Poctivý feeder

Standard

Nedávno na Plačickém písníku mě potkali dva kluci z rybářské stráže. Chytal jsem tak, jako obvykle na tomhle revíru. Jeden prut daleko s method krmítkem a druhý s klasickou průběžkou nablízko u břehu. Když kluci přišli, měl jsem zrovna prut s průběžkou vytažený z vody, že budu dokrmovat a přehazovat a jeden z nich povídá druhému pochvalně: „Podívej čéče, to je klasika. Hezky feederový krmítko, šrot červi, žádný umělý granule, waftersky a method.“ No jakoby snad chytání na průběžku nebo paternoster bylo nějak na vyšší úrovni oproti buranskému methodu 🙂 Vzpomněl jsem si na tuhle příhodu, když jsem minulý čtvrtek zasednul k vodě u Týniště nad Orlicí s tím, že dneska si dám poctivý feeder. Klasický mírný úsek Orlice, těsně za soutokem Tiché a Divoké v nadjezí jsem vybral záměrně. Před pár lety, když jsem koketoval se závodníky, mě právě sem vzali na první „trénink“. Bylo to tedy asi o měsíc dříve, než jsem se zde letos vyskytl já, ale pamatuju si, že tenkrát jsem skončil s totální nulou a ještě zmrzlý. Cílem pro toto čtvrteční poledne byl takový lehce sentimentální návrat k mým feederovým začátkům a také zkusit si, jestli to tentokrát bude lepší.

Počasí bylo naprosto luxusní. Jasný, jarní den. U vody příjemná teplota, žádné vedro a vysoké lípy podle Orlice na jihozápadní straně za mnou slibovaly brzký stín, jakmile se slunce po poledni posune tímto směrem. Přijel jsem s dvěma feederovými pruty pokusit se tu chytit jakoukoli říční rybu. Měl jsem připraven svůj nejoblíbenější Preston Monster Feeder 3,6 medium, na který jsem uvázal průběžnou montáž s hranatým košíčkem a krátkým, přibližně 30cm návazcem. Váhu krmítka jsem nakonec zvolil 40 g, protože jsem chtěl tímhle prutem nahazovat až k druhému břehu pod převislé větve keřů a kmenový silon mi bral proud. 40 g krmítko ale celou montáž v pohodě udrželo u dna. Proud zde není nijak silný.

Na druhý prut, Trabucco Concept X Feeder 3,6 medium, který je přeci jen jemnější, jsem navázal super jednoduchý páternoster podle Gábora Dome. Mimochodem, tenhle páternoster mi přijde jako ultimátně jednoduchá a nejlepší páternoster montáž, kterou jsem kdy viděl. Nikdy jsem neměl problém s tím, že by se něco zamotávalo a v podstatě se jedná o dva dvojité uzlíky v sobě. Doporučuju všem. Jednoduché a funkční, tak to mám rád. Tak tedy na tento Gáborův páternoster jsem umístil 30g krmítko a dlouhý, cca 1 m dlouhý návazec s malým háčkem velikosti 12 na návazci o síle 0,14 mm. Narozdíl od prvního prutu s průběžkou, jsem tento s paternosterem chtěl nahazovat přímo doprostřed řeky, do proudu.

Rozmíchal jsem červené jahodové krmení, přidal trochu kukuřice z plechovky a kelímek červů. Měl jsem asi 2,5 l krmení. To musí na dvě, tři hodinky chytání stačit. Pečlivě jsem si zaměřil místo a zaklipoval vzdálenost. Do každého místa jsem si nahodil 4 krmítka směsi a s pátým hodem už nastražil na háček 5 červíků. Abych dodržoval pravidelnost v přikrmování, mám na hodinkách nastavený opakovaný odpočet na 7 minut. Vychází to tedy přibližně tak, že co 5 minut přehazuji. Zhruba ty 2 minutky mi trvá vytažení návazce z vody a přehození. Snažil jsem se tento aktivní přístup dodržovat u obou prutů, abych zjistil, ze kterého místa se ryby ozvou dříve.

Podle očekávání přišel první záběr po asi dvojím přehození a dokrmení z proudu. Z prostředka řeky se ozval první cejnek malý. Ze stejného místa jsem pak v krátké době vytáhl ještě další 4 skaláky. Druhé místo u břehu na protější straně zůstalo zatím bez aktivity. Obě místa jsem přikrmoval ve stejném tempu. Zatímco místo v proudu uprostřed řeky se celkem slušně rozjelo a za dalších několik minut z něj přišel jelec jesen a další dva skaláci, místo pod větvemi na druhé straně dobrou hodinu nevykázalo žádnou činnost.

Přibližně po hodině jsem z místa u protějšího břehu vytáhl pěkného velkého cejna. A ve stejnou dobu na druhý prut zabral moc pěkný orlický kapřík. Hned bylo znát, když jsem přiseknul, že se jedná o nějakou větší rybu. I když kapr nebyl žádný velikán, dal jsem si s jeho zdoláváním na čas, především vzhledem k jemnému prutu a návazci. Kapr to byl tedy dost ostřílený. Měl několik zásahů na hřbetě, nejspíš od volavky nebo kormorána a utržených pár šupin na boku. Vše jsem zadezinfikoval a kapra pustil zpět.

Místa se mi pěkně rozběhla obě. Od protějšího břehu začali přicházet skaláci a cejni. Na chvilku jsem změnil nástrahu na tlačený rohlík v domnění, že by třeba z pod větví mohl zabrat i nějaký kapr. Omyl. Další kapří záběr přišel zase z proudu. Tentokrát jsem ale ve zdolávání nebyl úspěšný a kapřík mi jemnou montáž utrhnul. Buď byl divočejší anebo šlo o větší rybu. Tah to byl ale pěkný.

Ryby braly moc hezky. Vůbec jim nevadilo, že bylo pravé poledne a sluníčko svítilo na plné pecky. Chytal jsem opravdu poctivý feeder. Způsobem lovu i úlovky. Myslím, že právě takováto očekávání, by měl rybář mít, pokud jde chytat feederem. Totiž, že bude chytat přesně, aktivně, často dokrmovat a přehazovat a že mu budou přicházet malé, druhově pestré úlovky.

Sluníčko už se trochu schovalo za lípy za mnou a ty vrhaly na břeh příjemný stín. Kbelíček s namíchanou návnadou se mi přibližně po dvou a půl hodinách lovu pomalu vyprazdňoval a já měl před sebou ještě posledních několik nahození. Když jsem pak byl v jeden moment nucen zaseknout a vytahovat oba pruty zároveň, protože byl zrovna záběr na obou z nich, zamotaly se mi ryby na prutech těsně u břehu do sebe tak, že jsem do vody musel hrábnout podběrákem a podebrat obě zároveň. Zakončil jsem tedy své odpoledne u Orlice doublem malého kapra a cejnka, no a pak také hlavolamem v podobě rozmotávání obou kmenových silonů a koncových montáží od sebe.

Bylo na čase to zabalit. Zachytal jsem si tentokrát na Orlici moc hezky. Byla to feederová rybačka, jak se patří. Krásné, aktivní, pestré okolopoledne na rybách. Svou druhou návštěvu tohoto místa na Orlici tedy musím zhodnotit daleko příznivěji než tu první. Otázka je, jestli to bylo časem, roční dobou, věkem, zkušeností nebo prostě jen očekáváním.

Co mě potkalo v roce 2023

Standard

Tak jsem byl odevzdat další papíry. Už deváté. Můj desetiletý rybářský lístek bude v červenci expirovat, a tak jsem si radši hned požádal o nový, tentokrát už bez omezení platnosti. Na radu kamaráda Hrobníka jsem si nový lístek vyzvednul ještě před koupením letošní povolenky. Nojo, čekají nás prý velké věci v oblasti digitalizace a já říkám KONEČNĚ! Že už bych se prý snad konečně mohl zbavit toho otravného každoročního čekání ve frontě v mrazu na novou povolenku. Říkali! Že už si prý snad jako v 21. století budu moci brzy koupit povolenku online a zaplatit kartou. Říkali. Tak uvidíme 🙂 Jako svůj nejprozíravější tak prozatím hodnotím to, že jsem si pro novou povolenku šel až 18. ledna a u okýnka tudíž nebyla fronta, neboť všichni, kdo si ji chtěli koupit zároveň s odevzdáním té loňské to museli udělat do 15. Naštěstí mě to vzhledem k mizernému počasí přes nový rok nijak extra nemrzelo.

Statistika

V roce 2023 jsem zapsal celkem 48 docházek a 2 ryby. První docházku jsem vloni absolvoval 2. března, tradičně na Orlici a rok uzavřel s Hrobníkem na Rozkoši těsně před zámrzem 28. prosince, kde Hrobník na gumové kopýtko vytáhnul moc pěkného třičtvrtě metrového candáta a já nic 🙂

Byl to pro mě více méně očekávaný průběh sezóny. Rozhodně jsem nečekal nějaký rekordní příval prutohodin. Moje možnosti, kdy chodit na ryby byly dost omezené. Na jaře a v létě jsem ještě zkoušel se symfoňákem a naše tříletá princezna nastoupila do školky až v září. Na podzim jsme pak zase čekali narození druhé naší bublinky, a tak byly prostě letos priority někde jinde. Elinka byla docela v pohodě, když jsme spolu z jara chodili na ryby. Bral jsem ji většinou s sebou na pár hodin na nějaký lehčí revír, třeba Plačický písník. Našel jsem ji vždycky „užitečnou“ práci třeba v podobě házení zrnek kukuřice do vody, což ji chvíli zabavilo. A když už nic nepomáhalo, zabral na mobilu krteček, nebo včelí medvídci. Postupem roku ji to ale nějak bavit přestalo a když pak dostala na výběr, jestli se mnou na ryby nebo doma s mamkou, mamka postupně začala vítězit. No neva, na tom ještě zapracujeme 🙂

Revíry

Navštívil jsem celkem 7 různých revírů a 4 soukromé vody. Nejvíckrát (24) jsem zapsal domácí 451034 Labe 31, především díky krátkým vycházkám na Plačičák s Elinkou a pak díky podzimnímu večernímu urban fishingu. Zajímavostí pro mě určitě byl návrat k panu Hromkovi na soukromák v Lípě n. Orlicí po strašně dlouhé době, první návštěva na kaprovém soukromáku ve Starém Plesu, no a samozřejmě krásný dovolenkový zážitkový výlet na Otavu 6.

Úplně odlišný druh zážitku pak byly naše zimní přívlačové vycházky s Hrobníkem na Rozkoš. Hrobník, jako znalec místních poměrů ze všech nejpovolanější, prohlásil, že největší smysl má chodit buď brzy ráno nebo večer, a tma a mráz že vůbec nevadí. Takže jsme byli několikrát na rybách od 5 od rána, ve vánici, větru, nebo těsně před zámrzem. Pravdou je, že jsme se tam setkali s maximálně jednotkami dalších rybářů, kdy přes den na tom samém místě nebylo kde nechat auto. Záběry nám také nějaké přicházely, takže to nějaký smysl určitě mělo. Vrcholem všeho pak byl Hrobníkův výše zmíněný krásný candát.

Ryby

Zapsal jsem letos pouze 2 ryby, a sice pstruhy duhové, z nichž jednoho jsem chytil náhodou při urban feederování s Elinkou uprostřed města v Hradci na chuchvalec červů. A druhého jsem chytil na splávek při svém průzkumu revíru Metuje 2 v Novém Městě nad Metují. Oba skončili na štědrovečerním stole, což pro Elinku mělo vynikající pointu, že si vánoční rybu pomáhala chytit sama 🙂 Ohledně dalších ryb marně přemýšlím nad nějakým pěkným kaprem, kterého bych letos chytil třeba někde na řece na feeder. Několik se jich mi jich poštěstilo ve městě při urban feederu, ale takový Plačický písník nebo Orlice zjara, kde jsem v minulých letech skóroval téměř tradičně, letos nic.

Za loňský rok 2023 je mojí rybou roku určitě 122 cm dlouhý sumec, kterého jsem ulovil na dravčí zahájení u jezu ve Vysoké. Když nad tím teď zpětně přemýšlím, měl jsem ho vzít a zapsat. Sumců je v Labi jak naseto a tenhle měl takřka ideální tržní velikost. Souboj to byl ale pěkný zejména s 8 gramovým proutkem a slaboučkou pletenkou. No tak ho třeba ještě někdy potkám 🙂

Otava 6 mi nějakou pěknější rybu nedopřála, ale i tím se člověk učí. Na druhou stranu Starý Ples ano a místní 22 kg kapr drží můj loňský kaprový rekord, a to i navzdory tradičně skvělé Roudnici, kde jsem tentokrát vyšel naprosto naprázdno.

Technika a náčiní

Nejvíce jsem se vloni věnoval lovu na feeder. Pořídil jsem si nový Trabucco Concept feeder X, který mi padl do ruky na veletrhu a musím říct, že jde o moc pěkný proutek s vynikajícím cílením při nahazování. Takhle příjemně a přesně se mi nenahazuje s žádným jiným mým feederem. Na letní feederování, kdy jsou ryby divočejší, anebo když je potřeba osadit větším či těžším krmítkem už je možná dost jemný, ale především zjara a na podzim jsem si na něj hezky zachytal. Na method feeder se mi vloni moc nedařilo. Dost jsem zápasil s vhodnou návnadou. Peletky, co jsem měl nakoupené mi moc dobře na krmítku nedržely, myslím, že jsem je nevhodně připravoval.

Ke konci roku jsem se pak věnoval především přívlači. Stejně jako v muškaření, tak i v přívlači cítím, že mám veliké, VELIKÉ mezery, které bych potřeboval dohnat, abych mohl pomýšlet na nějaké zajímavější úlovky. V tom jsem dostal dobrou lekci právě na Otavě 6. No, budu mít alespoň námět pro další sezóny.

Provětral jsem také svůj bivak a kaprovou výbavu na třech soukromých vodách. Zejména Starý Ples příjemně překvapil. Nejen počasím (měl jsem fakt štěstí na nádherný zářijový den a noc), ale i prostředím a pěknými rybami. Doplnil jsem výbavu o 3lb Sonik, který mi přijde nejpříjemnější v délce 3,6 m na revíry jako Roudnice, Rozkoš nebo Starý Ples a řekl bych, že mi taková kombinace doteď dost chyběla. Na jeho úkor jsem se zbavil posledního Sportexu v měkčí libráži 2,75 lb. Zároveň jsem na Roudnici zlomil při nahazování špici kratšího 3m Foxu, kterou se mi ale podařilo dokoupit. Zamotal se mi silon kolem špičky a při náhozu se mi zlomila. Může se stát, ale na ten Fox prut už si dám větší pozor a případné nové už asi budu vybírat od jiných značek.

2023 za námi, je tu 2024

Byl to zajímavý rok ten 2023. A nejen na rybách. S kamarádem Hrobníkem jsme poslali do světa náš informační web o Rozkoši 451200.cz, který se Hrobníkovi dokonce podařilo prosadit do Východočeského řádu. Zejména těm, kteří jedou na Rozkoš na návštěvu snad trochu zjednoduší orientaci. Rozkoš má přeci jen dost specifik, ale shodli jsme se s Hrobníkem (především na našich zimních výpravách v mrazu a vánici), že to tam prostě máme rádi.

Vůbec nejhezčí úlovek mi v roce 2023 přinesla domů moje milovaná žena z porodnice. Andulka se narodila v listopadu a zatím na nás jen rozumně kouká z kolíbky a občas si pobrečí, když ji trápí hlad nebo nějaký prdík. Ale ono se to rozjede 🙂

Na ryby letos určitě vyrazím. Počítám, že i Elinku přemluvím. Opět to nebude asi rekordní zápis v počtu docházek nebo prutohodin, ale něco stoprocentně podnikneme. Rád bych se letos trochu pověnoval muškování. Zajímá mě víc detailů o druzích nástrah. Doposud jsem měl muškaření spojené především se suchou muškou, což mi přišlo vždycky strašně sexy. Po zkušenosti z Otavy 6 ale musím víc proniknout do toho, jaký vzor nástrahy a kdy použít a určitě vyzkoušet i mokré mušky či nymfy. Večery před spaním teď vyplňuji naučnou četbou o muškaření, a je to vynikající. Rád bych se podíval znovu na Metuji. Nejspíš někam okolo Nové Města. A pak mě strašně láká Úpa 3 kolem Slatiny. Byli jsme tam vloni v létě na procházce a je tam nádherně. Chtěl bych si tam zajet někdy s mušákem zarybařit. Uvidíme, které další revíry, kromě mých „domácích“ se mi letos podaří navštívit. I když, jak jsem tak koukal na tu velkou vodu, co se nám tu valila přes vánoce Labem a Orlicí, možná, že i v domácích revírech budou čekat nějaké nové zajímavé fleky.

S Elinkou jsme předběžně domluvení, že zkusíme letos přespat pod stanem. Tak jestli se nebude bát, tak ji vezmu na nějakou noční rybářskou výpravu s bivakem.

Přemýšlím ještě jestli nedoplnit feederový arsenál o nějaký pěknější tvrdší proutek, podobný tomu Trabucco Concept X z loňska. Mám zálusk na Maver Reactorlite v 70g nebo 100g variantě. No uvidíme, jak se mi to do veletrhu ještě rozleží.

Tak Petrův zdar nám všem a vzhůru k digitálním zítřkům.

 

P.S. Já se tak neskutečně těším na tu rybářskou apku. To bude tak skvělý, až si prostě v aplikaci zapíšu příchod, úlovek nebo odevzdám a koupím nové papíry. Šiši… už ať je to tu!

Konečně to bralo

Standard

V posledním článku jsem si postesknul jak slabou mám letos účast u vody. Na tom se bohužel nic nezměnilo. I v plné sezóně mi prutohodiny nijak valně nepříbývají. Ale jednou za čas mi to na pár chvilek k vodě vždycky vyjde, za což jsem samozřejmě rád. Více docházek znamená i více úlovků, což se mi rovněž letos potvrzuje. Už jsem pomalu slevil z ambic na nějaké trofejní či zajímavé úlovky v letošní sezóně a spíš si dávám za cíl, aby mi vůbec něco těmi feederovými špičkami hýbalo. Tentokrát mi to ale alespoň trochu bralo, přátelé.

Ozval se mi kamarád Hrobník, že má celozávodní dovolenou, tudíž volno na ryby, a kdy že půjdeme. Vypravili jsme se jednoho sobotního dopoledne na Rozkoš. Pro neznalé jen krátce vykreslím výchozí situaci v typickém sobotním dopoledni, uprostřed prázdnin na Rozkoši: Nejen na místech, která jsou co 10 metrů kolem prakticky celého břehu obsazena maringotkami, karavany, či jinými „mobilními“ přístřešky všeho druhu, ale i na posledních volných místech se zhruba v polovičných rozestupech tísní stojany s kaprovými pruty, a to opět vlastně po celém obvodu přehradní nádrže, vždy mezi cedulemi povolujícími rybolov. Našim úkolem bylo najít životní prostor pro 4 hodiny ranního feederování. Hrobník se sebevědomě usadil před toho času neobydlenou chatku mezi dva kapraře zleva i zprava. Na můj dotaz, zda nás někdo nepřijde vyhodit, že mu rybaříme na zápraží, jen stroze ukázal na svůj odznak rybářské stráže na kabátu s tím, že by se to kdyžtak rychle vysvětlilo, a že v poslední době je třeba mít prý na Rozkoši ostré lokty. Chatka zůstala prázdná a nikdo na nás to dopoledne nepřišel. Hrobníkovi vesele brali malí cejni a kapříci. Já jen koukal na nehybné špičky s průběžkou i method feederem a závistivě po očku počítal Hrobníkovy úlovky. „Dej tam červy“, hřímal na mě Hrobník. Dal jsem tedy červy a kukuřici. Záběr nikde. „Dej tam červy“, znovu Hrobník. Dal jsem tedy červy a kousek rohlíku. Bez záběru. „Dej tam červy, ti říkám“, potvrdil znovu své přesvědčení o funkční nástraze pro tento den Hrobník. Dal jsem tedy 4 červy. A hle, cejni a malí kapříci jsou tu. „Říkal jsem, ať tam dáš červy“, smál se Hrobník 🙂 Dopoledne na Rozkoši jsme sice měli krásné počasí a nakonec jsme i hezky zachytali, ale letní tlačenka mezi kapraři a karavany mi tak nějak zkazila celkový dojem. Nojo, co dělat, když je ta dnešní doba těmi všemi koronavirovými uzávěrami tak znetvořená. Vlastně se ani není co divit, že namísto, aby si člověk nechal ze dne na den od politiků zrušit svůj zaplacený zájezd k moři, jede radši na Rozkoš na ryby.

Krásné letní počasi mě potkalo i následující sobotu na Orlici v Hradci. Vyrazil jsem brzy zrána. Vybral jsem si místo kousek pod lávkou u zimního stadionu. Začal jsem vybalovat věci. Z cesty mě pozoroval další rybář, který přijel krátce po mě na kole. Starší chlápek s báglem na pruty na zádech. Pozdravil a chvíli na mě koukal. Nesměle přišel blíž a ptá se ve vší slušnosti, jestli by mi nevadilo posunout se o 50 metrů po proudu, že tady je větší místo a on že čeká synovce, se kterým se domlouvali na dopolední lov. Se slušnými a uctivými lidmi nemám problém. Řekl jsem, že mi to samozřejmě nevadí a začal jsem připravovat přesun polorozbaleného ancáblu. Rybář se neustále omlouval, že ví, že na to místo nemá nějaké přednostní právo, že kdyby neměl domluveného toho synovce, že by za mnou nepřišel a že to tu zná a na místě o 50 metrů po proudu určitě taky zachytám 🙂 Ujistil jsem ho několikrát, že mi to nedělá žádnou potíž, že jsem tu taky už několikrát byl a vím, co asi čekat. Nakonec jsme zapředli delší debatu o tom jak to aktuálně bere na Labi i Orlici až už jsem se musel utrhnout, omluvit a jít, abych vůbec to dopoledne nahodil. Suma sumárum, se slušnými kolegy u vody je vždycky radost se potkat a není mi proti mysli udělat třeba i nějaký ústupek. Nakonec se ukázalo, že to vlastně byla výhra. Poučen Hrobníkem z minulého týdne, nasadil jsem červy (a jen červy :)). Prakticky od první chvíle mi ryby braly. Chytal jsem menší i větší cejny, sem tam nějakou podoustev a i malé kapříky. Zkusmo jsem pak k červíkům připíchnul i menší rohlík na nitce a přišel i větší kapřík. Konečně mi to dopoledne ryby pořádně braly. Vlastně i díky nucenému přesunu jsem si moc hezky zachytal. Cestou zpátky jsem se zastavil na původním místě, kde seděl rybář se synovcem. Ptám se jak to zatím šlo. Odpověděli, že až na pár malých cejnků a podouství nic moc.

V pondělí navečer jsem se vypravil do centra města na Labe. Další den se mělo citelně ochladit a už večer foukal dost silný vítr. Pod svahem na břehu to ale bylo příjemné podvečerní posezení. Vzal jsem s sebou kameru. Tentokrát jsem si říkal, že nebudu natáčet ve vodě nástrahu, ale zkusím natočit nahazování s cílem zjistit, jak přesně se mi to daří. Záznam přikládám ke článku, abyste si udělali představu i vy. Pro zafixování vzdálenosti nahazování používám gumičku přes cívku navijáku, takže vzdálenost se mi daří trefovat poměrně dost přesně. Co se týče směru vybírám vždycky nějaký výrazný orientační bod na druhém břehu. Strom, keř, skupinu kamení atd. Pro udržení směru náhozu na orientační bod se mi osvědčilo směřovat k tomuto bodu při vlastním náhozu (švihu) spodní rukojeť prutu a tou jaokby zamířit. Ne vždy se mi to dařilo, jak vidíte na videu. Tu a tam krmítko s nástrahou dopadne mimo vyznačenou cílovou oblast. Taky jsem se ne vždy na přesný směr soustředil. Chce to prostě cvik. Musím, ale říct, že přesné nahazování mělo ten večer svůj efekt. Ryby mi po prvních přibližně 20 minutách lovu, kdy se nedělo nic, prakticky nepřestaly brát po celou dobu. Lovil jsem převážně malé cejny. Tu a tam nějakého většího. Ale na nedostatek aktivity jsem si tentokrát nemohl stěžovat. Opět mi to moc pěkně bralo.

No trochu jsem si poslední dobou spravil náladu, alespoň co se týče aktivity na prutu. Jak už jsem psal, nemám prostě na ryby tolik času jako dřív. Nemám ještě docházkami popsanou ani první stránku v povolence. V tom málu případů, kdy se k vodě dostanu jsem rád, když neodejdu alespoń bez záběru a každá ryba na konci prutu potěší. Ještě chci párkrát zkusit Jesípek se splávkem a říkal jsem si, že bych zkusil nějakou večerní dravčí vycházku. Snad to dopadne.

Letní forma jako hrom

Standard

Nevím jestli je to zrovna nejvhodnější název pro článek, kterej se chystám napsat. Ale facebookový příspěvky s hashtagem #LetniFormaJakoHrom mě letos v létě fakt bavily. Je to asi to, co si z letošního léta budu pamatovat, protože jinak bych si tuhle sezónu mohl ze svýho rybářskýho životopisu s klidem škrtnout. O nic bych nepřišel.

Léto 2020 se ze zpětného pohledu jeví přeci jen trošku normálnějc než to šílený jaro s čínskou chřipkou a ještě šílenější zima a vánoce. Snažil jsem se chodit k vodě, co to jen šlo. Většinou jsem navštěvoval svá oblíbená místa na Jesípku, na Labi a na Orlici ve městě. Na Jesípek jsem často brával jen krátkej proutek se splávkem a jel nalehko na kole. Klasika Jesípek. Hromada sumečků, tu a tam malej línek, nebo kapřík ze stulíků. To mě bavilo. S feederem bych asi co chvíli váznul někde o větve nebo o stulíky, ale se splávkem to byla zábava.

Náš tajnej flek s molem zůstal bohužel celej rok zavalenej spadlým stromem a nějak jsme s kolegou Vojtou nenašli síly ho obnovit. Několikrát jsem navštívil místa okolo. Nezklamala. Zejména s odcházejícím létem to tam bylo fajn. Letos oproti loňsku léto dost propršelo. Korytem se tak často valilo tolik vody, že to s feederem nemělo cenu ani pokoušet. Ale přeci jen se mi právě nedaleko našeho mola v jednom takovým silným proudu docela dařilo.

Sluníčko už bylo ten den spíš podzimní a foukal studenej vítr. Voda vysoko nad normálem. Možná i naše molo by bylo ten den pod hladinou. Seděl jsem nedaleko, asi o sto metrů dál po proudu od mola a feeder házel podle břehu, kde proud přeci jen tolik nehnal. Krmítko s česnekovou směsí říznutou chlebovou strouhankou si přeci jen pár ryb našlo. Mezi několika cejny a cejnky, které bych tu čekal, jsem zdolal i pěknýho půlmetrovýho kapříka. To byl v rozvodněným proudu moc pěknej souboj. A dokonce, a to nejspíš čirou náhodou, i na rohlík zaseknutýho bolena.

Velká voda v řece v létě mě nutila navštěvovat nový místa nebo místa, kam často nechodívám. I několikrát během léta se stalo, že například k Jesípku se kvůli zvýšené hladině Labe nedalo vůbec dostat. Voda byla vysoko nad úrovní holínek. Obcházel jsem tak slepý ramena kolem Orlice – bez úspěchu. Párkrát jsem byl na Plačickým písníku. Tam se mi trochu dařilo až s podzimem.

Byl jsem tam jednou o víkendu ráno, když se nad hladinou válela už taková ta hustá podzimní mlha. Zkoušel jsem podle břehu ulovit nějakou nástražní rybku, že bych se pokusil o dravce. U břehu se ale nehnula ani ploutev. Asi dvacet metrů ode mě měli dva chlapíci rozložené kaprařské ležení. Každej dva pruty na stojánku a co chvíli metali do rybníka kobrama a lopatkama boilies a kukuřici. Asi po půlhodince marnýho snažení o nástražní plotičku, jsem to vzdal a nahodil feedery s modrou česnekovou směsí na krmítku. Jeden method a druhej s průběžkou. Nejdřív to nevypadalo na nějakou velkou akci. Asi hodinku se nic nedělo. Pak se ale zvedla mlha, sluníčko začalo hřát do hladiny a to vyhnalo asi i kapry, aby se šli ještě naposled před zimou vyhřát. Začli mi brát k mému překvapení na prut s průběžkou. Na method ani ťuk. Ten už byl možná hozený moc daleko. Průběžku jsem měl přibližně v poloviční vzdálenosti od břehu než měli nahozeno kolegové kapraři vedle. Během hodinky se mi podařilo zdolat pět kapříků. Spíš menších. Největší mohl mít k 50 cm délky. Chlapci vedle asi stražili na něco většího, ale žádnou akci jsem z jejich tábora neslyšel.

Když byla voda na normálu, chodil jsem jsem na Labe. Zašel jsem párkrát pod Předměřickej splav. Taky na svoje kasický místo na Orlici ve městě za zimákem. Tam jsem natočil krátký letní video. Je na něm vidět hromada cejnů, kteří okamžitě větří voňavej šrot. Prakticky hned jak dopadne do vody, jsou u něj. Větší kuličku zkouší několikrát ukrást tloušti nebo kapřík. Jednoho se mi tam taky podařilo zdolat.

Přátelé, co říct k mému rybářskému létu 2020. Krátce snad jen, že se mi v něm nedařilo o nic líp než za celej rok 2020. A to ani na peletu – tu červenou 🙂 Rok 2020 bude ale i tak pro mě nezapomenutelnej. A o tom zase jindy.

Feeder za časů cholery

Standard

Odpusťte mi, moji čtenáři, trošku lacinou parafrázi názvu slavného románu Gabriela Garcíi Márqueze, ale situace, kterou dnes okolo nás máme nemá v našich časech obdoby. Bohužel se obávám, že bychom si na podobné stavy měli pomalu začít zvykat. Jo jo, příroda se na nás zlobí za všechno, co ji vyvádíme a dává nám to hezky sežrat. Zatím tedy jen po troškách. Dost filozofických úvah na začátek a zpět do naší současnosti. Je to všechno tak neuvěřitelný, až si to tu musím napsat.

Mory, španělský chřipky, cholery a další moribundusy, který si někteří z nás pamatují z učebnic dějepisu? Nebo SARSy, Eboly a Ziky, který přešly tak nějak vedle nás? To všechno dnes přebíjí novodobá, digitální, čínská chřipka Covid19, naštěstí tedy ne tedy naštěstí počtem mrtvých. Mediální obraz aktuální globální epidemie a dopad současných opatření je už ale dneska bezprecedentní. Myslím, že všechny generace, které jsou ještě dnes na živu toto ve svých životech nepamatují. Život stojí, kultura stojí, sport se nekoná, hranice jsou zavřené a lidé pořádají soutěže v počítání slova „koronavirus“ v televizích zpravodajských relacích. Valná většina z nich není nemocná. Přesto venku solidárně všichni nosí ochranné roušky přes nos a pusu a šijí je jeden pro druhého doma na koleni. Do obchodů, které zbyly otevřené se chodí nakupovat jídlo a drobné nezbytnosti na etapy. Ráno důchodci a po zbytek dne ostatní. Je nařízeno nevycházet. Povolené jsou cesty do práce, za obstaráním rodiny, ale co hlavně – do přírody. Ano přátelé, na ryby se může.

Venku je tak pěkný jaro, že by byla škoda nejít. Bohužel jsou zavřené rybářské prodejny, takže červy je třeba nahradit vařenejma kroupama. Sám jsem shodou okolností koupil dva kelímky červů ještě před karanténou, takže jsem je vzal s sebou a vyrazil na Orlici. Venku sluníčko, krásnejch 15 stupňů. U vody překvapivě moc lidí není. Tedy alespoň ve čtvrtek odpoledne. Dokážu si představit, že o víkendu to bude jinej cvrkot. Co taky mají chlapi dělat? Hospody jsou zavřený, na výlet s rodinou není pomalu kam vyrazit a beztak je nařízeno zůstat doma. Usedám na svůj oblíbenej flíček a do vody už letí průběžka s voňavým krmením, které jsem ještě vyšperkoval panákem rumu a na háčku kousek sušeného rohlíku a tři červi.

Orlice opět nezklamala. Prakticky hned se začli hlásit kařpíci. Tu větší nebo menší, ale aktivita se dostavila prakticky okamžitě. Zkouším měnit nástrahy z rohlíku na kukuřici a malé boilie. Všechno funguje. Kapříci už mají jarní apetýt.

Nahodil jsem do vody taky podvodní kameru s nástrahou v podobě panáčka z malého boilie. Chtěl jsem se podívat jaká je takhle zjara pod hladinou aktivita a jaké ryby přiláká malinká kulička v příchuti „máslová hruška“. Voda je krásně čistá. Ještě zimní. Není dost teplá na to, aby v ní rostly zelené řasy nebo sinice. Zároveň stále dost proudí. V řece je pořád ještě dost sněhové vody. Kolem nástrahy se samozřejmě první objevili cejni a vytrvale si s ní pinkali. Tu a tam ji nějaký z nich ocumlal, ale byla na ně příliš velká, aby ji mohli zhltnout a já zaznamenal záběr. Dokonce se mi podařilo natočit i ježdíka, který přijel zkontrolovat okolí a kterého jsem nikdy z vody nevylovil. Překvapením pro mě byl také malý bolen, kterému zjevně boilie taky vonělo. Malý kapřík zase poctivě za nástrahu zatáhl. Ale vylekal se, jakmile ucítil protitlak. Všimněte si schválně jak rej cejnů doslova zatluče svou aktivitou nástrahu do bahna. Ve videu jsem tuhle část zrychlil a zvýraznil místo nástrahy. I přesto, že je už vlastně pohřbená, se ji podaří jednomu z nich zase vydolovat, aby ji mohl ocucat. Musí bejt pěkně silně cejtit, že si ji najdou i v bahně.

U vody bylo opět krásně, jako vždy. Pohledem na hladinu a teplem jarního sluníčka se až člověku nechce věřit, co se všude okolo děje. Tak snad to ve zdraví přečkáme a brzy zase budeme moct zajít třeba na pivo probrat všechny ty úlovky. Prozatím nám všem hlavně pevné zdraví a ať nám aspoň ta rybařina dokáže udělat radost!

Vánoční kapřík

Standard

No už jsem myslel, že rok 2019 uzavřu a proškrtám políčka v papírech. Jenže v předvánočním týdnu bylo tak pěkný, skoro až jarní počasí, že nejít k vodě by byla velká škoda. Sluníčko, teploty okolo 10 stupňů a vánoční dovolená, to všechno mě vyhnalo ve čtvrtek dopoledne na Orlici. Rozhodl jsem pro osvědčené jarní a podzimní místo a vyrazil na pravého vánočního kapříka.

V báglu lehkej feeder prut, ve forpasovníku slaboučké návazce ze 14tky fluorcarbonu, červený kapří krmení říznutý rumem a solí no a samozřejmě nejosvědčenější zimní nástrahu – rohlík. Počasí bylo jak začátkem dubna. Sluníčko, bezvětří, no až jsem při vybalování musel shodit zimní bundu. Umíchnul jsem něco přes půllitru krmení, navázal svůj Accolyte Ultra feeder a na zhruba metr dlouhý návazec ze slabého fluorcarbonu navlíknul nejdřív pár červíků a zrnko kukuřice. Měl jsem trochu obavu, jestli v prakticky stojaté vodě Orlice, kde budu chytat, nebude metr dlouhý návazec až příliš. Ukázalo se, že vůbec ne.

Dvacetigramové krmítko bylo na jemnou špičku akorát. Zaklipoval jsem na přibližně 20 metrech gumičkou na cívku navijáku, nahodil 4 úvodní krmítka a usadil jsem se do křesílka. Když se po prvních 5 minutách se nic nedělo, přehodil jsem do stejného místa, obnovil kukuřici s červíkem a na druhý pokus už se zadařilo. Malý cejn předvedl na konec prosince poměrně slušný pohyb. Už zase letí krmítko s nástrahou zpátky do vody. Tentokrát jsem kukuřici vyměnil za malý kousek rohlíku na nitce. Tuhle nástrahu mám nejradši zjara, na podzim a v zimě. Vycvakávám si takové malinké rohlíkáčky přes zimu do zásoby ze zbylých den starých rohlíků. Usušené mi vydrží celý rok a nejvíc se mi osvědčily právě zjara a na podzim.

Na kombinaci rohlíku s červem už tahám něco většího, co mi ohýbá slaboučký prut do slušné paraboly. Voda je průzračná a v příjemném odpoledním sluníčku vidím už z dálky pod hladinou kapří ploutev. Pěknej, krásně barevnej kapřík, přibližně 40 cm délky. Vyvlíkám mu háček a pouštím ho zpátky. Vítěznou sestavu neměním a od té chvíle na kombinaci rohlík + červ bere jeden kapřík za druhým.

Velikost kaprů se střídá od 40 do cca 55 cm délky, což už je s jemný feederem a slaboučkým silonem poměrně adrenalinové zdolávání. Vzpomněl jsem si na svou návštěvu letos na jaře na Jesípku, kde jsem se stejnou sestavou nejdřív hodinu a půl koukal na špičku bez záběru, abych pak utrhnul dva poctivé záběry během 10 minut. Tenkrát se mi chlápek sedící vedle smál, že s 14 tkou kmenovým silonem jít chytat sem a teď zjara je bláznovství. Že on dává alespoň 20 tku. Jo jo, teď v zimě je přeci jen znát že kapříci, i když mají už slušnou váhu přeci jen ještě tolik nebojují.

Když jsem vylovil asi pátého kapra, přišli si sednout na místo vedle mě dva rybáři. Zdraví mě už z dálky a ptají se jak to jde. Odpovídám, že fajn a ukazuju posledního kapra, kterýho právě pouštím zpátky. Kolegové ho spokojeně pochválí a už sedají vedle a vytahují pruty. Koukám, že mají s sebou ještě sekyrku a pilku. Jsou to asi nějací místní a přišli si upravit fleky. Místo, kde sedím já je moc hezky upravené. Je vidět, že tu nedávno někdo byl pracovat. Přečnívající křoviny jsou ostříhané, suché větve sesbírané a poskládané na hromadě, nikde žádné odpadky. Po chvíli se ke kolegům vedle připojují další kamarádi. Během dalších několika minut se jich tam sejde snad deset. Mám trošku pocit, že jsem jim zkazil odpoledne, když jsem jim zasedl jeden z fleků, a tak je zdravím a volám, že jestli chtějí, ať si jdou sednout ke mě. Smějou se a prej že ne, že si pokejací a že stejně loví jen ti dva, co přišli nejdřív. Průběžně lovím další kapříky, přibližně stejné velikosti. Chlapi od vedle se postupně trousí ke mě a hodnotí úlovky. Kecáme o počasí, o tom jak berou, jak to tu jde, jaká je tu hloubka, co za nástrahy funguje a nefunguje, jaký budou vánoce, no aprostě tak.

Když jsem asi za další hodinku postupně vyházel svůj kbelíček návnady a vytáhl dalších asi 6 kaprů, pomalu jsem se začal balit domů. Trošku se rozfoukalo a dala se do mě přeci jen zima. Nojo není to žádný léto. Ještě si pár měsíců počkáme. Pozdravil jsem chlapy, popřál veselý svátky a poděkoval jim jak hezky ty fleky uklidili. Smáli se a loučili se se mnou se slovy, že jsem jim aspoň ukázal jak to tam dneska bere. Kéž by jejich fleky vydržely takhle pěkně pečované a uklizené co nejdéle. Já slibuju, že jim žádnou neplechu na těchhle místech neprovedu a kdykoli se tam vypravím, dohlídnu, že je tam všechno jak má být. Rok 2019 jsem definitivně uzavřel. Kapři brali v téměř jarním předvánočním počasí skvěle. Určitě bych si nějakého toho vánočního vzal domů, kdybychom už doma neměli jednoho přípraveného v lednici. Tentokrát bych z vánoční výpravy s prázdnou nepřišel.

Tak přeju vám všem, chlapům od Orlice i sobě, ať začne nový rok 2020 alespoň takhle pěkně jako ten letošek končí.

Na návštěvě v řece

Standard

aneb podzimní tanec říčních rybek

Počasí je exkluzivní. Teplota tak akorát, slunce, nádherný podzimní barvy. Když to vidím za oknem z kanclu, strašně se mi tam nechce trávit takovejhle pěknej den. Radši bych byl někde u vody. Aspoň na chviličku odpoledne po práci vyrážím, když to jenom trochu jde. Jen to brzký stmívání, to mě neba. Ne, že bych se u vody bál, ale přeci jen na špičky večer není už moc dobře vidět 🙂

Ve čtvrtek jsem šel na Orlici. Měl jsem vyhlídnutý místo na malý písčině, kam se lidi z vesnice choděj v horku koupat. Přes léto se mi tam nechtělo bojovat s plavcema o místo, a protože ve čtvrtek už bylo na plavání přeci jen trochu chladno, našel jsem tohle místo prázdný. Voda krásně čistá, pěkně studená, sluníčko se do ni ale opíralo a na pláži bylo příjemně.

Úsek je to proudnější, úzkej a za písčitou pláží se rozlévá do širší řeky. Připravil jsem si kameru a nahodil ji do vody spolu s nástrahou. Z prosluněný, studený podzimní křišťálový vody vznikly moc pěkný záběry.

Za kameru jsem uvázal krmítko napěchovaný šrotem s trochou červů a pod háček zavěsil panáčka z malých boilies. Jen z toho důvodu, aby byla nástraha pod vodou dobře vidět a aby je nezhltla každá maličká rybka proplouvající zrovna kolem. Jako reakci na svoje poslední video z Labe jsem dostal i požadavek, abych zkusil natočit místo boilies na háčku taky žížalu. V druhý části videa si můžete nastudovat reakci ryb na menší živou nástrahu.

Z mojí dvouhodinový vycházky vzniknul krásnej studijní materiál nejen o tom, jaký ryby v Orlici v divočejším proudným úseku žijou, ale i o tom jak funguje zakrmený místo nebo jakou roli může mít velikost či charakter nástrahy na četnost nebo způsob záběrů.

Na videu si můžete všimnout hejna ouklejek, který pravidelně připlouvá omrknout voňavej šrot a červy, a pak se zase rychle rozprchne, když je přijede zkontrolovat dravej okoun. O panáčka boilies se taky pokouší plotice či cejnci malí, zatímco ouklejky barevnejma kuličkama spíš strkají po dně. Žížala je ale mezi nima populární. Různě si ji pohazujou a snaží se z ní kousek odkousnout. Plotice vypadají nedůvěřivě a nejdřív nástrahu několikrát okouknou než se pokusí ji vzít. Podoustve nejdřív šmejdí kolem a sbírají velkou tlamou ze dna kousky šrotu a červů. Tu a tam se ukáže i jesen nebo tloušť a rozežene hejno ouklejí kolem nástrahy.

Trochu jsem se nechal unýst a video má skoro 9 minut. Takže pokud se vám nechce studovat chování ryb nebo přemejšlet nad nástrahama a návnadama, můžete si video pustit na velký televizi v obýváku třeba místo akvárka – takový malý slow TV. Viditelnost byla ve čtvrtek fakt skvělá a tanec rybek v čistý vodě je prostě uklidňující.

Příště zkusím zakrmit jenom peletama, bez šrotu a uvidíme, jestli se na kameře neukáže taky třeba něco většího.

Plonkový jaro

Standard

Mám letos nějak plonkový jaro. Sezónu jsem sice zahájil už druhýho ledna, ale tomu se samozřejmě nedá řikat jarní chytání. No i když počasí tomu tenkrát dost odpovídalo. Zima se ale pak přihlásila a mrazy povolily až po půlce března. Ještě na moje narozeniny, kdy tradičně chodívám zahajovat sezónu jsem si nedokázal představit, že bych vytáh paty k vodě. Leda bych si vzal s sebou místo prutu brusle.

Nesměle jsem vyrazil na první jarní chytačku až před velikonocema na dědkův flek. Vítr mě bičoval a sluníčko hřálo jen hodně, hodně nesměle, ale přeci jen se nějaký ten cejn na břeh podíval. Na dědkově fleku samozřejmě kapitální cejní kousci, jako obvykle. Jojo je to fajn pocit, když se poprvé zjara zachvěje špička 😉

Znova k vodě jsem se dostal až skoro za čtrnáct dní. Jarní prudká voda pomalu ustoupila a já vyrazil na Mlejnek otevřít Orlici. Počasí už mnohem víc připomínalo jaro, slunce se příjemně opíralo a já zahájil svý odpoledne tím, že jsem si při zapichování vidličky nabral plnou holínku vody. Do auta se mi samozřejmě přes bažinatou louku přezout nechtělo, a tak jsem na sluníčku sušil pravou holínku, ponožku a půlku nohavice celý odpoledne. Asi se mi řeka chtěla omluvit, protože mi po celý odpoledne brali krásný jarní kapříci. A to i navzdory vodáckýmu kroužku, kterej zřejmě po zimě zrovna otevíral loděnici na protějším břehu odpoledním etapovým závodem a pramice mi brázdily před silonama prakticky až do soumraku. Kaprům to ale zřejmě nevadilo. Záběry tedy byly hodně nesmělý a pár prvních jich vyšlo naprázdno, ale prodloužil jsem forpas, zvětšil háček a už to fungovalo.

Svoje jarní nástrhahy ani návnady jsem nijak dlouze nepromejšlel. Otevřel jsem kbelík, kde jsem měl přes zimu uskladněný načnutý pytle s method mixama, vytáhl jsem namátkou jeden a šup k vodě. Hlavně aby člověk už moh nasávat tu jarní pohodičku. Jako nástrahu jsem nejčastějc věšel na háček tradiční štípanej rohlík na šňůrce, přes zimu pořádně vytvrdlej 🙂

Z pravidelný celofiremní akce, na kterou jezdíme každej rok na jaře jsem si letos přivez nějakýho bacila, kterej mě složil na skoro deset dní do postele. Mezi tím se změnil čas na letní a venku se konečně přestalo stmívat odpoledne. Za oknem všechno kvete, lidi shazujou kabáty a obouvají sandále a já zastlanej v peřinách s rýmou, kašlem a neschopenkou přemejšlím, jak by se už hezky dalo i po práci vyrazit na pár hodinek k vodě.

I naše pravidelný velikonoční otevírání Rozkoše jsme s tatíkem museli o dva tejdny odložit. Udělali jsme ale dobře. Ve Spytě pod silnicí nám kapři nedali pokoj celý dopoledne. Žádní obři to teda nebyli, ale zato brali prakticky bez přestávky. Co nához, to ryba. Při pokusu zvětšit nástrahu cvrkot ustal. Žádnej větší kapří brácha se mezi nima nevyskytnul. Zábava to ale byla. Aspoň jsme malýmu synovečkovi, kterej se za náma přišel podívat, mohli ukázat nějakou tu rybu.

I přes tři poměrně zdařilý jarní vycházky mám letos pocit, že se k vodě vůbec nedostanu a že to letošní jaro je nějak zabitý. Kolikrát jsem si už v těchhlech krásnejch jarních dnech dopoledne v práci říkal jak odpoledne beru pruty a jedu nahodit. Jenže ejhle, pak se člověk ani neotočí a v půl 6 večer si v kanclu povídám, že už bych možná pro dnešek moh jít domů. A rybačka se samozřejmě nekoná.

Když už jsem se onehdá odhodlal na krátkou večerní neplánovanou vycházku na Jesípek, popadnuv první pytel s method mixem, bez červů a se zamuchlanejma návazcema v krabičce z minulý výpravy, samozřejmě jsem zaznamenal čistou nulu záběrů, protože ani na tu minimální přípravu jsem se v rámci spěchu k vodě, abych ještě stihnul aspoň chvilku sluníčka, nezmohl. Ne, ne. I malá výprava potřebuje třeba jen drobnou přípravu, důvěru v návnady, v nástray a ve vybavení. Stres a spěch na ryby nepatří. Beru to jako lekci.

Léto mi tohle uspěchaný jaro určitě vynahradí. Moc se těšim. A vlastně se těším už na další víkend. Jedu na feederovej sraz. Tam si kancl s sebou neberu.

Kapří labutí píseň sezóny

Standard

Je to smutnej čas tenhle podzim. Zvlášť pro nás pro feederaře začátečníky, kteří nemaj tu kliku a musej se živit jinak než rybařinou a k vodě můžou tudíž vyrazit až po práci. Člověk z práce odchází pomalu za tmy a než by se dostal k vodě tak už by na feederový špičky nebylo vidět. A vůbec, komu by se chtělo sedět a koukat do černýho prázdna. Ta tam je letní pohoda s dlouhým vlahým večerem.

Vyrazil jsem na svou poslední letošní feederovou vycházku v neděli dopoledne, kdy předpověď počasí ještě slibovala poměrně rozumný vyhlídky. Přesto, vybaven zimní bundou a holínkama vyrazil jsem na Orlici, symbolicky tam, kde jsem letošní sezónu otvíral. Na tomhle místě jsem byl letos i vloni několikrát a dařilo se mi tam po oba roky nejvíc ze začátku sezóny. Zkusím ji tam teda tentokrát i uzavřít. Poslední dva tejdny se počasí fakt pořádně vyblblo. Několik dní foukal silnej vítr a lilo jak z konve. Grafy stavu hladiny a průtoků v Labi, co sleduju na mobilu lítaly nahoru a dolu, každej den jinak. No blázinec. Doufám, že už se to přeci jen trošku uklidnilo a na Orlici to bude v cajku.
Nechal jsem auto na kraji louky a k mýmu překvapení tam stálo dalších 5 aut. Takovej nával jsem tu ještě nezažil. Sakra, abych si vůbec měl kam sednout…

S batohem na zádech a futrálem přes rameno vykročil jsem do louky směrem k řece. Louka plná vody, co chvíli jsem se probořil až nad kotníky do bahnitý louže. Ještě že jsem nepodcenil holínky 🙂 Dva chlapy jsem zahlídnul u slepýho ramene jak měli nahozeno. Další o kousek dál bičoval hladinu vláčkou. Míjím je a pokračuju k řece, kde jsou oba fleky volný – paráda.

Vzal jsem si s sebou svůj lehkej picker, kterej mám na zimu a pak medium Trabucco feeder s šestnáctkou silonem. Malý háčky, slabý vlasce, jojo zima je tu a jemný náčiní je základ. Říkal jsem si, že na úvod dám šanci medium feederu, kdyby mi to nešlo zjemním na picker. Krmení hodně sladký: Dovit – neapolskej med ještě doslazenej. Nemám červy do krmení, ale to neva. Použiju k tomu ještě jednu pixličku bonduelky a to bude stačit. Klasická průběžka, 40g krmítko a přibližně 50 cm dlouhej forpas. Nedávám hokejku, mám jen zakroucenej silon pod košíčkem, je to jemnější. Do krmítka futruju zrnka kukuřice a utěsňuju mixem z obou stran. Házím přibližně 30 metrů od břehu. Šikmo na druhý straně řeky vidím sedicího kolegu s dvěma nahozenýma prutama. Tak uvidíme jak se nám oběma bude dařit.

Druhej prut zatím nevytahuju, dám tomu tak půlhoďku až hoďku. Když se nic nebude dít, zjemním náčiní. Začínám s dvěma zrnkama kukuřice na háčku. První ryba přichází překvapivě brzo. Na třetí nához se špička razatně zaškube. Poctivej záběr, silnej tah na konci vlasce naznačuje něco jinýho než cejna. Už podebírám malýho kapříka do podběráku. Příjemný překvapení na úvod. Čekal jsem spíš bílou rybu, ale kapřík to je fajn začátek. Stejná munice, stejný místo a sestava už letí do vody. Další kapřík zhruba stejný velikosti zabral po dalších 3 náhozech. Měním nástrahu na pařenej rohlík na nitce. Záběr od kapra přichází prakticky okamžitě. Tentokrát lehce větší ryba, 48 cm délky. Další rohlík už je na háčku a šup do vody. Rohlík je zaručená tutovka do chladný vody, znova se mi to potvrdilo. Během následující hodiny vytahuju celkem 5 přibližně podobně velkejch kaprů, kolem 50 cm délky a 2,5 kila váhy. Teda na to, že je začátek listopadu je to vcelku slušná jízda. Buďto jsem trefil hejno násaďáků nebo se před zimou rozhodli pořádně najíst a využívaj posledních dní s rozumným počasím. Kapříci berou prakticky na nához a já přemejšlím, jestli bych nepřemluvil ještě nějakýho většího. Měním nástrahu na boilie panáčka z půlky magický Mivardi B17tky a půlky plovoucího půlnočního pomeranče. Chvíli se nic neděje. Kapři asi čekali další nášup rohlíku a místo toho přiletěla tahle hi-tech novinka 🙂

Na třetí nához boilie sendviče vytahuju velkýho cejna. Tak, že přijde zrovna na tuhle nástrahu, to by mě nenapadlo. Vracím na háček zpátky tlačenej rohlík a vyšperkuju to ještě malou žížalkou, co mi zbyla v krabičce ještě z léta. Kapří kolotoč je zpátky. Rohlík s žížalou to je smrtící kombinace. Na tuhle dobrotu vytahuju největší rybu dne, šupináč 55 cm. S jídlem roste chuť a tak měním nástrahu na velkou 18tku boilie kouli s v příchuti ananas. Třeba se splete ještě něco většího. Aktivita po téhle změně ustala. Vcelku logicky. Kapříkům mojí velikosti se do tohohle sousta zjevně moc nechtělo a nic většího se poblíž zřejmě nenamanulo. V kbelíčku mi zbejvá ještě trocha krmení navíc, dávám šanci i malýmu pickeru a házím ho těsně ke břehu, jen tak na náhodu. Dávám na háček jen žížalu. Nic moc se neděje. Asi na 5. nához vytahuju lína. Parádní odměna na konec vycházky. Kbelík s krmením prázdnej, žádnej větší kapr už na ananasovou kouli nezabral a do mě se dala pořádná zima. Začalo totiž zase fučet a déšť byl na spadnutí.

Balím. Už se těším domů na oběd a na teplej čaj. Sezónu jsem zakončil myslím velmi důstojně. Pařenej rohlík nezklamal. Je to prostě zimní nástraha. Nedám na něj dopustit. Nevím, jestli se ještě do konce roku dostanu na nějakou feederovanou. Uvidím, třeba to ještě klapne než zamrzne voda. A když ne tak díky Labe a Orlice za letošek a zase na jaře…

Tak jsem taky zahájil

Standard

A je tu nová sezóna! Letošní zima byla opravdu zima s velkým Z. Na dírky jsem se sice nedostal, ale příští rok se určitě hecnu. Veletrhů, výstav, literatury, příprav a dalších zimních aktivit už bylo dost. Teď konečně povolily ledy a opadla velká voda na Labi i na Orlici a tak jsem vyrazil. Chce se říct, že již tradičně moje zahajovací vycházka vedla na Orlici. Vybaven echolotem, který jsem si nadělil pod stromeček byl jsem zvědavej, co se mi tam pod hladinou ukáže. Jestli opravdu na sonaru najdu nějakou tu rybku. Po fajnovým začátku minulý sezóny na stejném místě, kdy se mi zadařili dva krásní kapříci jsem se vybavil prakticky totožnejma nástrahama a návnadama – šlapanej rohlík, černej slanej mix s troškou rumu a navíc pár barevnejch červíků. Zvolil jsem method krmítka a slaboučký forpasy z 14 fluorcarbonu s malinkým háčkem.

První sonda vody s echolotem neukázala vůbec nic. Navíc foukal uragán, kterej na Orlici vzdouval takřka příbojový vlny a tak ani údaji o hloubce se nedalo moc věřit. Dobrou zprávou bylo snad jen to, že profil dna neukazoval žádné kmeny nebo překážky. A to je vlastně to, co jsem si od echolotu sliboval, totiž ukázat překážky, o který bych případně mohl trhat návazce. Ryby na displeji by pro mě byly spíš překvapením. Zobrazování fungovalo fajnově, žádné výpadky v signálu jsem nezaznamenal a tak můžu konstatovat, že dárek od ježíška je snad v pořádku a funkční 🙂

Bez potvrzení výskytu ryb na displeji echolotu jsem nahodil prostě někam před sebe. Vsadil jsem tentokrát na dva pruty. Jeden lehoučký picker s 20g method krmítkem  a druhý delší s 40 gramem, který jsem odhodil trošku dál od břehu. První záběr na sebe nenechal dlouho čekat. Prakticky, ještě dřív než jsem navázal druhý prut poťukala mi pickerová jednouncová špička. Malej cejn zabral na balíček červenejch červů na háčku. Nechal jsem na pickeru červíky a zopakoval místo. Cejni si zřejmě moje rumový černý krmení zřejmě našli, protože brali poměrně pravidelně. Nebyl to teda žádnej cvrkot, přeci jen voda je ještě chladná a je teprv začátek března, ale můžu říct, že na záběr jsem nečekal dýl než nějakejch 10 minut.

Zajímavý bylo, že na delší prut, dál od břehu nepřišel jedinej záběr. Myslím si, že to nebylo ani tím, že by zrovna takhle daleko od břehu ryby nebyly. Několikrát se mi stalo, že jsem vytáhl červíky ožužlaný. Spíš si myslím, že byť jsem použil tu nejměkčí špičku, byla pořád asi ještě moc tuhá v provnání s lehkým pickerem. Prostě jsem jemnej zimní záběr na prutu neviděl. No a taky foukal dost silnej vítr a moc nepolevoval.

Po přibližně pěti cejnech jsem změnil nástrahu a přidal jsem pod háček suchej šlapanej rohlík. Za chvilku šla špička pickeru k zemi. Poměrně silnej záběr na začátek března přinesl moc pěknýho padesáticentimetrovýho kapříka. Na pickerovým prutu opět krásnej souboj. Takový hezký ryby nelovím ani v létě 🙂 No tak snad jsem si to nevysřílel hned na první vycházce. Tatáž nástraha na delším prutu nepřinesla znovu žádnej záběr.

Po prvním kapříkovi se mi už žádného dalšího na rohlík přesvědčit nepodařilo a tak jsem pokračoval v cejním tempu až do vyprázdnění kbelíčku s krmením. Musím říct, že zahájení letošní sezóny proběhlo překavpivě dobře. Moc jsem se už k vodě těšil. Loni se mi podařio zahájit přeci jen o měsíc dřív. V každým případě jsem si ale i letos potvrdil svoji loňskou takticku se slaným tmavým mixem a štípaným rohlíkem, za což jsem rád. Teď doufám, že nadcházející sezóna bude alespoň taková jako moje první vycházka.