Se začátkem roku se nám pěkně ochladilo. Nejdřív napadlo sněhu jako v pohádce o Mrazíkovi. Dokonce i u nás v Hradci jsme vyrazili na jediný kopec u vodárny, který tu široko daleko máme a na kterém řádí všechny děti ze sídliště. Dostali jsme od sousedů jejich sáňky, které se jim prý bez užitku válely ve sklepě. No a tak jim naše holčičky za odměnu namalovaly každá jeden obrázek ze zimních radovánek. Po několika dnech spadly teploty hluboko pod nulu. Školka chodila každý den na kopec, podsedáky a boby jsme si se sousedovými dětmi střídali podle toho, která třída měla zrovna ten den naplánované sáňkování, a po dlouhé době jsme si užívali pořádnou zimu se vším všudy, alespoň na pár následujících týdnů. Mrzlo, až praštělo.
Zamrzl samozřejmě i pstruhový rybníček v Hradci na rybárně, a tak jsme se s tátou domluvili, že bychom po delší době mohli zase jednou zkusit dírkovanou. Zamluvil jsem nám místo na neděli dopoledne. Oprášili jsme dírkovou výbavu. Z nástrah jsme toho já ani táta moc pstruhového neměli. Vybral jsem nejmenšího smáčka a dva malinkaté silikonové červíky, co jsem vyhrabal z nějakých prastarých zásob. U vody bylo v neděli dopoledne docela obsazeno. Přece jen takhle pěkné počasí na dírky už tu dlouho nebylo. Hladina byla poctivě zamrzlá. Ve vyvrtaných dírkách bylo vidět, že led je silný určitě kolem 10 cm. Rybáři se pohybovali po ledu, někdo měl rozkládací židličku a rybám podle všeho docela chutnalo. Na dírky se sem chodí pro konzumní ryby, takže žádné chyť a pusť. Pěkně klep a hned do kbelíčku. V desetistupňovém mrazu se z ulovených pstruhů samozřejmě během několika minut v kbelíčku stávají ledová polínka. Náš úkol zněl jasně: přinést domů pro každého dva pstruhy k obědu! Když jsme jen tak letmo zkontrolovali aktivitu u rybářů, nevypadalo to, že bychom zde museli mrznout celé dopoledne. Aktivita ryb se zdála víc než dobrá.
Překvapivě jsme se ale docela trápili. Táta měl připravené ještě o něco větší gumová kopýtka než já své smáčky a červíky, a pstruhům je nějak nemohl a nemohl vnutit. A to jsme obešli několik dírek, i těch, ve kterých rybáři před námi zaznamenali úlovek. Zima byla ukrutná. Bez rukavic se nedal držet prut, v rukavicích se zase těžko mění nástraha. Očka prutů při vertikální přívlači do dírky okamžitě zamrzala kapkami vody a co chvíli bylo nutné krystalky odlupovat nebo rozehřívat v dlani. Z útlých vlasců se postupně stávaly silnější a pevnější, ledem obalené šňůry. Čtyři pstruhy, co jsme měli za úkol, jsme si nakonec odnesli. Úspěch mi přinesl můj nejmenší gumový červík s oranžovou jigovou hlavičkou. Tátovi se pak úlovky podařily díky silikonové imitaci růžové ponravy, kterou jsme dostali od kolegy rybáře od sousední dírky.
Během následujícího týdne se přece jen přes den lehce oteplilo a sněhu ubylo, ale noci zůstávaly stále s teplotami hluboko pod nulou. Nedostatečnou přípravu, co se týče nástrah, jsme se s tátou rozhodli napravit a vyrazit na dírky ještě jednou příští neděli. Stejné místo, stejný úkol, jen tentokrát dovybaveni různými druhy drobných umělých nástrah. V mém případě malými nymfami Berkley oranžovo-žluté barvy s jigovými hlavičkami 1 g a 3 g, dále pak silikonovými imitacemi ponrav v bílo-růžové barvě v dipovaném balení a malými smáčky v zeleno-žluté svítivé a červené barvě. V neděli bylo na rybárně opět hodně rybářů i dětí. Ledu přes týden přece jen trochu ubylo, a tak u kraje rybníčku zůstávala místa úplně bez ledu. Povolovat vstup přímo na led se správcům už tentokrát moc nechtělo, a tak se tento víkend chytalo především z mola na břehu. Aktivita ryb byla ale opět velmi dobrá a posíleni novými nástrahami jsme si s tátou věřili, že tentokrát se tolik trápit nebudeme.
Potvrdilo se. Prakticky jsem vůbec nebyl nucen měnit nástrahu, protože už první volba žlutooranžové nymfy Berkley se ukázala jako dobrá a záběr jsem zaznamenal během několika desítek vteřin. Totéž platilo pro tátův prut, na kterém chytal na miniaturního zeleného smáčka. Slunce krásně svítilo, obloha byla modrá, ale mráz pořád pěkně kousal, i když už méně než v minulém týdnu. Dařilo se nám hezky, nakonec jsme byli úspěšní vlastně na všechny typy nástrah a odvezli si domů každý čtyři duháky.
Po dlouhé době jsme si užili perfektní zimní dírkovanou v mrazivém počasí – přesně tak, jak to má vypadat. Naše pětiletá princezna s námi statečně absolvovala první zasněžený víkend na rybárně, i když víc než pstroužci ji zajímaly ty vyvrtané dírky v ledu a třpytivé kry, které kolem každé z nich správci vylámali. Každou z nich musela vzít do ruky a kouknout se skrz ni jako skrz krasohled, jestli se dostatečně leskne.