Nedávno na Plačickém písníku mě potkali dva kluci z rybářské stráže. Chytal jsem tak, jako obvykle na tomhle revíru. Jeden prut daleko s method krmítkem a druhý s klasickou průběžkou nablízko u břehu. Když kluci přišli, měl jsem zrovna prut s průběžkou vytažený z vody, že budu dokrmovat a přehazovat a jeden z nich povídá druhému pochvalně: „Podívej čéče, to je klasika. Hezky feederový krmítko, šrot červi, žádný umělý granule, waftersky a method.“ No jakoby snad chytání na průběžku nebo paternoster bylo nějak na vyšší úrovni oproti buranskému methodu 🙂 Vzpomněl jsem si na tuhle příhodu, když jsem minulý čtvrtek zasednul k vodě u Týniště nad Orlicí s tím, že dneska si dám poctivý feeder. Klasický mírný úsek Orlice, těsně za soutokem Tiché a Divoké v nadjezí jsem vybral záměrně. Před pár lety, když jsem koketoval se závodníky, mě právě sem vzali na první „trénink“. Bylo to tedy asi o měsíc dříve, než jsem se zde letos vyskytl já, ale pamatuju si, že tenkrát jsem skončil s totální nulou a ještě zmrzlý. Cílem pro toto čtvrteční poledne byl takový lehce sentimentální návrat k mým feederovým začátkům a také zkusit si, jestli to tentokrát bude lepší.

Počasí bylo naprosto luxusní. Jasný, jarní den. U vody příjemná teplota, žádné vedro a vysoké lípy podle Orlice na jihozápadní straně za mnou slibovaly brzký stín, jakmile se slunce po poledni posune tímto směrem. Přijel jsem s dvěma feederovými pruty pokusit se tu chytit jakoukoli říční rybu. Měl jsem připraven svůj nejoblíbenější Preston Monster Feeder 3,6 medium, na který jsem uvázal průběžnou montáž s hranatým košíčkem a krátkým, přibližně 30cm návazcem. Váhu krmítka jsem nakonec zvolil 40 g, protože jsem chtěl tímhle prutem nahazovat až k druhému břehu pod převislé větve keřů a kmenový silon mi bral proud. 40 g krmítko ale celou montáž v pohodě udrželo u dna. Proud zde není nijak silný.

Na druhý prut, Trabucco Concept X Feeder 3,6 medium, který je přeci jen jemnější, jsem navázal super jednoduchý páternoster podle Gábora Dome. Mimochodem, tenhle páternoster mi přijde jako ultimátně jednoduchá a nejlepší páternoster montáž, kterou jsem kdy viděl. Nikdy jsem neměl problém s tím, že by se něco zamotávalo a v podstatě se jedná o dva dvojité uzlíky v sobě. Doporučuju všem. Jednoduché a funkční, tak to mám rád. Tak tedy na tento Gáborův páternoster jsem umístil 30g krmítko a dlouhý, cca 1 m dlouhý návazec s malým háčkem velikosti 12 na návazci o síle 0,14 mm. Narozdíl od prvního prutu s průběžkou, jsem tento s paternosterem chtěl nahazovat přímo doprostřed řeky, do proudu.

Rozmíchal jsem červené jahodové krmení, přidal trochu kukuřice z plechovky a kelímek červů. Měl jsem asi 2,5 l krmení. To musí na dvě, tři hodinky chytání stačit. Pečlivě jsem si zaměřil místo a zaklipoval vzdálenost. Do každého místa jsem si nahodil 4 krmítka směsi a s pátým hodem už nastražil na háček 5 červíků. Abych dodržoval pravidelnost v přikrmování, mám na hodinkách nastavený opakovaný odpočet na 7 minut. Vychází to tedy přibližně tak, že co 5 minut přehazuji. Zhruba ty 2 minutky mi trvá vytažení návazce z vody a přehození. Snažil jsem se tento aktivní přístup dodržovat u obou prutů, abych zjistil, ze kterého místa se ryby ozvou dříve.

Podle očekávání přišel první záběr po asi dvojím přehození a dokrmení z proudu. Z prostředka řeky se ozval první cejnek malý. Ze stejného místa jsem pak v krátké době vytáhl ještě další 4 skaláky. Druhé místo u břehu na protější straně zůstalo zatím bez aktivity. Obě místa jsem přikrmoval ve stejném tempu. Zatímco místo v proudu uprostřed řeky se celkem slušně rozjelo a za dalších několik minut z něj přišel jelec jesen a další dva skaláci, místo pod větvemi na druhé straně dobrou hodinu nevykázalo žádnou činnost.

Přibližně po hodině jsem z místa u protějšího břehu vytáhl pěkného velkého cejna. A ve stejnou dobu na druhý prut zabral moc pěkný orlický kapřík. Hned bylo znát, když jsem přiseknul, že se jedná o nějakou větší rybu. I když kapr nebyl žádný velikán, dal jsem si s jeho zdoláváním na čas, především vzhledem k jemnému prutu a návazci. Kapr to byl tedy dost ostřílený. Měl několik zásahů na hřbetě, nejspíš od volavky nebo kormorána a utržených pár šupin na boku. Vše jsem zadezinfikoval a kapra pustil zpět.

Místa se mi pěkně rozběhla obě. Od protějšího břehu začali přicházet skaláci a cejni. Na chvilku jsem změnil nástrahu na tlačený rohlík v domnění, že by třeba z pod větví mohl zabrat i nějaký kapr. Omyl. Další kapří záběr přišel zase z proudu. Tentokrát jsem ale ve zdolávání nebyl úspěšný a kapřík mi jemnou montáž utrhnul. Buď byl divočejší anebo šlo o větší rybu. Tah to byl ale pěkný.

Ryby braly moc hezky. Vůbec jim nevadilo, že bylo pravé poledne a sluníčko svítilo na plné pecky. Chytal jsem opravdu poctivý feeder. Způsobem lovu i úlovky. Myslím, že právě takováto očekávání, by měl rybář mít, pokud jde chytat feederem. Totiž, že bude chytat přesně, aktivně, často dokrmovat a přehazovat a že mu budou přicházet malé, druhově pestré úlovky.

Sluníčko už se trochu schovalo za lípy za mnou a ty vrhaly na břeh příjemný stín. Kbelíček s namíchanou návnadou se mi přibližně po dvou a půl hodinách lovu pomalu vyprazdňoval a já měl před sebou ještě posledních několik nahození. Když jsem pak byl v jeden moment nucen zaseknout a vytahovat oba pruty zároveň, protože byl zrovna záběr na obou z nich, zamotaly se mi ryby na prutech těsně u břehu do sebe tak, že jsem do vody musel hrábnout podběrákem a podebrat obě zároveň. Zakončil jsem tedy své odpoledne u Orlice doublem malého kapra a cejnka, no a pak také hlavolamem v podobě rozmotávání obou kmenových silonů a koncových montáží od sebe.

Bylo na čase to zabalit. Zachytal jsem si tentokrát na Orlici moc hezky. Byla to feederová rybačka, jak se patří. Krásné, aktivní, pestré okolopoledne na rybách. Svou druhou návštěvu tohoto místa na Orlici tedy musím zhodnotit daleko příznivěji než tu první. Otázka je, jestli to bylo časem, roční dobou, věkem, zkušeností nebo prostě jen očekáváním.