Zimní teorie vs. zimní praxe

Standard

Nevím jak ostatní, ale já teda musím říct, že už pociťuju pořádnej zimní rybářskej absťák. Nejsem zas až tak úplně skalní, že bych si bral v práci dovolenou, abych moh jít na ryby za světla. Když venku věje sníh nebo je hrubě pod nulou taky se mi k vodě moc nechce. Ale poslední dobou, nějak podezřele často vykukuje sluníčko a venku jsou slyšet ptáci a voní to jak na jaře. No úplně si to o tu rybačku říká.

Za poslední dva tejdny vcelku jarního počasí mi na ryby vyšel čas dvakrát. Samozřejmě zimní vycházka chce náležitou přípravu. Zvláště pak já, začátečník, kterej doposud rybařil od  března října jsem to nemoh podcenit. No a taky co jinýho přes zimu dělat, když už teda nejde jít ven k vodě, než pročítat rady zkušenejch a čerpat inspiraci do nové sezóny v literatuře a na internetu.

No takže jsem se samozřejmě dověděl jak jsou pro zimní rybolov ohromně účinný pikantní chutě česneku, chilli, maggi, soli atd. Jak je naprosto nezbytný solit šrot a barvit ho do tmava popelem a já nevím čim. Jak si prostě bez pořádnýho vostrýho dipu v chuti nejlépe „patentka“ nebo „mrtvola“ (kterej stojí asi tři stovky) u vody ani neškrtneš, no a tak dále.

Vybaven červy obarvenými na červeno, rohlíkovejma kuličkama marinovanejma v maggi a vykoupanejma v chilli-česnekový lázni jsem vyrazil podvakrát k vodě na zimní výpravy provětrat svůj novej dárek od ježíška – Axiom 2’40 Picker, na kterým – jak jsem se opět dověděl z povídání zkušených – se i ta sebemenší ryba třepotá a bojuje jak obří sumec 🙂

Z teoretického pohledu chybu nenajdeš. „Musí aspoň něco brát. Malý, větší to je fuk, jen ať se něco děje“, říkal jsem si a vybral, podle rad a videí z netu, malou říčku se zákrutama a padlejma stromama. A výsledek? NIC! Ani potah silonu. Na druhou vycházku znovu podle rady internetových zkušených místo na řece poblíž vtoku vyčištěné vody z tovární čističky, kde by údajně měla teplejší voda ryby lákat. A výsledek? NIC! Ani potah silonu. Místní ryby zřejmě rady zkušenejch neznaj? Anebo „zkušení“ mají zkušenosti jen s řekou co jim teče za barákem a u nás prostě asi jejich moudra neplatěj. Jinak to nevidim.

Takže jsem se v sobotu ráno vypravil na tři hodinky k vodě s jednim vyštípaným tlačeným rohlíkem a troškou vosolenýho šrotu, co jsem používal normálně v létě. A šel jsem nad Mlejnek na Orlici, kam jsem chodil minulej rok v létě. Žádný vymejšlení fleků podle mapy a zkoumání, kde co bude ryby lákat nebo ne. Žádní nakládaní červi – normální mražený od podzimu, co mi zbyli. Žádný chilli-česnekový orgie. Normálni suchý kuličky vyštípaný kleštěma z pařenýho rohlíku. Lehoučkej proutek, slabej silon, method feederový krmítko a suchej rohlik. Prostě jsem zkusil ultrajednoduchou strategii – nic věděckýho.

Oproti očekávání se konalo příjemné překvapení v podobě dvou kapříků a hromady dalších promarněnejch záběrů. Ještě ty zimní záběry úplně neumím. Nevím přesně jak reagovat na to jemný popotahování silonu, jestli to je záběr nebo jen tráva nebo klacík plavenej proudem a uvízlej za silon. Musím si ten Picker ještě trošku osahat.

No zadařili se dva chlapáci, oba nad 40 cm délky a tím  malým proutkem to byl s nima fakt boj, to je pravda. I když teda energie měli asi jako já, když se ráno kulím z postele. Žádný škubání hlavou, žádný plácání ploutvema, jeden pokus o výpad po proudu a pak to vzdali – oba úplně shodně. Ten první „pankáč“ s naďobnutým čírem se mi trošku u břehu zamotal silonem do křoví, ale kousíček si povyjel a tak jsem si ho nakonec hezky přived až k podběráku.

Tím nejzajímavějším z celý mojí vcelku úspěšný zimní vycházky ale bylo to, a tím také nabízím vlastní hradeckou říční zkušenost, že samotnej rohlík je asi ta největší hitparáda, co se dá v zimě nabídnout. Také ku spokojenosti rybářovy peněženky 🙂

Jak jsem se pokusil osedlat úředního šimla

Standard

Máme tu nový rok a hromada z nás tichejch bláznů už má určitě v ruce novou povolenku, novej Řád a novou známku v legitimaci. Tady v Hradci proběhla moje výměna papírů letos poměrně hekticky oproti loňsku, kdy jsem na Rybárně prakticky jen přešel od okýnka k okýnku a během 5 minut jsem měl všechny formality za sebou. Tentokrát jsem si přeci jen trošku „zafrontoval“ ale zato jsem se navíc dověděl, kdy a kam můžu přijít na členskou schůzi, což mě doposud nějak nenapadlo řešit. Asi se ze mě stává zodpovědnější a zodpovědnější člen místní organizace 🙂 Mou letošní výměnu povolenky, ale provázela jedna pozitivní historka, se kterou se chci podělit a která mi ukázala, že častokrát proklínaného úředního šimla lze někdy poměrně jednoduše osedlat – samozřejmě k blahu mému a nás všech taky 🙂 Začnu o měsíc dřív někdy na kraji prosince.

Pro jednu ze svých posledních přívlačových vycházek jsem si vybral Rozkoš. Nikdy jsem tam pořádně na přívlač nechytal a říkal jsem si že to při břehu vyzkouším a i kdyby nic tak aspoň objevím novej kousek revíru, kam chodím od malička, a kterej i přesto znám vlastně jen z malé části. Nic jsem tehdy nechytil, ale o to nejde. Vypravil jsem se od hlavní hráze po břehu směrem ke Lhotě. Věděl jsem že od hlavní hráze je chráněné pásmo a v Řádu jsem se dočetl, že lovné úseky jsou kolem Rozkoše číslované a značené tabulemi. Po tu dobu, co na Rozkoš jezdím chytat jsem si nevybavil jediné místo, kde bych tu tabuli s číslem úseku někdy viděl. Bohužel popis místních reálií v Řádu, které označují začátky a konce úseků mi nic moc neřekly. No ale logicky vzato, pokud půjdu po břehu hájeného pásma, musím na začátek nějakého lovného úseku někde narazit. Cestou od hlavní hráze jsem věřte nebo ne žádnou tabuli až do Lhoty nezaznamenal 🙂 Ne vždy samozřejmě bylo možný brodit se roštím podle samotnýho břehu, a tak když jsem dorazil do Lhoty, kde už jsem si byl jistej, že se lovit může řek jsem si, že jsem tu tabuli určitě někde minul.

Cestou zpět jsem jednu tabuli skutečně našel, označovala lovný úsek číslo 2 a byla zašitá v roklině u břehu v houští přibližně 500 m od hlavní hráze. No říkal jsem si že když já jako místní rodák neumím poznat podle popisu v Řádu, kde co začíná a končí, a jestli všechny tabule jako ta dvojka jsou takhle umě schovaný v roští, tak je pomalu kumšt vybrat si na Rozkoši flek, kde by si člověk byl jistej, že na něj nepřijde nějakej místní snaživec se škodolibým úsměvem a poznámkou: „Co tady ty vole děláš?“ No a ruku na srdce, kdo z vás by měl chuť vypravit se na 40 kilometrovou výpravu dokola podél břehu Rozkoše, aby všechny ty tabule našel?

Doma jsem sedl ke kompu a hledal a hledal a hledal a hledal. Mapy.cz a místní názvy z Řádu samozřejmě bez výsledku. Na stránkách rozkošskýho kempu, kde se vydávají hostovský povolenky taky nic, dokonce i všemožný rybářský fóra taky nic. Nenašel jsem na internetu jedinej grafickej popis nebo mapu, s označením povolenejch úseků.

Sám pro sebe jsem si v tom chtěl udělat jasno. Nevíš – zeptáš se. Otevřel jsem e-mailu a napsal správci revíru – Východočeskýmu územnímu svazu pokornej e-mail, kde po vylíčení vlastní neschopnosti cokoli najít, požádal jsem je, zda by mi mohli mapu poslat nebo alespoň kontakt na někoho, u koho bych se moh dál pídit. Skoro jsem na to všechno už zapomněl, protože do konce roku jsem v e-mailu neměl jedinou reakci. Ani: Děkujeme za zprávu, zjistíme, nebo: Nic takového neexistuje. Nic.

Jaký však bylo moje překvapení, když jsem si s novou povolenkou otevřel i novej územní východočeskej řád pro rok 2016, kde věřte nevěřte na poslední stránce je vytištěná mapa Rozkoše s vyznačenejma lovnejma úsekama. Neuvěřitelný blaho mnou prostoupilo. Vítězství nad úřadem. Nebo by se možná slušelo férově říct vítězství spolu s úřadem 🙂

Takže vážení kolegové, troufám si s hrdostí oznámit, že i díky mému přičinění, máte vy, rozkošští rybáři, pravidelní i prázdninoví či víkendoví, od letoška už jasno tak jako já, kde na Rozkoši můžeme a kde nemůžeme své silóny smočit.

Doufám, že podobný pocit blaha mě bude čekat až mi přijde vyjádření, že zapsali tu krásnou stavební parcelu v katastru na moje jméno, anebo až jednou ve volbách zvítězí ten, komu jsem já poctivec vhodil svůj hlas 😉 Tímto vám všem přeju v podobných bohulibých aktivitách pevné nervy, vytrvalost a předkládám důkaz, že to má smysl. Maličko hejbnout tím světem jde!

Z nouze Správčák

Standard

V úterý byl státní svátek a tak jsem se utrh v pondělí dřív z práce, protože jsem tušil, že narozdíl od pondělního odpoledne, úterý už mi tak hezký rybí počasí nedopřeje. Říkal jsem si, že bych šel ještě vyzkoušet naposled podzimní řeku a vypravil jsem se do Němčic pod Kuňku, pod němčickej most, kde už jsem si to obhlížel v létě. Jenže ouha. V Labi se po deštivým víkendu hnal prudkej kalnej proud a ještě navíc pod němčickým mostem stál v řece bagr a vybíral naplavenej bordel. No tak tohle místo samozřejmě nepřicházelo v úvahu. Cestou zpátky do HK jsem vymejšlel plán B.

Napad mě Správčák, kterej jsem už vloni obcházel s vláčkou. Na Správčáku je dost hloubka a průzračná voda, a na to je potřeba nasadit jemný silony. Dorazil jsem k vodě, vybral jsem flek v křoví s dostatkem místa nad hlavou a jak se sluníčko opíralo, bylo to skoro na tričko.

Měl jsem v zásobě slaný tmavě hnědý krmení, který jsem říznul ještě naloženou kukuřící z pixly a červama. Na heavy feederu jsem měl čerstvě navinutej silnej odhozovej silon a tak jsem si řek, že zkusím těžší zátěž a s ní mrsknu trošku víc, aby to dál letělo. Nahodil jsem přímo před sebe a než jsem stačil navázat druhej medium proutek cukla špice. I přes těžký 100g krmítko, bylo cejtit, že je to nějaká větší ryba. Bylo to kapřík, 52 cm – moc pěknej lysec.

To bylo překvapení. Upřímně jsem čekal buď vůbec nic kvůli hloubce, anebo spíš cejny, případně nesmělý kapří záběry. Je pravda, že asi dost velkou roli hrálo v to odpoledne nádherný letní počasí. I síla záběru byla letní. Při zdolávání kapříka jsem malinko uváznul v nějakejch travinách a potvrdilo se to, co jsem si o Správčáku myslel, totiž že kraje při břehu budou plný vodní trávy a řas.

Druhej medium proutek jsem hodil jen blíž ke břehu a taky jsem při každým jeho stahování vytahoval chuchvalce trávy. S T-Rex heavy prutem jsem měl kliku, že jsem to díky velký zátěží hodil zřejmě až za příbřežní traviny.

Na medium prut jsem zkusil navlíknout mrtvou rybičku. Ouklejku, kterou jsem našel při břehu. Bylo to spíš na náhodu, kdyby se poblíž objevil nějakej sumík nebo candoš. Nic se mi na tom prutu za celý odpoledne nestalo, záběry dravců 0. O to víc jsem se ale bavil s druhým T-Rexem. Přibližně za hodinku přišel další kapřík, podobná velikost, tentokrát šupináč. Nádherně vybarvená, zdravá ryba. V tý čistý vodě – radost pohledět. Na háčku jsem nechal osvědčené 3 nebo 4 červíky. Návazec pod krmítkem jsem měl poměrně delší, kolem 50 cm se slabým 16tkovým silonem a řekl bych, že jsem zvolil dobře. S přicházejícím soumrakem, kolem 4. hodiny mi začali ty červíky brát okouni. Vytáhl jsem čtyři za sebou a věděl jsem, že je asi po kaprech. V půl 5 už pomalu přestávalo bejt vidět na špičky, a tak jsem to pobalil.

Je to už smutný takhle při podzimu, jak je brzy tma. S přihlédnutím k předpovědi počasí, myslím, že to byla asi moje poslední letošní feeder vyprava. No co, myslím, že feederovou sezónu jsem zakončil na Správčáku důstojně. Správčák si u mě vcelku spravil reputaci a myslím, že mu dám ještě šanci, třeba i s vláčkou, i když chlapi, co okolo mě chodili s přívlačovým nádobíčkem, neměli žádný extra pozitivní zprávy. Možná prostě jen tohle odpoledne bylo spíš kapří než dravčí 😉

Podkrkonošský kapří dorost

Standard

Poslední dobou se se svým feederovým náčiním dostávám na samý kaprový revíry. Dneska mě Šárčina práce zavedla na skok do krkonošského podhůří. Je to neuvěřitelný, ale v blízkým okolí Jilemnice a Nový Paky je jediná mimopstruhová voda, na který je možný chytat se svazovejma papírama. Všechny ostatní rybníky v tomhle kraji, (a že jich neni uplně málo) jsou buď soukomý nebo ve správě takzvaně samostatně hospodařících místních organizací. Jinými slovy – se svazovejma papírama tam nenahodíš. No a na jednu odpolední návštěvu se mi jejich povolenku teda kupovat nechtělo.

V tomhle světle už pak samozřejmě nemoh překvapit nával okolo rybníka v Levínský Olešnici. Bylo tam snad víc chlapů, než minulej tejden na Rozkoši pod děličkou. Byl jsem tam poprvé a tak jsem nechtěl dlouze sondovat a hledat nějakej flek. Sednul jsem přímo na hráz mezi další dvě rybářský výpravy s dětma. Děcka na obou stranách tentokrát úplně v pohodě. Vesměs jím tatínkové dali do ruk pruty, takže děti neměly ambice házet do vody kameny nebo klacky nebo lítat po břehu a řvát na sebe, co že to má v batohu soused, případně ještě lámat větve nebo rvát trávu, no prostě tak jako se mi to stalo doposud zatím vždy, když se někdě poblíž mě na rybách vyskytli rybáři s dětma.

Bylo nějak před 11. dopoledne, když jsem dorazil. Sednul jsem, zapsal jsem, udělal jsem si šrot. Dal jsem tentokrát hodně soli. Někde jsem se dočet, že chladný počasí a studená voda chce sůl. Přidal jsem trošku vařenejch krup – zapomněl jsem koupit kukuřici a kroupy byly dobrý v létě. Dost foukalo, ale řek jsem si, že i tak dám oba feedrový pruty – 3’90 heavy i 3’60 medium. Pokukoval jsem vedle, na jednu i na druhou stranu jestli se tam něco děje. Všichni chlapi okolo měli kaprařský náčiní a nikde – nejen na mým břehu, ale ani kolem rybníka, to zatím moc nepípalo.

První záběr mi přišel dost brzy. Neuběhlo snad ani 20 minut. Kapřík, malej, ani jsem neměřil, moh mít něco pod 30 čísel. Dobrej start, třeba se povede i něco většího. Ale říkal jsem si, že i kdyby u těch malejch kapříků zůstalo, tak OK. Bohužel následující hodinu a půl jsem koukal jen na špičky zmítající se v příbojovým větru. Počet záběrů nula. Vítr kolísal někde na stupnici mezi vichřicí a orkánem. Naštěstí díky sluníčku nebyla až taková zima. Zkusil jsem několikrát změnit nástrahu – červy, chleba, kroupy, tam a zpátky. Bez efektu. Místo nahození jsem si hlídal, vzdálenost, napnutej silon do vln, všechno.

Zhruba po těch 90 minutách se to rozjelo. Začali mi brát kapříci. Pořád přibližně stejná velikost, 35 – 40 cm. Největší měl 43 cm. Dohromady mi jich přišlo snad 10. Asi odměna za to hodinu a půl dlouhý civění do vln. Všim jsem si, jak po mě chlapi zleva i zprava pokukujou. U nich ani ťuk. Tak nevim jestli mě tam na rybník příště ještě pustěj. Abych třeba neměl propíchaný gumy u auta nebo tak něco :))

Vítr se utišil, ryby začly brát – ideální odpoledne. Jediný co mě mrzí, že se nedovím, co to bylo za záběr, při kterým šel medium prut do vody. Únava materiálu bohužel tradičně v nejblbější chvíli. Prut jsem z vln zachránil, návazec, ale po vytažení z vody postrádal háček. Nějaká velká ryba bude mít asi bohužel příliš neslušivý piercing.

A co závěrem? Podkrkonošská kapří střední škola mi uchystala vcelku fajn odpoledne. Rybník Hůrka v Levinský Olešnici je moc hezky udržovanej revír, a i když žádnej velkej kapřík nepřišel, zachytal jsem si dneska moc pěkně, bohužel na rozdíl od všech chlapů napravo i nalevo ode mě sedících.

Rozkošná podzimní kaprařina

Standard

V neděli jsme s tátou vyrazili na Rozkoš. Tatík je kaprař. V mým podání je to vždycky takovej lehkej kapro-feeder fusion 🙂

V Náchodě bylo příjemný sluníčko, ale říkali jsme si, že u vody bude asi dost foukat. Když jsme byli u Rozkoše posledně – asi před 14 dny – a seděli jsme na malý nádrži „na cestě“, byla velká nádrž dost vypuštěná a pod děličkou byla strašná halda bahna. Byl jsem se tam podívat – na malý nádrži prd bralo. Pod děličkou bylo vidět, že vodu z velký nádrže rychle upouštěj, kameny už byly dávno nahatý a na nich smrděly otevřený nalepený škeble – no uplně jak na korzu někde na Rujáně. Prošel jsem kousek po břehu, teda vlastně už spíš po dně, sedělo tam spousta chlapů. Zastavil jsem se u jednoho, kterej to zrovna balil a ptal jsem se jak to šlo. Překvapivě říkal, že to bralo, že si zachytal, samý kapříky. Žádný mistrovství světa, samý malý kousky kolem 50 cm, ale prej vytrvalá aktivita, záběry prej akční jak v největším létě. Řek bych spíš, že při vypouštění budou ryby sjetý někde na hloubkách a budou se klepat jestli jim tam hráznej ještě vůbec nějakou vodu hodlá nechat. Asi ne- na Rozkoši jsou holt kabrňáci voprásknutý a nebojej se.

Když jsme s tátou dorazili v neděli pod děličku bylo vidět, že už je vypuštěno nějakou dobu a fleky u vody už jsou vyschlý a udupaný. Očekávali jsme ukrutnou bahení lázeň, doma už pračka preventivně otevřená a škrabky na bahno z holinek připravený. No, milé překvapení na úvod. U vody zas narváno i přesto že vál neuvěřitelnej uragán a vlny, na kterejch by se dalo surfovat. Chlapi úplně na kraji už to balili. Vletěli jsme tam, že tam sedneme. Chlapi v dobrým rozmaru, zmrzlý ksichty zakuklený v čepicích, ale zářili, že maj vodchytáno a jak to prej dneska výborně šlo. Každej dva kapry, všechny nad padesát čísel. Chlapi nám tam nechali štrůdl, co jim nabalila panimáma a šli dom.

Vybalili jsme nářadí, já jsem dal jen jeden feeder. Říkal jsem si, že druhej měkkej bych v těch vlnách akorát utopil a záběry by mi na ty měkký špičce dělaly akorát tak ty metrový vlny.Na dlouhej 3’90 feeder jsem dal nejtvrdší špici a navázal jsem průběžku s těžkým 60g krmidlem. Mám šedesátku jako nejtěžší, ale teď jsem viděl video od Maťáka jak chytal v proudný řece a měl tam stovkový. Koupim pro takovýhle případy asi eště nějaký těžší než 60tku. Nahodil jsem ještě druhej prut – starej teleskop, klasika nejklasičtější – olovo s jednonávazcem na konci, těžkej policajt a pípák. Jen tak do počtu říkal jsem si. Budu víc sledovat ten feeder a tenhle teleskop ať na mě kdyžtak zařve. Nechal jsem ho tam na takový pasivní chytání. Tatík měl svou klasiku – dva karbonový kapráky na trojnožce, na každým olovo s dvounávazcema. Ten už to nikdy jinak dělat nebude – ale co, funguje mu to 😉

Fučelo a nepřestalo celý odpoledne. Po hodině a půl bez záběru jsme se na sebe s tátou tak podívali a nebylo nám moc jasný, kde vzali ti chlapi každej ty dva kapry. Trošku jsme je podezřívali, že si z nás pěkně vystřelili a snažili se nás uplatit štrůdlem, protože na tom narvaným rujánovým pobřeží neměl za tu hodinu a půl záběr VŮBEC nikdo. Tatíka, kterej si zakládá na tom, že hází daleko jsem uklidňoval, že ani mě na blízko s feederem nebere vůbec nic. Teprve po cca dvou hodinách první záběr. Tatík z dálky vytáh pěknýho kapříka 55. Šup s ním do vezírku, není čas na hrdinství. Ryb a docházek je letos málo. Minulej měsíc proběhla oslava narozenin z udírnou a železná zásoba v mrazáku na vánoce se povážlivě tenčí.

Jakoby se ryby probraly. Lup, já záběr na feeder. Pěknej tah do prutu. Nijak nebejčím poučen z léta z Labe. Ale nic, ryba pryč. Vytáh jsem jen ohnutej háček. Bylo to asi něco většího a ten hák blbej slabej vyhazuju. Měním za menší a pevnější nářadí. Škoda, ale slušnej příslib. Další cca čtvrthodinka krmení a šup – feeder prut z vidlic letí do vody. Fakt jak v létě. Pěknej lysec, menší, kolem 50. Šup s ním do vezírku, není čas na hrdintsví Trošku masařskej přístup si po sezóně bez jediný ponechaný ryby můžu dovolit. No docela se to rozjelo. Ryby fakt připlavaly. Bylo vidět racky jak kroužej nad vodou kousek od nás. To je vždycky znamení, že tam ryby jsou – ať už jakkoli velký. Ty zmetci křiklavý maj na ně prostě čuch. Řekli jsme si s tátou, že vydržíme tak do těch 4 hodin ať nejdem domu za tmy. Podařilo se nám každýmu vytáhnout ještě asi 3 menší kapry. Já 4, což mi tatík neopomněl připomínat naší obvyklou soutěží, že dneska na počet vyhrávám, ale on na kvalitu 🙂 Teoreticky by se dali všichni ti kapříci vzít – všcihni měli nad 45, ale už šli zpátky do přehrady. Dva kapři jsou fajn odměna za to prosezený odpoledne posledně na malý nádrži.

Nutno ještě říct, že na můj druhej teleskop to ani neťuklo. Krom toho, že jsem utrh při stahování asi 40 metrů prastarýho zpuchřelýho silonu jsem na něm nezaznamenal žádnou akci. No aspoň bude na čase provést na tom teleskopu nějakou údržbu. Nakonec to dopadlo docela dobře. Tak nějak jsme to tajně očekávali, že by to mohlo tentorkát jít, ale upřímně jsme tomu přestali po té první 90 minutovce věřit. Mýlili jsme se a gumáky jsme taky nakonec neměli ani moc zablácený. Maminka z nás měla radost! 🙂