Co mě potkalo v roce 2017

Standard

Tak už jsem to všechno sesumíroval, zapsal, prošrktal a odevzdal. Zavádím novou tradici sezóních rekapitulačních článků. Nebyl jsem totiž schopnej si vzpomenout, kolik vlastně docházek jsem měl v předminulý sezóně. A nebejt blogu, kam jsem si zapisoval zkušenosti, který jsem nabyl a zveřejňoval fotky ryb, který jsem chytil, nebyl bych schopnej vzpomenout si ani na to, co všechno mě vlastně potkalo. S koncem roku je tu tedy sumarizační článek o sezóně 2017.

Motto: U vody bylo fakt krásně! Jak jinak 🙂

Statistika

Při vyplňování povolenky jsem sečetl celkem 68 vycházek, přičemž první jsem absolvoval 5. března na Orlici na Mlejnku, kde se mi vcelku dařilo a nebyla ani tak strašná zima. Michalovi jsem odtamtud dal jednoho kapra. Poslední vycházka pak byla 5. listopadu tamtéž, opět s vůbec ne špatným výsledkem. První rybu sezóny jsem sice pustil (malýho cejna), ale prvního kapra ne. Nevím jak pověry platěj nebo neplatěj, ale zbytek sezóny nebyl až zas tak marnej. Zapsal jsem celkem 4 ryby. Dva kapry, amura a štiku v celkový váze 13 kilo. Navštívil jsem 6 různejch revírů a nejvíc docházek jsem tradičně zapsal na Labi 31 – na domácím hřišti. Mimo zápis v povolence je samozřejmě můj závodní pokus na náchodským lesáckým rybníku a kanadský dovolenkový dobrodrůžo.

Revíry

Z revírů, který jsem navštívil bylo určitě nejzajímavější jezero Ontario v Kanadě. V červenci jsem tu měl možnost s chlapama z práce zachytat si místní candáty. Rybařil jsem poprvé v zahraničí, poprvé z lodi a poprvé na takhle obrovský vodě. Víkend to byl vynikající a bylo to důstojný zahájení naší letošní kanadský dovolený. Z českých luhů a hájů jsem samozřejmě nejvíc času strávil na domácí půdě, hradecký Orlici nebo Labi. Druhý v pořadí je pak Labe 30, kam jsem hodně chodil především na podzim. Jednou jsem taky navštívil Tondu v pardubický aréně na širokým Labi v Brozanech a vyzkoušel Chrudimku přímo ve městě. Tahle výprava ale neměla valnýho výsledku. Letos jsem nenavštívil Hromkovy mokřady, kam jsme se celý léto chystali s Jendou na jednodenní ulejvku z práce. Neklaplo to, tak snad v příští sezóně.

Ryby

I navzdory tomu, že jsem prvního kapra sezóny nepustil zpátky do vody, nemůžu říct, že by se mi kapři v roce 2017 vyhejbali. Podařilo se mi přemluvit k záběru kapříky na Jesípku, v Labi, na náhonu v Březhradě, na Rozkoši i na Orlici. Největší kapr byl paradoxně z nejdivočejšího proudu a měl přes 60 čísel. Dva jsem si zapsal. Jeden skončil na našem vánočním stole, druhej u Michala v lednici. Cejni opět největší nad Hučákem a na dědkově fleku. Krásný lopaťáci. Jednoho jsem věnoval i dědkovu zeťákovi, kterej mě tam přišel „zkontrolovat“. Podoustve se mi podařilo natrefit i jinde než pod jezem ve Vysoký. Krásný podoustve mi braly při mým hi-tech experimentu na tvrdý barevný boilies. Tloušťům a jesenům zářivý dipovaný kuličky chutnaly taky. Dokonce, když jsem zvětšil na velikost 18 podařilo se mi vytáhnout i pěkný kousky skoro k 50 cm délky. Poprvé se mi taky trochu víc dařilo na líny. Lovil jsem je v zarostlým slepým rameni na žížalu. Moc se mi ale nedařilo s přívlačí. Je pravda, že přívlačovejm vycházkám jsem letos moc nedal. Okouna jsem nepotkal žádnýho, jen jednu malou štičku.

Největší zážitek mi ale přinesli amuři. Absolvoval jsem 4 amuří vycházky. Všechny s vynikajícíma výsledkama. Prakticky non-stop aktivita na prutu, ovšem pouze s použitím selektivního vnadidla. Tahle zkušenost mi znova potvrdila význam specializovanejch krmících směsí. Míra amura je u nás zvýšená na 70 cm, přesto se mi podařilo setkat se s několika „dospělejma“ kouskama. Jednoho jsem zapsal v celkový dýlce 83 cm a váze něco kolem 6 a půl kila. Dvacetiminutový zdolávání byl fantastickej zážitek. Slaboučkej silon, povolená cívka navijáku, několik výpadů zpět do jezera a zase ke břehu. Chlapi z vedlejšího fleku stáli u mě a komentovali, jak v životě neviděli, že by amur skákal nad hladinu. Myslím, že tohle byla ryba roku.

Pochopitelně zcela speciální kategorií pak byli candáti (walleyes) z jezera Ontario. Chytli jsme jich s Mikem za odpoledne hromadu spolu s další místní osádkou sheepheads a štikama. Byl to zážitek.

Technika

Věnoval jsem se opět převážně feederu. Používám ve valný většině průběžnou montáž. Ke konci roku jsem z feederové kovové hokejky zjemnil na kroucenej silon před koncovým návazcem. Jenom několikrát jsem zkusil také method feeder. Průběžka mi po většinu roku fungovala velmi dobře, a to i v extrémních podmínkách v chladný vodě zjara a na podzim nebo mezi stulíkama na zarostlým slepým ramenu. Vyzkoušel jsem taky jednu radu ohledně zakrmování odchycenou náhodně v rybářský prodejně, a sice krmení jen kukuřicí nebo zrním pokud nechcete mít na prutu jako první návštěvníky cejny a plotice a složitě se přes ně prochytávat například ke kapříkům. Vyzkoušel jsem úspěšně na slepým ramenu při chytání kaprů mezi stulíky a na řece při svém hi-tech experimentu, kdy jsem krmil výhradně peletama a boilie koulema. Na řece se mi výsledek dostavil po delší době. Sice ne v podobě větších kaprů, ale velkých jesenů a tloušťů. Velmi dobrou zkušenost jsem zaznamenal s amurovým krmením a taky se sladkejma mixama Dovit do studený vody. Fakt fungujou.

Pro mě úplně novou techniku jsem si vyzkoušel v Kanadě, kde jsme lovili místní candáty vláčením za lodí, tzv trollingem. Poprvé jsem viděl a vyzkoušel koncovou sestavu pro tenhle způsob lovu. Zkoušeli jsme taky klasickou přívlač, ale bez valnýho úspěchu. Tady jsem poprvé použil chlupato-kovový spinner-bait.

2017 za námi, ať žije 2018

Už se moc těším na novou sezónu. Až zase přestane bejt ve 4 hodiny odpoledne tma a budu moct jít na večer k vodě bez čelovky a aniž bych se musel nabalit jak pumpa. Rok 2018 přinese v hradeckým revíru tuším nějaké změny v denní době lovu. Myslím, že nás tu čeká zkouška 24 hodinového režimu. Jsem zvědav, co to udělá s mejma oblíbenejma rybářskejma flekama, jestli nebudou obležený od jara do podzimu karavanama. Na podzim 2017 mi kamarád Jenda znovu oživil můj prastarej muškařskej prut. Věnoval mi i pár mušek do začátku. Vůbec už nebyl čas to všechno pořádně vyzkoušet, takže se nemůžu dočkat až vyrazím za první muškařskou zkušeností po téměř 20 letech. Mám už vybranej flíček kousek nad Kuksem, kde platí vlastně takovej malej pstruhovej režim, i když se jedná o mimopstruhovou vodu.

Po mým nesmělým pokusu na sranda závodech v Náchodě jsem se taky začal zaobírat myšlenkou nějak víc se věnovat plavačce. Minimálně si osvojit anglickej splávek, zkusit základní tríčky a techniky bez nutnosti pořizovat nějakou extra výbavu. Jestli se hecnu do své druhé účasti na těchhle závodech, budu muset tentokrát provést detailnější přípravu.

Nový papíry už jsem si byl vyzvednout a ještě za tepla je vzal k vodě. První zápis mám teda letos už 2.ledna. Všechny ryby jsem pustil zpátky takže se snad na mě v sezóně 2018 nechystá žádná pohroma.

 

Amur bílý

Standard

Co jsem se o amurovi dověděl

Amur bílý je kaprovitá ryba specifická svou býložravostí. Ne, že by amur pohrdl nástrahami typu žížala nebo červ, ale libuje si ve vodních rostlinách a funguje jako taková podvodní sekačka. I vnadící směsi pro amury jsou zpravidla založené na rostlinné bázi. Z jedné mnou zkoušené bylo krásně cítit sušené seno 🙂 Amura nelovím nijak často. Upřímně moc nevím, kde je hledat. Respektive kde hledat právě je a ne třeba kapry. Když už jsem na amury narazil, na sto procent jsem si ověřil jejich zálibu ve vegetariánství.

Kde amury hledat

Osobně jsem amurem bodoval prozatím pouze na zarostlé pískovně, ale obecně bych amura hledal všude tam, kde je dostatek vodní vegetace, kterou se může krmit. Pokud tedy na některém rybníku neustále uvazujete krmítkem při stahování o rostliny a vytahujete na háčcích stonky zeleně, je to amuří eden 🙂 Otázka je, jestli zrovna do této vody rybářská organizace amury vysadila (amur je samozřejmě druhem místně nepůvodním), to se člověk musí dovědět na schůzi. Dokážu si představit, že stejně dobře lze amura najít i ve větších řekách.

V malých strouhách bych amura asi nehledal vzhledem k jeho velikost v dospělosti. Přeci jen uživit tak dlouhé tělo vyžaduje trochu větší dávku stravy. Čím větší a zarostlejší voda tím pro amura lépe.

Máte-li zprávu, že rybářská organizace ve vašem okoli s amury aktivně hospodaří, řekl bych, že se s nimi bude v této lokalitě dát velmi slušně zabavit. Pro ty, kteří si tuhle krásnou rybu chtějí vzít domu k jídlu, byla totiž minimální bratelná míra amura (tedy alespoň ve východních čechách) zvýšena na 70 cm, což už dává šanci zapřáhnout i nějakého slušnějšího chlapíka.

Nástraha, co zachutnala

Vzhledem k býložravosti amura se nabízí, že jednoznačným hitem pro vnadění bude mix založený na rostlinné bázi nebo například takzvané amurové travní pelety (dají se sehnat v rybářských obchodech). Něco na tom bude. Při mé loňské návštěvě rybníčku, kde jsem na amury narazil se osvědčilo, že měl-li jsem namíchánu „travní“ vnadící  směs, amuři brali poměrně spolehlivě. Druhý den, na tom samém místě s kaprovým mixem jsem měl amuřích záběrů řádově méně. Nemyslím si ale, že amuří vegetarináská vnadící směs je tutovka. Prostě amuři musí být poblíž. Když v rybníce nejsou, ani sebesilnější travka v krmení nepomůže. Spíš si myslím, že travní vnadící směs dokáže hezky odradit ostatní ryby, které zrovna ten den na háčku nechcete.

Jako vlastně jedinou nástrahu, na kterou jsem amury bezpečně lovil (a to jednoho za druhým) byl kousek štípaného rohlíku. Jakýkoli pokus o rybí pelety, voňavé boilie, žížaly nebo chuchvalec červů končil bez záběru.

Charakteristické znaky

  • Dlouhé válcovité tělo pokryté většími šupinami
  • Široká rovná ústa
  • Špičatá hlava
  • Černá nebo tmavá šedá ocastní ploutev

Jak a kdy jsem amura ulovil

Technika

  • Feeder.
    Heavy feeder, monofil 0,20 mm, průběžná montáž z těžším krmítkem pro delší hody, návazec ze silnějšího fluorcarbonu 0,20 mm, rohlíková kulička zavěšená pod háčkem zajištěná dvěma masnými červy

Období

Září 2016

Největší úlovek

83 cm | 7,8 kg | květen 2017 | 451 034