložravosti amura se nabízí, že jednoznačným hitem pro vnadění bude mix založený na rostlinné bázi nebo například takzvané amurové travní pelety (dají se sehnat v rybářských obchodech). Něco na tom bude. Při mé loňské návštěvě rybníčku, kde jsem na amury narazil se osvědčilo, že měl-li jsem namíchánu „travní“ vnadící  směs, amuři brali poměrně spolehlivě. Druhý den, na tom samém místě s kaprovým mixem jsem měl amuřích záběrů řádově méně. Nemyslím si ale, že amuří vegetarináská vnadící směs je tutovka. Prostě amuři musí být poblíž. Když v rybníce nejsou, ani sebesilnější travka v krmení nepomůže. Spíš si myslím, že travní vnadící směs dokáže hezky odradit ostatní ryby, které zrovna ten den na háčku nechcete.

Jako vlastně jedinou nástrahu, na kterou jsem amury bezpečně lovil (a to jednoho za druhým) byl kousek štípaného rohlíku. Jakýkoli pokus o rybí pelety, voňavé boilie, žížaly nebo chuchvalec červů končil bez záběru.

Charakteristické znaky

  • Dlouhé válcovité tělo pokryté většími šupinami
  • Široká rovná ústa
  • Špičatá hlava
  • Černá nebo tmavá šedá ocastní ploutev

Jak a kdy jsem amura ulovil

Technika

  • Feeder.
    Heavy feeder, monofil 0,20 mm, průběžná montáž z těžším krmítkem pro delší hody, návazec ze silnějšího fluorcarbonu 0,20 mm, rohlíková kulička zavěšená pod háčkem zajištěná dvěma masnými červy

Období

Září 2016

Největší úlovek

83 cm | 7,8 kg | květen 2017 | 451 034

Kapr obecný

Standard

Co jsem se o kaprovi dověděl

Kapr obecný je ikonickou rybou našich vod. Je to se sumcem asi jediný druh, který má dokonce svou samostatnou rybářskou disciplínu. Existují kaprařské knížky, weby, rybářské týmy, závody, prodejny, oblečení, vybavení, atd atd. Těžko něco takového najít pro jiný druh ryby. Kapr je prostě fenomén a provází každého rybáře od jeho začátků ať se už pak uhne jeho zájem kamkoliv. Kapr na háčku je prvním cílem každého začínajícího rybáře a věru chvályhodným, protože kapr je bojovník, a kdo kapra zapřáhne a úspěšně zdolá, může si odškrtnout první ostré rybářské zkušenosti.

Kde kapry hledat

Tím, kde a jaké kapry hledat se zabývá kaprařina jako speciální rybářský obor. Za sebe jako ne-kapraře, ale feederaře říkám, že  i na feeder se dá pěkný kapr ulovit a větší kousky bych hledal spíš ve stojatých vodách nebo líně se vlekoucích proudech. Vylovil jsem však více než půlmetrového kapra v divokém proudu pod jezem a jedno o trochu kratší kapřisko se mi podařilo zdolat i ze strouhy ne širší než metr a půl. Kapra tedy lze najít úplně všude od lipanového pásma dolů.

Kapři sbírají (nasávají) potravu ze dna, z bahna, z kamenů, z písku, ale v horkých dnech mlaskají i z hladiny cokoli dobrého tam spadne.

Nástraha, co zachutnala

Na kapra lze úspěšně vyzkoušet prakticky jakoukoli nástrahu. Je-li člověk vyznavačem retro-nástrah našich dědů, lze si umíchat velmi efektivní kaprové těsto, použít vařená kolínka, brambory, kroupy nebo kůrku chleba. Pokud preferujete raději hi-tech modernu, máte na výběr z asi milionu různých kapřích pelet, boilie, potápivých či plovoucích v milionu různých velikostech, barvách a vůních. Každý z kaprařů vám určitě vysvětlí proč právě ta  jeho kombinace příchutě, barvy, velikosti či vzlínavosti bodovala zrovna v daný den a proč ostatní níkoliv. Znovu opakuju, že kaprařina je prostě speciální věda.

S mými feedery se mi podařilo kapra ulovit na štípanej rohlík, chcuvalec masnejch červů, žížalu, boilies 12 mm potápivé v příchuti treska, micro-boilie vzlínavé ve velikosti 4 mm příchuti pomeranč spolu s polovinou halibut pelety (panáček), vařenou kukuřici, vařené kroupy a asi i něco dalšího…

Základem kapřího vnadění je pro mě vařená nebo naložená kukuřice, pokud nechci, aby se mi v lovném místě pletli cejni a další drobotina. Stejně dobře by asi posloužila vařená pšenice, kroupy nebo cokoli většího a nemletého. Pokud mi drobnější nebo bílá ryba nevadí, tak jakýkoli method mix spíše hrubší konzistence, spolu s kukuřicí a červíky uvnitř.

Volím-li lov na method feeder krmítko, tak něco lepivějšího. Mimochodem zvláště v chladnějších měsících mi method feeder přijde na kapry jako nejjefektivnější způsob lovu – kladivo na zimní kapry.

Viděl jsem a četl jsem o micro-peletkách jako alternativním a neotřelém způsobu vnadění na kapra, kdy je možné z peletek na method krmítko uplácat velmi efektivní návnadovou hroudu. Zkusil jsem několikrát a vždy to bylo fiasko. Buď se mi podařilo uplácat naprosto nerozpustitelnou hmotu, která se z method krmítka vůbec nerozpouštěla a neodpadávala anebo mi naopak peletková kejda vůbec na krmítku nedržela. Kapry jsem samozřejmě nenalákal. Mikro pelety jako návnadu zatím tedy neumím.

Vzhledem k apetitu a četnosti výskytu kapra si dokážu představit, že téměř všechny rybolovné techniky včetně muškaření mohou vést k ulovení kapra.

Charakteristické znaky

  • Vousky u úst (tím se liší od dalších kaprovitých ryb např. karase)
  • Silné tělo. Vysoké u jezerních nebo podlouhlé u říčních kousků.
  • Varianta šupinatá, lysá nebo kombinace.
  • Drobné zoubky na hřbetní ploutvi (pozor na zaháknutí při podebírání do poděráku,  hrozí zranění ryby)

Jak a kdy jsem kapra ulovil

Technika

  • Feeder.
    Lehký winklepicker, průběžná montáž, slaboučký fluorcarbonový návazec o síle  0,14 mm na menších vodách, method feeder krmítko pro chladnější vodu
    Heavy feeder pruty na táhlé proudy nebo jezera pro delší hody či větší sílu při zdolávání, monofilní silon alespoň 0,20 mm, průběžná montáž či paternoster,
    ávazec silnější fluorcarbon či kaprařskou návazcovou šňůrku
  • Položená
    Klasická montáž s koncovou zátěží, krmítkem a „policajtem mezi očkama“, háček č. 8, nástraha rohlíkové boilie, červi, žížala, kukuřice na podvěsu i na háčku
  • Plavaná
    Drobný 5g splávek, malý háček velikosti 16 – na slepém rameni mezi vodními rostlinami a na úzké strouze

Období

Po celý rok

Největší úlovek

86 cm | neváženo | červen 2016 | soukromý revír

Cejn velký

Standard

Co jsem se o cejnovi dověděl

Cejn je pro mě jednoznačně nejběžnější ryba, kterou lovívám. Vzhledem k tomu, kde se nejčastěji vyskytuju (Hradec Králové, Pardubice) a že zpravidla používám feederové pruty, cejn velký, společně s cejnkem malým a ploticí mi na háčku přistanou suveréně nejčastěji. Možná i díky těmto rybám, se mi zalíbil způsob lovu feederem. Cejni jsou při chuti vlastně pořád a tak tedy na feeder špičkách se pořád něco děje. To je pro mě osobně největší kouzlo této techniky a vlastně i těchto ryb.

Dodnes mi dělá poblém rozpoznat cejna velkého od cejnka malého. V mnoha případech se to podaří, jindy ne 🙂

Kde cejny hledat

Cejni velcí se vyskytují v proudných vodách i ve stojatých. Čisté, průzračné pískovny i zapáchající bahnitá slepá ramena, přehradní nádrže, malé rybníky, řeka s táhlým pomalým proudem i v čeřící se vodě pod jezy. Všude tam se dají najít.

Nástraha, co zachutnala

Zpravidla stačí několik masných červíků na háček. Ani moc nerozhoduje velikost háčku nebo barva červů. V porovnání s kolegy rybáři, kteří vyzdvihují naloženou kukuřici jako nástrahu číslo jedna, u mě na cejny bodují nejvíc červi. Pěkné cejny jsem ale ulovil například i na žížalu, štípanej rohlík, mikro-boilie nebo halibut peletu.

Cejni mají i své vnadící směsi, které se dají koupit v rybářských prodejnách. Závodně jsem cejny nelovil a tak nemohu porovnat tyto specifické versus například kaprové, ale za sebe říkám, že přemluvit cejny k záběřu takřka v jakékoli roční době (ve které jsem zatím chytal) nebyl problém s žádnou krmnou směsí. Základem je jemná konzistence, přidat kapku červů i do směsi, všechno napchat do krmítka a cejní úlovek je takřka jistej.

Charakteristické znaky

  • Placaté vysoké tělo
  • Všechny ploutve má tmavé – tmavé šedivé či černé (narozdíl od cejnka malého)
  • Oslizlé tělo (na síťce podběráku či na vlasci často zůstává vrstva slizu z cejního těla)
  • V době tření (duben, květen) má v přední části těla tzv. třecí vyrážku (drobné pupínky)

Jak a kdy jsem cejna ulovil

Technika

  • Feeder
    Jakýkoli prut, jakýkoli typ montáže s jakoukoli sílou návazce a velikostí háčku
  • Plavaná
    Drobný 5g splávek, malý háček velikosti 16 – na slepém rameni mezi vodními rostlinami
  • Položená
    Klasická montáž s koncovou zátěží, krmítkem a „policajtem mezi očkama“, háček č. 8, nástraha rohlíkové boilie

Období

Po celý rok, kdekoliv jsem se vyskytl (kromě soukromých kaprodromů 🙂

Bolen dravý

Standard

Co jsem se o bolenovi dověděl

Nejsem nijak odtodoxní dravčař, a když už na dravce vyrazím je to spíš na podzim s vláčkou na štiku. Když jsem ale viděl boleny jak řádí mezi drobnými rybkami u břehu, neodolal jsem a nastražil na ně. Bolen praktikuje neopakovatelný způsob lovu, kdy plácá hlavou nebo zadní ploutví o vodu, aby malé rybky v okolí špláchance ochromil a snadněji je mohl ulovit. Zajímavá věc na bolenovi také je, že jde vlastně o dravou, avšak kaprovitou rybu. O bolenovi se také říká, že se dokáže naučit nástrahy a na stejou již podruhé nezabere – to nevím, neověřil jsem si 🙂 To jsou asi báchorky 🙂

Kde bolena hledat

Tatík vylovil úspěšně bolena z přehrady Rozkoš, já jsem ho ulovil na Labi. Domnívám se tedy, že bolena lze hledat kdekoliv, kde má dostatek potravy v podobě malých rybek, které loví. Proudná či stojatá voda myslím nerozhoduje. Nevím jak je to ve vyšších oblastech, řekněme v pstruhovém pásmu. Spíš bych ale bolena usadil do nižších poloh – alespoń se z vlastní zkušenosti domnívám 🙂

Mě zabral bolen poblíž břehu z teplejší vody na mělčině, kde předtím plácal hlavou do vody, aby lovil malé rybky.

Nástraha, co zachutnala

Já na Labi u Hradce, kde jsem na bolena narazil, úspěšně nastražil malou živou plotičku na delším pletenkovém návazci zatíženého olovem a použil větší háček. Někomu se tento způsob lovu může příčit. Uznávám a nevyvracím. V tom případě bych při stejném způsobu lovu použil nejspíš rybičku mrtvou nebo kousky rybího masa.

Záběr vypadal naprosto zřetelně – jízda. Po chvilkovém cukání se číhátko rozjelo rychle do vody. Protože jsem použil větší háček, nijak jsem ani nesekal.

Řekl bych, že možná častějším způsobem lovu bolena bude asi přívlač – já jsem ovšem zatím bolena přívlačí neulovil.

Charakteristické znaky

  • Světlé podlouhlé tělo pokryté malými šupinkami
  • Charakteristická velká rovná ústa s větší dolní čelistí, což ho odlišuje například o jelce tlouště
  • Oranžové až načervenalé břišní ploutve
  • Tmavě šedé či černé ocasní a hřbetní

Jak a kdy jsem lína ulovil

Technika

  • Položená (bobkařina :))
    Kaprový prut s předšpičkovým čihátkem pro identifikaci záběru. Nastražená živá plotička na navazci z kaprařské návazcové šňůrky a větší háček. Návazec zatížen ke dnu cca 80g zátěží.

Období

Srpen 2016

Lín obecný

Standard

Co jsem se o línovi dověděl

Lín obecný je takřka nezaměnitelná ryba. Nelze si ji prakticky s  žádnou jinou splést. Má nazelenalé tělo pokryté jemnými šupinkami, které  tvoří téměř dokonale hladkou kůži.Lín je pomalu rostoucí ryba, navzdory svému jménu při zdolávání poměrně bojovná. Zvláště, když si na její lov vezmete pouze slabý picker tak jako já.

Kde lína hledat

Na lína jsem dlouho neměl štěstí, i když všechny rybářské příručky tvrdí, že líni jsou téměř všude. Líní sweet-spot je stoprocentně poblíž vodních rostlin. Mělčina, teplá, zarostlá a špinavá voda, to je vono. Na Labi v Krkonoších lína asi nenajdeš, ale slepý ramena Labe kolem Hradce Králové a Pardubic budou asi jistější volba.

Nástraha, co zachutnala

Opět navzdory rybářským příručkám, které tvrdí, že lín nepohrdne  prakticky žádnou nástrahou,v mém případě fungovaly výhradně nástrahy živé. Chuchvalec červů, žížala – větší dendrobena i hnojáčci. Umělá dipovaná žížalka však nikoliv.

Charakteristické znaky

  • Hladké slizké tělo
  • Drobnější celková velikost ryby
  • Oranžové až načervenalé oči
  • Tmavě šedé či černé ploutve

Jak a kdy jsem lína ulovil

Technika

  • Feeder.
    Lehký winklepicker, průběžná montáž, slaboučký fluorcarbonový návazec o síle  0,14 mm.

Období

Srpen 2016, Květen 2017

Největší úlovek

25 cm | neváženo | květen 2017 | 451 034

Mezi stulíky

Standard

Minulej tejden jsem náhodou narazil na článek o chytání línů a o tipech jak na ně. Psalo se v něm o tom jak líni nepotřebujou nijak extra čistou vodu a jak jim vlastně vyhovujou bahnitý, teplý, zarostlý vody slepejch říčních ramen a bahnitý mělčiny na okrajích rybníků. Jeden z tipů jak líny najít říkal, že pohybující se listy stulíků nebo stonky rákosí jsou neklamnou známkou líní aktivity. Jedna z jim neodolatelných laůdek jsou totiž drobní mlži, kteří žijou na stoncích a spodních stranách listů vodních rostlin. Vzpomněl jsem si hned na slepý ramena, co mám kousek za barákem. Několikrát jsem je už samozřejmě navštívil. Možná častějc s vláčkou na podzim, kdy jsem hledal nějakej ten štičí úkryt v době, kdy už není dost času do soumraku na nějakou podvečerní výpravu s feederem. Právě proto, že slepý ramena bejvaj přes léto zarostlý stulíkem a leknínama, neměl jsem nikdy moc chuť vypravit se tam lovit na těžko. Znáš to: Tu a tam ti uletí krmítko do zarostlýho, nebo zapřáhneš malinko větší rybu a ta si to samozřejmě zamíří mezi stonky a ty už to trháš. Spotřeba krmítek, karabinek a návazců letí nahoru. Na takovejhle terén by byl určitě lepší splávek, ale to je přeci jen zatím malinko mimo můj obor a správná výbava i technika chybí.

Dostatečně optimisticky naladěn článkem o línech jsem si řek, že bych to nakonec moh zkusit i s mým feederem a trošku je pohledat i tady u nás. Na líny jsem tu zatím příliš často nenarazil. Vybral jsem si jeden flek plnej vodních rostlin na slepým Labským rameni. Zrovna tady jsem ještě nikdy nechytal a místo mi přišlo dostatečně zarostlý. Vypravil jsem se v sobotu zrána a k mýmu překvapení jsem podle břehu potkal tři další rybáře. Místo je to asi frekventovanější než jsem si myslel podle mojí první sondáže. Ale nijak mě to neznepokojilo. Našel jsem si flíček v křoví, přede mnou malá cestička mezi vodníma rostlinama – jo, tam budu nahazovat. Z obou stran hustej porost, to bude vono. Poránu byla voda plná aktivity, listy vodních rostlin se hejbaly vo sto šest. To ale nebyli líni. Na místní cejny přišlo jaro a byl to teda tanec. Šplouchance u břehu i uprostřed, až jsem si co chvíli říkal jestli někdo ze sousedních rybářů neskáče po hlavě za prutem do vody. Trošku jsem zaváhal jestli tu vůbec lovit a přeci jen nedopřát cejnům klid. Velký guru Milan Tychler taky vždycky píše, že když vidí jak se ryby třou, radši jde nahodit jinam. Ale nakonec jsem se rozhod pokračovat. Na cejny přeci jen primárně necílím a snad mi to odpustěj, kdybych náhodou některýho z nich nalákal na svoji nástrahu. Vždyť půjde stejně hned zpátky do vody.

Vzal jsem si s sebou jen svůj lehoučkej picker. Na něm slabej silon 14 s 20 gramovým krmítkem a 14 fluorcarbonovým návazcem. Malej háček číslo 12 jsem na úvod osadil chuchvalcem červíků s malým rohlíčkem nakonec. Krmení sladký s převahou strouhanky a trošku vylepšený melasovým vanilkovým posilovačem, kterej jsem dostal jako dárek k mojí objednávce z rybářskýho eshopu. Žádný červy do krmení. Budu místo jen průběžně dofutrovávat bonduelkou, kdyby se zachtělo přijet třeba nějakýmu kapříkovi. Chvíli se nic moc nedělo. Okolo mýho krmítka se listí na vodě hejbalo jak vzteklý, ale zaběr žádnej. Nahodil jsem asi pět krmítek směsi a přišel malej cejn. Hned za ním druhej drobek. Cejny jsem ale dneska lovit necthěl, přeci jen mají jinou důležitější aktivitu na práci než mi viset na prutu. Změnil jsem nástrahu a zavěsil jsem pod háček na rychlozarážku půlku malý červený halibut pelety. A abych tu dobrotu trošku přizvednul ode dna, vyrobil jsem takovýho kaprařskýho panáčka alá Karel Nikl a doplnil peletku půlkou voňavý oranžový plovoucí micro-boilie kuličky. Vytrvale jsem futroval jedno místo zaměřený klipem na navijáku.

Netrvalo ani půlhoďku a na háčku jsem vytáhnul jednu obří plotici. Aha, změna správným směrem. Obnovil jsem svůj peleta/boilie sendivč a šup s tím zpátky do vody. Když se mi špice ohnula skoro až k vodě, bylo mi jasný, že tentokrát to bude něco většího a lín to patrně nebude. Z džungle vodního listí se mi podařilo vytáhnout nádhernýho šupíka s dýlkou 53 cm. Na ten slaboučkej silon to byl teda souboj. Několikrát samozřejmě zajel mezi listí a stonky, ale k mýmu překvapení všechno vydrželo bez úhony tak jak mělo a kapřík se podíval na chvilku do podběráku. Další změna nástrahy na větší žížalu přinesla novej záběr podobný razance. Tentokrát lysec, malinko kratší než předchozí šupináč. Opět bezvadnej souboj mezi leknínama s pickerem ohnutým do paraboly špičkou skoro až k vodě.

Sluníčko už stálo hodně vysoko a pěkně se opíralo. Rybí aktivita k poledni trošku polevila a já už měl svůj kbelíček sladkýho mixu skoro vyházenej. Rozhod jsem se to pobalit. Byla to fajnová výprava i když bez línů, na který jsem se původně vypravil. Dokážu si představit že takováhle džungle vodního rostlinstva dokáže bejt pro ryby fascinujícím úkrytem a že určitě ukrejvá další překvapení. Rozhodně se na tohle nebo podobný, pro běžnýho rybáře začátečníka jako jsem já, porměrně obtížně chytatelný místo ještě vypravim. Je třeba nabírat další a další zkušenosti. Tahle lekce byla super!

Mám narozeniny = jdu na ryby

Standard

Už je to skoro taková malá tradice. Třetí sezónu chodím na ryby a potřetí jsem si vzal v práci na den svejch narozenin volno a jako oslavu významnýho dne šel k vodě. Pro mě nejlepší oslava. Na nějaký velký mejdany mě moc neužije. Sněhová voda v Labi už opadla, břehy ještě nejsou zarostlý vysokou trávou, a tak jsem vyrazil do města na takovej lehkej jarní urban fishing.

K narozeninám jsem si nadělil krásnej Mivardi Professional Feeder prut. Narozdíl od zbytku mýho prutovýho arzenálu, jsem se tentokrát rozhod pro dvoudílnou variantu prutu v klasický délce 3,60 m. Těšil jsem se jakej to bude rozdíl oproti tříděličce – až to budu moct vyzkoušet. No abych měl k narozeninám ještě větší radost, objednal jsem si obal u VakySak.cz. Konečně obal bez kompromisů. Konečně jsem si mohl říct jak velkou chci kapsu na podběrákovou hlavu, abych ji konečně nemusel muchlat do batohu. Konečně se mi do obalu vejdou všechny vidličky, držáčky, síťky, krabičky, pláštěnky, no a prostě všechny další krámy, pro který v obyčejnejch futrálech složitě hledám místo. U VakySaků jsem si naporoučel jak, co a kde chci mít – vynikající záležitost. Narozeninový dárky je samozřejmě potřeba důkladně vyzkoušet v akci. Detailnější zkušenosti budu mít určitě k dispozici během sezóny, ale na první dobrou bych cthtěl VakySakům poděkovat. Skvělá práce, musím pochválit.

Na břehu pod splavem bylo ještě trošku naplavenýho bahýnka po velký vodě, ale na břeh se dalo bez problémů sednout aniž by se člověk zaplácal od hlavy až k patě. Oproti první vycházce, kde jsem vcelku bodoval s method krmítkem, jsem tentokrát vsadil na klasickou feederovou průběžku s košíčkem. Připravil jsem si moje již tradiční černý slaný zimní krmení s kapkou rumu, tentokrát jsem nasypal i malinko červů. Jakmile jsem ale hodil první krmítko do vody bylo mi jasný, že krmení dneska nebude hrát moc roli. Okamžitě mi totiž proud sebral krmítko i se směsí a valil ho dolů. Padesátka krmítko byla prostě málo na přeci jen ještě trošku zvýšenou jarní vodu. Druhej prut jsem hodil blíž ke břehu po proudu, což bylo bez problémů. Na první prut jsem použil vychytávku se stahovacíma páskama na krmítku, kterou jsem se naučil vloni od závodníků, abych  košíčku trochu ztížil pohyb proudem.
Pomohlo to. Krmítko se přeci jen přestalo tolik koulet po dně a co nevidět jsem měl první záběr. Tloušť. Hezky bojoval. Na nový dvouděličce musím říct, že jsem ho sotva cejtil. Prut nádherně vedl rybu. Žádný škubání, prohejbání nebo prudký nárazy do  navijáku. Prut skvěle všechno odtlumil a pomoh rybu navést plynule do podběráku. No a to nahazování, to je lahoda. Bez žádný extra síly, přesně tam, kam jsem chtěl. Příjemný zahájení s příjemným vercajkem. Záběry nepřicházely nijak rychle za sebou, je přece jen ještě chladno a voda je pořád studená, ale sluníčko občas prokukovalo a u vody bylo samozřejmě příjemně.
Seděl jsem prakticky hned pod nábřežním chodníkem a tak lidi na dopolední procházce samozřejmě kontrolovali, co mi bere a pískali na svoje psy, který mi občas přišli očuchat kbelíček s krmením. Zastavila se nade mnou i rodinka s dvěma malejma zvědavcema a tatínek vysvětloval jak pan rybář loví. Zrovna mi škubla špička a na háčku se třepetal malej cejn. Houknul jsem nahoru na chodník na kluky a na tatínka ať mi jdou pomoct s tou velerybou. Kluci – jednomu mohlo bejt tak 5 let a druhým tak o dva míň – se chopili podběráku a tatínek zatím hezky srozumitelně vysvětlil cosi o červech v kbelíčku. Starší z kluků si pohladil rybu, mladší se bál a cejn šel zpátky Labe. Chvíli jsme ještě pokecali s tatínkem o tom jak se oni těšej na svou rybářskou sezónu a tím skončila vzdělávací návštěva. Myslim, že si kluci dopolední vycházku užili přeci jen trošku víc než obyčejně 🙂
Narozeninový dopoledne jsem zakončil pěkným jesenem. Dopil jsem čaj z termosky a pobalil do novýho futrálu. Narozeninová oslava byla fajn. Příští rok určitě znovu.

Tak jsem taky zahájil

Standard

A je tu nová sezóna! Letošní zima byla opravdu zima s velkým Z. Na dírky jsem se sice nedostal, ale příští rok se určitě hecnu. Veletrhů, výstav, literatury, příprav a dalších zimních aktivit už bylo dost. Teď konečně povolily ledy a opadla velká voda na Labi i na Orlici a tak jsem vyrazil. Chce se říct, že již tradičně moje zahajovací vycházka vedla na Orlici. Vybaven echolotem, který jsem si nadělil pod stromeček byl jsem zvědavej, co se mi tam pod hladinou ukáže. Jestli opravdu na sonaru najdu nějakou tu rybku. Po fajnovým začátku minulý sezóny na stejném místě, kdy se mi zadařili dva krásní kapříci jsem se vybavil prakticky totožnejma nástrahama a návnadama – šlapanej rohlík, černej slanej mix s troškou rumu a navíc pár barevnejch červíků. Zvolil jsem method krmítka a slaboučký forpasy z 14 fluorcarbonu s malinkým háčkem.

První sonda vody s echolotem neukázala vůbec nic. Navíc foukal uragán, kterej na Orlici vzdouval takřka příbojový vlny a tak ani údaji o hloubce se nedalo moc věřit. Dobrou zprávou bylo snad jen to, že profil dna neukazoval žádné kmeny nebo překážky. A to je vlastně to, co jsem si od echolotu sliboval, totiž ukázat překážky, o který bych případně mohl trhat návazce. Ryby na displeji by pro mě byly spíš překvapením. Zobrazování fungovalo fajnově, žádné výpadky v signálu jsem nezaznamenal a tak můžu konstatovat, že dárek od ježíška je snad v pořádku a funkční 🙂

Bez potvrzení výskytu ryb na displeji echolotu jsem nahodil prostě někam před sebe. Vsadil jsem tentokrát na dva pruty. Jeden lehoučký picker s 20g method krmítkem  a druhý delší s 40 gramem, který jsem odhodil trošku dál od břehu. První záběr na sebe nenechal dlouho čekat. Prakticky, ještě dřív než jsem navázal druhý prut poťukala mi pickerová jednouncová špička. Malej cejn zabral na balíček červenejch červů na háčku. Nechal jsem na pickeru červíky a zopakoval místo. Cejni si zřejmě moje rumový černý krmení zřejmě našli, protože brali poměrně pravidelně. Nebyl to teda žádnej cvrkot, přeci jen voda je ještě chladná a je teprv začátek března, ale můžu říct, že na záběr jsem nečekal dýl než nějakejch 10 minut.

Zajímavý bylo, že na delší prut, dál od břehu nepřišel jedinej záběr. Myslím si, že to nebylo ani tím, že by zrovna takhle daleko od břehu ryby nebyly. Několikrát se mi stalo, že jsem vytáhl červíky ožužlaný. Spíš si myslím, že byť jsem použil tu nejměkčí špičku, byla pořád asi ještě moc tuhá v provnání s lehkým pickerem. Prostě jsem jemnej zimní záběr na prutu neviděl. No a taky foukal dost silnej vítr a moc nepolevoval.

Po přibližně pěti cejnech jsem změnil nástrahu a přidal jsem pod háček suchej šlapanej rohlík. Za chvilku šla špička pickeru k zemi. Poměrně silnej záběr na začátek března přinesl moc pěknýho padesáticentimetrovýho kapříka. Na pickerovým prutu opět krásnej souboj. Takový hezký ryby nelovím ani v létě 🙂 No tak snad jsem si to nevysřílel hned na první vycházce. Tatáž nástraha na delším prutu nepřinesla znovu žádnej záběr.

Po prvním kapříkovi se mi už žádného dalšího na rohlík přesvědčit nepodařilo a tak jsem pokračoval v cejním tempu až do vyprázdnění kbelíčku s krmením. Musím říct, že zahájení letošní sezóny proběhlo překavpivě dobře. Moc jsem se už k vodě těšil. Loni se mi podařio zahájit přeci jen o měsíc dřív. V každým případě jsem si ale i letos potvrdil svoji loňskou takticku se slaným tmavým mixem a štípaným rohlíkem, za což jsem rád. Teď doufám, že nadcházející sezóna bude alespoň taková jako moje první vycházka.

Zpátky do zbraně

Standard

No tedy už pořádně dlouho jsem nebyl smočit silóny, to musím říct. Stěhovat se je horší než vyhořet. S přibývajícím počtem stěhování za svůj život pokládám tento krok za čím dál obtížnější. Rybářskej cajk je už ale z krabic v novým bytě vybalenej, a tak jsem moh alespoň na chvilku k vodě. V tejdnu je to už čím dál těžší. Odpoledne po práci jsou k dispozici tak maximálně dvě, dvě a půl hodinky do úplný tmy. Achjo, už to bude jen horší.

Moc jsem se na svou první rybačku po dlouhým měsici těšil. Už jsem na tom byl tak zoufale, že jsem si musel do mobilu stáhout rybářskou hru, abych úplně nevypad ze cviku 🙂

Samozřejmě havně z důvodu omezeného času k dispozici, jsem vyrazil s vláčkou na šoulačku kolem oblíbenýho slepýho labskýho ramínka. Kousek od místa, odkud jsme se před měsícem odstěhovali. Výbavu jsem nijak extra neřešil. Otevřel jsem krabičku s pozůstatkama z minulý sezóny – ano, letos jsem ještě nevláčel. Smáčci poměrně v dobrý kondici, kopýtka taky. Začal jsem malým woblerem v jedovatý zelenožlutý barvě, kterýho jsem si přivez z rybářský výstavy. Prohodil jsem místo okolo malé pláže, kde se mi vloni zadařila pěkná zubatka. Vítr pořádně fučel, zima zalejzala za nehty – no počasí nebylo zrovna vycházkový. Po chvilce jsem se přesunul kousek stranou směrem ke stulíkům, kde jsem sázel na nějaké štičí skrýše. Změnil jsem nástrahu na větší kopýtko v tradiční, mojí nejoblíbenější vlaštovčí černo-bílé kombinaci. Asi na třetí nához záběr a šup směrem do zarostlý džungle. No kdyby ta štika byla malinko dospělejší, asi by mi tam zmizela. Ale tuhle juniorku jsem povodil až do podběráku. Krásně barevná kudlička, malinko přes 40 cm  – potěšila. Chvilku jsem to místo ještě dráždil vlaštovčím kopýtkem, ale už se na mě žádná podívat nepřišla.

Popošel jsem dál a zkusil rotačku. Bez úspěchu. Už se začínalo šeřit a tak jsem zamířil zpátky k autu. Ještě jsem se zastavil kousek od zlomenýho jasanu, kterej padl do vody – ideální štičí schovávačka. Bohužel však místo další štiky, kterou bych nejdřív protáhl podběrákem a pak darovál zpátky vodě, jsem vodě daroval svoje dvě nástrahy. Tady už jsem pořádně ani neviděl na konec silonu, abych navázal další kopýtko a tak jsem zamířil domů. Byl jsem zmrzlej a vyfoukanej, ale rád, že jsem vyrazil. Krátká procházka, ale furt lepší než žádná.

Večer jsem se chtěl ještě popídit na netu po nějakejch dalších tipech na vláčku. Přeci jen vláčet nepřijdu tak často a tak jsem ještě větší amatér než v tom feederu. Pojal jsem plán na další výpravu a objednal několik chlupatejch jigovejch streamerů. Tak uvidíme, co budu moct napsat do deníčku příště 😉

Speciální krmení ano či ne?

Standard

Rád bych se s Váma podělil o jednu mou čerstvou zkušenost. Na úvod podotýkám, že se nejedná o nějaký univerzální pravidlo, který by mělo bejt platný vždycky a všude. Jedná se jen a pouze o osobní zkušenost.

Nedávno jsem narazil na článek Milana Tychlera, kde rozebíral účinnost jednolivých mixů krmení, které se prodávají pro vnadění konkrétních druhů ryb, například cejnové, ploticové, na kapry, na parmy, na amury, atd. Nějak mě to při nákupu krmení zatím nezajímalo, co je na tom obalu vytištěný za rybu. Spíš jsem se vždycky zkoumal, jestli je to krmení slaný, sladký, světlý, tmavý, hrubý nebo jemný. Maximálně jestli je kaprový nebo spíš na feeder. Upřímně, kdo jde cíleně lovit plotice, aby si kvůli tomu kupoval tříkilovej mix? A z osobní zkušenosti jsem se snad jen jednou cíleně zaměřil na to, že půjdu zkusit parmy. Nakoupil parmový krmení, vybral proudnější úsek řeky, na háček napích kousek tvrdýho sejra, a výsledek se tak nějak nedostavil – brali mi to samí cejni. Takže jsem tu specifikaci podle druhů ryb bral u mixů spíš jako marketingovou záležitost. Objednal jsem si ale tuhle u od Dovitu mezi jinejma i pytel Amurovýho krmení, možná spíš ze zvědavosti čím se to bude lišit od těch, co jsem zatím vyzkoušel. Učinil jsem jeden pokus s amurovým krmením na Rozkoši, ale jsem neměl jedinej záběr, a to ani amuří ani jakejkoli jinej. Nutno říct, je ani tatík na kapráky v ten den záběr nezaznamenal, takže krmení tenkrát asi nehrálo významnou roli 🙂

Zbylo mi toho amurovýho zázraku ještě půl pytle a tak jsem se rozhod, že tomu dám ještě jednu šanci a vyrazím an písník do Březhradu, kterej zkraje prázdnin obcházel s vláčkou. Potkal jsem tam tehdy chlapíka, se kterým jsem se dal do řeči na téma, jak je rybník míň zarostlej než vloni. Povídal, že letos jsem vysadili amury, aby tu vegetaci trošku poklidili. Když jsem předevčírem dorazil k vodě, světe div se, ale žádný chaluhy k hladině nevyčuhovaly. Zkusmo jsem prohodil před sebou a ani na dně jsem o nic nezadrhával. Amuři zřejmě odvedli dobrou práci. Připravil jsem si amuří mix, zakrmil jsem si flíček před sebou a used. Dvě rybářský posádky vedle mě a další dvě na druhým břehu mi napovídaly, že to tu tak marný asi bejt nemůže.

Začal jsem s pěti červama na háčku a netrvalo snad ani deset minut a vytáh jsem pěknou plotičku. Zopakoval jsem pět červů a na nához další. Byl čas přtvrdit a tak jsem nasadil vlastnoručně vyštípanej tlačenej rohlík na šňůrce pod háček. Během pěti minut mi zabral amur. Memohl mít víc než 45 cm, ale byl to dobrej příslib. Nevím, co jsem to trefil za flek, ale od tý doby jsem se nezastavil. Během mý dvouhodinový rybačky jsem do podběráku dostal deset amurů, z nichž největší měl 52 cm, jednoho cejna a když jsem už nevěděl, čím zaujmout jejich větší bratříčky a nastražil žížalu, přišel se na mě podívat i jeden pěknej okoun. Druhej prut, kterej jsem měl hozenej kousek dál se taky nenechal zahambit, i když výsledek 4 amuři zůstával daleko za standardem 🙂 Tak trošku jsem se zapýřil, když se mě chlapi od vedle přišli zeptat, na co to vlastně chytám. To se mi tedy fakt často nestává.

Vtip je ale v tom, že jsem druhej den, na tom samým místě, v ten samej čas a dokonce i za toho samýho počasí nevytáhl amurů čtrnáct, ale „jen“ tři. Asi tušíte, co se od předchozího dne lišilo. Přesně tak, místo amurovýho Dovit mixu jsem měl Lorpio Kapr Scopex-vanilka.

Z nějakýho důvodu, a ten budou asi vědět přesnějc ve firmě Dovit, těm amurům chutnal jejich mix víc. Řek bych, že v tomto případě právem je na obale ten amur vyfocenej. Ověřil jsem na vlastní kůži, a to za podivuhodně šťastných stejných podmínek v oba dva dny (místo, čas, počasí).

Znova opakuju: Netvrdím, že jsem objevil nějakou světobornou novinu. Vůbec neříkám ani to, že amurovej mix přiláká všechny amury z celýho rybníka zrovna ke mě. Může ale určitě pomoct, a z mý zkušenosti říkam, že výrazně – ovšem pouze za jedný důležitý podmínky. Že tam ty ryby jsou nebo jsou aspoň poblíž 🙂 Na příkladu s parmami a příkladu z Rozkoše dokládám, že kde ryby nejsou, ani nejlepší mix nic nezmůže.

Vedle toho, že jsem si do svýho rybářskýho atlasu zařadil další rybí druh, můžu potvrdit z vlastní zkušenosti i to, k čemu došel ve svým článku o speciálních krmících mixech i Milan Tychler – díky a inspiraci 😉