V úterý vozím naši starší princeznu do skauta. Klubovnu mají v loděnici přímo ve městě na Orlici. Schůzka trvá vždycky tak hodinku a půl, takže si s sebou obvykle beru přívlačovou výbavu a zkouším obcházet břeh od loděnice směrem k silničnímu mostu a zpátky. Na to, že tam jezdíme prakticky každý týden už od října, jsem zatím neměl jediný potah. Po Novém roce je navíc s přívlačí konec, a já tak už netrpělivě vyhlížím rozumnější jarní počasí, abych vyrazil s feederem.
Konečně jsou přes den teploty kolem deseti stupňů, ve vzduchu je cítit jaro a mě napadá, že jsem na ty svoje narozeniny letos na rybách vlastně ani nebyl. Tak jsem se sbalil v neděli dopoledne a před obědem šel zkusit štěstí do města. Na labské náplavce to mám rád. Je to místo na příjemné, pohodové chytání a málokdy se mi tam stalo, že bych skončil úplně bez ryby. Uvidíme, jak tentokrát – jestli už se místní chlapáci budí ze zimního spánku.
Vybalil jsem tentokrát jen jeden prut. Vsadil jsem na oblíbený lehčí Tubertini ConceptX feeder, na který teď zjara dávám slabý 0,16mm kmenový silon. Mám tenhle prut moc rád, byl to dobrý kauf. Nahazuje se mi s ním perfektně a velmi přesně. Má jemnější stavbu, takže při použití špiček menší gramáže lze krásně chytat malé rybky s lehkými krmítky. Dnes volím nejtvrdší špičku 1,5 oz. Počítám s krmítkem 40 g nebo 50 g podle toho, jak mi je bude unášet jarní proud. Tady na náplavce nečekám, že bych musel nasazovat těžší gramáže, možná si budu moct dovolit dokonce i 30gramové. Návazec dělám jednoduchý – Gáborův páternoster s jemným 0,14mm forpasem. Mám před sebou nějaké dvě až tři hodinky lovu, druhý prut tedy nechávám ve futrálu a sázím všechno na jednu kartu s tím, že budu podle potřeby měnit délky forpasů, velikost háčků či nástrahu. Do kbelíčku jsem umíchal světlý mix Lorpio Scopex vanilka, který mi zbyl z minulé sezóny. Přidávám trošku soli do studené vody, ale jinak nijak netaktizuju – mířím prakticky na cokoli, co by mohlo plavat okolo.
Začínám klasicky se třemi červíky na malém háčku. Netrvá dlouho a hlásí se první cejnek. Pěkný souboj, prut pracuje parádně a návazec taky. O Gáborově páternosteru jsem psal už několikrát a pokaždé žasnu, jak je tahle jednoduchá montáž spolehlivá a bezproblémová. Snad jsem ještě nezažil, že by se mi návazec zamotal, překřížil nebo zmuchlal. Z vody ho vytahuju vždycky perfektně srovnaný. Krmítko navíc drží vedle koncové sestavy i bez nutnosti vlasec kroutit či složitě uzlovat a při náhozu sedí jako přibité. Kam se hrabou všelijaké karabinky a rovnátka – nejjednodušší řešení bývají opravdu ta nejlepší.
Na červíky vytahuju pár dalších cejnů. Krmné místo se zřejmě pěkně rozjelo a ryby ho rychle našly. Měním nástrahu a k chuchvalci červíků přidávám tlačený rohlík na nitce. Chvilku se nic neděje, ale dál držím svůj sedmiminutový interval přehazování a vytrvale místo dokrmuju. Voda je krásně čistá, ještě poctivě zimní. Okolo řeky vládne předjarní klid – stromy jsou holé a tráva na břehu seschlá. Rybám to ale zřejmě vyhovuje a voňavou dobrotou nepohrdnou. Po několika přehozeních bez záběru vytahuju prvního kapříka. Menší kousek, ne delší než 45 cm, ale zdravý a krásně vybarvený. Pouštím ho zpátky, plním krmítko a posílám montáž znovu na stejné místo. Vypadá to, že jeden prut bude na dnešní dopoledne bohatě stačit. Sedím pod chodníkem na břehu Labe, kde se začínají objevovat první pejskaři a nedělní předobědoví procházkáři. Tu a tam se někdo zastaví a zvědavě kouká, s čím to na prutu zápasím. Občas musím odehnat nějakého psího nenechavce od kbelíčku s krmením.
Nedělní dopoledne ve městě nezklamalo. Pochytal jsem ještě další dva kapříky podobné velikosti a pomalu se začal balit k domovu na oběd. Za necelé tři hodinky u vody jsem se přesvědčil, že jaro už je opravdu tady. Ryby začínají být aktivní a brzy se rozjede plnohodnotná sezóna. Uvidíme, co všechno letos přinese.