Zahájení, jak má být

Standard

A je to tu. Dravčí sezóna. Konečně se mi podařilo jít na ryby přímo v den zahájení. Pamatuju si, jak před pár lety si můj kamarád Vojta náramně pochvaloval, jak se mu na zahájení dařilo. Štičky, boleni, okouni. Zbytek sezóny už pak téměř samé zero, ale zahájení zdařilé. Zahájení letos vyšlo na pátek, uspávání naší princezny dostala na starost moje paní a já vyrazil. Vlahý letní večer, obloha zlehka podmračená, podmínky ideální.

Zamířil jsem pod splav. Několikrát už jsem tam byl vláčet, a tak jsem věděl, že než to tam obejdu ze všech stran, je to tak na hodinku nebo hodinku a půl. Vzal jsem si tedy s sebou ještě prut se splávkem, že nejdřív zkusím chvilku chytat nějaké tlouště v proudu, a pak se s vláčkou přesunu ke splavu. Dorazil jsem na místo a s kouskem chleba a rohlíkem v kapse jsem vyrazil pod most. Ze zatažené letní oblohy začalo pršet. Skrýš pod mostem se mi náramně hodila. Zkoušel jsem několik hodů proti proudu se splávkem a kusem chleba na háčku. Chleba za kůrku hezky na háčku držel, ale záběr se nedostavil. Jakmile jsem ale na háček dal kousek zmáčknutého rohlíku, splávek se okamžitě potopil a brzy jsem v podběráku měl krásného tlouště. Mezitím přestalo pršet a já jsem zkoušel prohazovat řeku před sebou splávkem s kouskem zavěšeného rohlíku. Podařilo se mi ulovit ještě pěkného jesena. Opravdu moc krásné letní ryby.

Když jsem pak na háček zavěsil chuchvalec červů, splávek se v jednom hlubším místě potopil rychlostí blesku. Po záseku ryba vyletěla nad hladinu a mně bylo hned jasné, že to další tloušť asi nebude. Ryba rejdila sem a tam v proudu a skákala nad vodu. No řeknu vám, že to bylo tedy pořádné překvapení vidět pak v podběráku skoro 40 centimetrového pstruha duhového. Rozhodně jsem nechytal na pstruhovém úseku řeky a takovou rybu jsem zde tedy skutečně nečekal. Vyhozen z konceptu jsem úplně zapomněl pořídit fotodokumentaci. Překvapení to ale bylo více než příjemné, obzvlášť při dravčím zahájení 🙂

Čas pokročil, bylo už po půl osmé a já se přesunul s přívlačovou výbavou kousek výš ke splavu. Po zdařilém dobrodružství s tloušti a duhákem jsem se těšil na nějakého pěkného bolena nebo štiku. S sebou jsem měl lehký přívlačový prut, slaboučkou pletenkou a kapesní podběrák. Nahazoval jsem 10 centimetrové gumové kopýtko co nejdál, až do hluboké vody pod malou elektrárnou. Po čtvrtém nahození mi mohutný kopanec ohnul špici prutu a naviják se rozbzučel. Tak tohle bude velká ryba. Sledoval jsem, jestli nějaká velká štika nevyskočí nad hladinu. Ale kdepak. Mohutný protitah směřoval ke dnu. Že by velký candát? Ani tak. Na prutu balvan, který souvisle odvíjel slaboučkou pletenku z malého navijáku po proudu směrem od splavu. Během pár vteřin mi bylo jasné, že jsem zapřáhnul sumce. Proutek i pletenka navzdory své subtilnosti pracovaly dobře a ani v nejmenším to nevypadalo, že by se mělo něco utrhnout. Pomalu se mi začínalo dařit přibližovat těžké břemeno směrem ke břehu. Prodral jsem se porostlým břehem mezi keři až přímo k vodě, kde mezi velkými kameny bylo malé místo se štěrkem. Vědom si toho, že sumce asi nevsoukám do malého podběráku, sázel jsem na to, že ho přitáhnu co nejblíž ke břehu a rukama ho dostanu na malou štěrkovou plážičku. Po dobře čtvrthodinovém souboji jsem zahlédnul kus od břehu hlavu tmavého sumce velkého. Odhadem metrový sumčí dorostenec pěkně prověřoval mou lehkou přívlačovou výbavu. Sumec provedl ještě dva výpady směrem do proudu, ale pak už se mi podařilo dostat ho natolik blízko ke břehu, že i s pomocí malého podběráku jsem ho nakonec z řeky vytáhl. Sumec ležel na štěrkové pláži a mně se pořádně klepaly ruce. Peánem jsem mu z tlamy vytáhnul rozkousané gumové kopýtko a po přiložení míry naměřil 125 cm délky. Parádní souboj. Letošní zahájení nemohlo začít lepším dobrodružstvím. Sumce jsem otočil hlavou k vodě a jemně přistrčil zpět do řeky.

Musel jsem si řádně vydechnout a vyměnit zdemolovanou nástrahu i s lankem. Prut i šňůrka nakonec vydržely a já jsem ještě další půlhodinku zkoušel štěstí na stejném místě. Kromě jednoho dalšího lehkého kopance jsem už ale další záběr nezaznamenal, a tak jsem se po deváté hodině večerní vypravil pomalu domů. No tak doufám, že letošní dravčí sezóna nebude po tomhle úvodním dnu stejně špatná jako ta Vojtova před několika lety. Zahájení to ale letos bylo, jak má být!

Jelec jesen

Standard

Co jsem se o jesenovi dověděl

Dlouho jsem jesena neuměl pořádně identifikovat. I když jsem na něj u nás na Labi určitě narazil už dřív, mylně jsem ho vždycky pokládal za plotici nebo tlouště. Teprve nedávno jsem si vlastně pečlivěji nastudoval jeho rozlišovací znaky a zjsitil jsem, že se vlastně nejedná o zas až tak vzácnou rybu a tady v okoli Hradce a Pardubic na ni lze narazit poměrně běžně.

Kde jeseny hledat

Jelec jesen je krásná, typicky říční ryba. Můžete ho potkat v divočejších proudech někde pod splavy, ale i v táhlých pomalých spíše středních a dolních tocích řek. Zajímavé je, že narozídl od podoustve se mi jesena nikdy nepodařilo natrefit v hejnu. Když jsem jesena ulovil, byl to vždycky jeden kousek a pak zase delší dobu braly z téhož místa jiné ryby.

Nástraha, co zachutnala

Jesena jsem ulovil na mé běžné říční nástrahy, tedy několik masných červíků na háčku, vyštípnutý kousek rohlíku, zrnko kukuřice nebo menší žížalu.

Charakteristické znaky

  • Jelec jesen má podlouhlé ale často i vyšší světlé stříbřité tělo pokryté malými šupinkami. Narozdíl od jelce tlouště má šupiny opravdu drobné.
  • Jedná se o rybu obecně menšího vzrůstu. Rekordní úlovky v našich vodách zřídka přesahují 50 cm délky.
  • Podobně jako jelec tloušť má ale zbarvené oražové až červené spodní ploutve
  • Středně postavená malá ústa, rovně pravidelně proříznutá. Toto je asi nejcharakterističtější znak, který jesena odlišuje od jelce touště, který má ústa velká, se znatelnými pysky.
  • Narozdíl od plotice nemá jelec jesen oranžové oči. Oranžové oči jsou typickým znakem plotice obecné.

Jak a kdy jsem jesena ulovil

Technika

  • Feeder
    Průběžná montáž či paternoster, prut jakékoli tuhosti.

Období

Spíše v teplejších měsících roku.

 

Mám narozeniny = jdu na ryby

Standard

Už je to skoro taková malá tradice. Třetí sezónu chodím na ryby a potřetí jsem si vzal v práci na den svejch narozenin volno a jako oslavu významnýho dne šel k vodě. Pro mě nejlepší oslava. Na nějaký velký mejdany mě moc neužije. Sněhová voda v Labi už opadla, břehy ještě nejsou zarostlý vysokou trávou, a tak jsem vyrazil do města na takovej lehkej jarní urban fishing.

K narozeninám jsem si nadělil krásnej Mivardi Professional Feeder prut. Narozdíl od zbytku mýho prutovýho arzenálu, jsem se tentokrát rozhod pro dvoudílnou variantu prutu v klasický délce 3,60 m. Těšil jsem se jakej to bude rozdíl oproti tříděličce – až to budu moct vyzkoušet. No abych měl k narozeninám ještě větší radost, objednal jsem si obal u VakySak.cz. Konečně obal bez kompromisů. Konečně jsem si mohl říct jak velkou chci kapsu na podběrákovou hlavu, abych ji konečně nemusel muchlat do batohu. Konečně se mi do obalu vejdou všechny vidličky, držáčky, síťky, krabičky, pláštěnky, no a prostě všechny další krámy, pro který v obyčejnejch futrálech složitě hledám místo. U VakySaků jsem si naporoučel jak, co a kde chci mít – vynikající záležitost. Narozeninový dárky je samozřejmě potřeba důkladně vyzkoušet v akci. Detailnější zkušenosti budu mít určitě k dispozici během sezóny, ale na první dobrou bych cthtěl VakySakům poděkovat. Skvělá práce, musím pochválit.

Na břehu pod splavem bylo ještě trošku naplavenýho bahýnka po velký vodě, ale na břeh se dalo bez problémů sednout aniž by se člověk zaplácal od hlavy až k patě. Oproti první vycházce, kde jsem vcelku bodoval s method krmítkem, jsem tentokrát vsadil na klasickou feederovou průběžku s košíčkem. Připravil jsem si moje již tradiční černý slaný zimní krmení s kapkou rumu, tentokrát jsem nasypal i malinko červů. Jakmile jsem ale hodil první krmítko do vody bylo mi jasný, že krmení dneska nebude hrát moc roli. Okamžitě mi totiž proud sebral krmítko i se směsí a valil ho dolů. Padesátka krmítko byla prostě málo na přeci jen ještě trošku zvýšenou jarní vodu. Druhej prut jsem hodil blíž ke břehu po proudu, což bylo bez problémů. Na první prut jsem použil vychytávku se stahovacíma páskama na krmítku, kterou jsem se naučil vloni od závodníků, abych  košíčku trochu ztížil pohyb proudem.
Pomohlo to. Krmítko se přeci jen přestalo tolik koulet po dně a co nevidět jsem měl první záběr. Tloušť. Hezky bojoval. Na nový dvouděličce musím říct, že jsem ho sotva cejtil. Prut nádherně vedl rybu. Žádný škubání, prohejbání nebo prudký nárazy do  navijáku. Prut skvěle všechno odtlumil a pomoh rybu navést plynule do podběráku. No a to nahazování, to je lahoda. Bez žádný extra síly, přesně tam, kam jsem chtěl. Příjemný zahájení s příjemným vercajkem. Záběry nepřicházely nijak rychle za sebou, je přece jen ještě chladno a voda je pořád studená, ale sluníčko občas prokukovalo a u vody bylo samozřejmě příjemně.
Seděl jsem prakticky hned pod nábřežním chodníkem a tak lidi na dopolední procházce samozřejmě kontrolovali, co mi bere a pískali na svoje psy, který mi občas přišli očuchat kbelíček s krmením. Zastavila se nade mnou i rodinka s dvěma malejma zvědavcema a tatínek vysvětloval jak pan rybář loví. Zrovna mi škubla špička a na háčku se třepetal malej cejn. Houknul jsem nahoru na chodník na kluky a na tatínka ať mi jdou pomoct s tou velerybou. Kluci – jednomu mohlo bejt tak 5 let a druhým tak o dva míň – se chopili podběráku a tatínek zatím hezky srozumitelně vysvětlil cosi o červech v kbelíčku. Starší z kluků si pohladil rybu, mladší se bál a cejn šel zpátky Labe. Chvíli jsme ještě pokecali s tatínkem o tom jak se oni těšej na svou rybářskou sezónu a tím skončila vzdělávací návštěva. Myslim, že si kluci dopolední vycházku užili přeci jen trošku víc než obyčejně 🙂
Narozeninový dopoledne jsem zakončil pěkným jesenem. Dopil jsem čaj z termosky a pobalil do novýho futrálu. Narozeninová oslava byla fajn. Příští rok určitě znovu.