Co mě potkalo v roce 2023

Standard

Tak jsem byl odevzdat další papíry. Už deváté. Můj desetiletý rybářský lístek bude v červenci expirovat, a tak jsem si radši hned požádal o nový, tentokrát už bez omezení platnosti. Na radu kamaráda Hrobníka jsem si nový lístek vyzvednul ještě před koupením letošní povolenky. Nojo, čekají nás prý velké věci v oblasti digitalizace a já říkám KONEČNĚ! Že už bych se prý snad konečně mohl zbavit toho otravného každoročního čekání ve frontě v mrazu na novou povolenku. Říkali! Že už si prý snad jako v 21. století budu moci brzy koupit povolenku online a zaplatit kartou. Říkali. Tak uvidíme 🙂 Jako svůj nejprozíravější tak prozatím hodnotím to, že jsem si pro novou povolenku šel až 18. ledna a u okýnka tudíž nebyla fronta, neboť všichni, kdo si ji chtěli koupit zároveň s odevzdáním té loňské to museli udělat do 15. Naštěstí mě to vzhledem k mizernému počasí přes nový rok nijak extra nemrzelo.

Statistika

V roce 2023 jsem zapsal celkem 48 docházek a 2 ryby. První docházku jsem vloni absolvoval 2. března, tradičně na Orlici a rok uzavřel s Hrobníkem na Rozkoši těsně před zámrzem 28. prosince, kde Hrobník na gumové kopýtko vytáhnul moc pěkného třičtvrtě metrového candáta a já nic 🙂

Byl to pro mě více méně očekávaný průběh sezóny. Rozhodně jsem nečekal nějaký rekordní příval prutohodin. Moje možnosti, kdy chodit na ryby byly dost omezené. Na jaře a v létě jsem ještě zkoušel se symfoňákem a naše tříletá princezna nastoupila do školky až v září. Na podzim jsme pak zase čekali narození druhé naší bublinky, a tak byly prostě letos priority někde jinde. Elinka byla docela v pohodě, když jsme spolu z jara chodili na ryby. Bral jsem ji většinou s sebou na pár hodin na nějaký lehčí revír, třeba Plačický písník. Našel jsem ji vždycky „užitečnou“ práci třeba v podobě házení zrnek kukuřice do vody, což ji chvíli zabavilo. A když už nic nepomáhalo, zabral na mobilu krteček, nebo včelí medvídci. Postupem roku ji to ale nějak bavit přestalo a když pak dostala na výběr, jestli se mnou na ryby nebo doma s mamkou, mamka postupně začala vítězit. No neva, na tom ještě zapracujeme 🙂

Revíry

Navštívil jsem celkem 7 různých revírů a 4 soukromé vody. Nejvíckrát (24) jsem zapsal domácí 451034 Labe 31, především díky krátkým vycházkám na Plačičák s Elinkou a pak díky podzimnímu večernímu urban fishingu. Zajímavostí pro mě určitě byl návrat k panu Hromkovi na soukromák v Lípě n. Orlicí po strašně dlouhé době, první návštěva na kaprovém soukromáku ve Starém Plesu, no a samozřejmě krásný dovolenkový zážitkový výlet na Otavu 6.

Úplně odlišný druh zážitku pak byly naše zimní přívlačové vycházky s Hrobníkem na Rozkoš. Hrobník, jako znalec místních poměrů ze všech nejpovolanější, prohlásil, že největší smysl má chodit buď brzy ráno nebo večer, a tma a mráz že vůbec nevadí. Takže jsme byli několikrát na rybách od 5 od rána, ve vánici, větru, nebo těsně před zámrzem. Pravdou je, že jsme se tam setkali s maximálně jednotkami dalších rybářů, kdy přes den na tom samém místě nebylo kde nechat auto. Záběry nám také nějaké přicházely, takže to nějaký smysl určitě mělo. Vrcholem všeho pak byl Hrobníkův výše zmíněný krásný candát.

Ryby

Zapsal jsem letos pouze 2 ryby, a sice pstruhy duhové, z nichž jednoho jsem chytil náhodou při urban feederování s Elinkou uprostřed města v Hradci na chuchvalec červů. A druhého jsem chytil na splávek při svém průzkumu revíru Metuje 2 v Novém Městě nad Metují. Oba skončili na štědrovečerním stole, což pro Elinku mělo vynikající pointu, že si vánoční rybu pomáhala chytit sama 🙂 Ohledně dalších ryb marně přemýšlím nad nějakým pěkným kaprem, kterého bych letos chytil třeba někde na řece na feeder. Několik se jich mi jich poštěstilo ve městě při urban feederu, ale takový Plačický písník nebo Orlice zjara, kde jsem v minulých letech skóroval téměř tradičně, letos nic.

Za loňský rok 2023 je mojí rybou roku určitě 122 cm dlouhý sumec, kterého jsem ulovil na dravčí zahájení u jezu ve Vysoké. Když nad tím teď zpětně přemýšlím, měl jsem ho vzít a zapsat. Sumců je v Labi jak naseto a tenhle měl takřka ideální tržní velikost. Souboj to byl ale pěkný zejména s 8 gramovým proutkem a slaboučkou pletenkou. No tak ho třeba ještě někdy potkám 🙂

Otava 6 mi nějakou pěknější rybu nedopřála, ale i tím se člověk učí. Na druhou stranu Starý Ples ano a místní 22 kg kapr drží můj loňský kaprový rekord, a to i navzdory tradičně skvělé Roudnici, kde jsem tentokrát vyšel naprosto naprázdno.

Technika a náčiní

Nejvíce jsem se vloni věnoval lovu na feeder. Pořídil jsem si nový Trabucco Concept feeder X, který mi padl do ruky na veletrhu a musím říct, že jde o moc pěkný proutek s vynikajícím cílením při nahazování. Takhle příjemně a přesně se mi nenahazuje s žádným jiným mým feederem. Na letní feederování, kdy jsou ryby divočejší, anebo když je potřeba osadit větším či těžším krmítkem už je možná dost jemný, ale především zjara a na podzim jsem si na něj hezky zachytal. Na method feeder se mi vloni moc nedařilo. Dost jsem zápasil s vhodnou návnadou. Peletky, co jsem měl nakoupené mi moc dobře na krmítku nedržely, myslím, že jsem je nevhodně připravoval.

Ke konci roku jsem se pak věnoval především přívlači. Stejně jako v muškaření, tak i v přívlači cítím, že mám veliké, VELIKÉ mezery, které bych potřeboval dohnat, abych mohl pomýšlet na nějaké zajímavější úlovky. V tom jsem dostal dobrou lekci právě na Otavě 6. No, budu mít alespoň námět pro další sezóny.

Provětral jsem také svůj bivak a kaprovou výbavu na třech soukromých vodách. Zejména Starý Ples příjemně překvapil. Nejen počasím (měl jsem fakt štěstí na nádherný zářijový den a noc), ale i prostředím a pěknými rybami. Doplnil jsem výbavu o 3lb Sonik, který mi přijde nejpříjemnější v délce 3,6 m na revíry jako Roudnice, Rozkoš nebo Starý Ples a řekl bych, že mi taková kombinace doteď dost chyběla. Na jeho úkor jsem se zbavil posledního Sportexu v měkčí libráži 2,75 lb. Zároveň jsem na Roudnici zlomil při nahazování špici kratšího 3m Foxu, kterou se mi ale podařilo dokoupit. Zamotal se mi silon kolem špičky a při náhozu se mi zlomila. Může se stát, ale na ten Fox prut už si dám větší pozor a případné nové už asi budu vybírat od jiných značek.

2023 za námi, je tu 2024

Byl to zajímavý rok ten 2023. A nejen na rybách. S kamarádem Hrobníkem jsme poslali do světa náš informační web o Rozkoši 451200.cz, který se Hrobníkovi dokonce podařilo prosadit do Východočeského řádu. Zejména těm, kteří jedou na Rozkoš na návštěvu snad trochu zjednoduší orientaci. Rozkoš má přeci jen dost specifik, ale shodli jsme se s Hrobníkem (především na našich zimních výpravách v mrazu a vánici), že to tam prostě máme rádi.

Vůbec nejhezčí úlovek mi v roce 2023 přinesla domů moje milovaná žena z porodnice. Andulka se narodila v listopadu a zatím na nás jen rozumně kouká z kolíbky a občas si pobrečí, když ji trápí hlad nebo nějaký prdík. Ale ono se to rozjede 🙂

Na ryby letos určitě vyrazím. Počítám, že i Elinku přemluvím. Opět to nebude asi rekordní zápis v počtu docházek nebo prutohodin, ale něco stoprocentně podnikneme. Rád bych se letos trochu pověnoval muškování. Zajímá mě víc detailů o druzích nástrah. Doposud jsem měl muškaření spojené především se suchou muškou, což mi přišlo vždycky strašně sexy. Po zkušenosti z Otavy 6 ale musím víc proniknout do toho, jaký vzor nástrahy a kdy použít a určitě vyzkoušet i mokré mušky či nymfy. Večery před spaním teď vyplňuji naučnou četbou o muškaření, a je to vynikající. Rád bych se podíval znovu na Metuji. Nejspíš někam okolo Nové Města. A pak mě strašně láká Úpa 3 kolem Slatiny. Byli jsme tam vloni v létě na procházce a je tam nádherně. Chtěl bych si tam zajet někdy s mušákem zarybařit. Uvidíme, které další revíry, kromě mých „domácích“ se mi letos podaří navštívit. I když, jak jsem tak koukal na tu velkou vodu, co se nám tu valila přes vánoce Labem a Orlicí, možná, že i v domácích revírech budou čekat nějaké nové zajímavé fleky.

S Elinkou jsme předběžně domluvení, že zkusíme letos přespat pod stanem. Tak jestli se nebude bát, tak ji vezmu na nějakou noční rybářskou výpravu s bivakem.

Přemýšlím ještě jestli nedoplnit feederový arsenál o nějaký pěknější tvrdší proutek, podobný tomu Trabucco Concept X z loňska. Mám zálusk na Maver Reactorlite v 70g nebo 100g variantě. No uvidíme, jak se mi to do veletrhu ještě rozleží.

Tak Petrův zdar nám všem a vzhůru k digitálním zítřkům.

 

P.S. Já se tak neskutečně těším na tu rybářskou apku. To bude tak skvělý, až si prostě v aplikaci zapíšu příchod, úlovek nebo odevzdám a koupím nové papíry. Šiši… už ať je to tu!

Rozkošná podzimní kaprařina

Standard

V neděli jsme s tátou vyrazili na Rozkoš. Tatík je kaprař. V mým podání je to vždycky takovej lehkej kapro-feeder fusion 🙂

V Náchodě bylo příjemný sluníčko, ale říkali jsme si, že u vody bude asi dost foukat. Když jsme byli u Rozkoše posledně – asi před 14 dny – a seděli jsme na malý nádrži „na cestě“, byla velká nádrž dost vypuštěná a pod děličkou byla strašná halda bahna. Byl jsem se tam podívat – na malý nádrži prd bralo. Pod děličkou bylo vidět, že vodu z velký nádrže rychle upouštěj, kameny už byly dávno nahatý a na nich smrděly otevřený nalepený škeble – no uplně jak na korzu někde na Rujáně. Prošel jsem kousek po břehu, teda vlastně už spíš po dně, sedělo tam spousta chlapů. Zastavil jsem se u jednoho, kterej to zrovna balil a ptal jsem se jak to šlo. Překvapivě říkal, že to bralo, že si zachytal, samý kapříky. Žádný mistrovství světa, samý malý kousky kolem 50 cm, ale prej vytrvalá aktivita, záběry prej akční jak v největším létě. Řek bych spíš, že při vypouštění budou ryby sjetý někde na hloubkách a budou se klepat jestli jim tam hráznej ještě vůbec nějakou vodu hodlá nechat. Asi ne- na Rozkoši jsou holt kabrňáci voprásknutý a nebojej se.

Když jsme s tátou dorazili v neděli pod děličku bylo vidět, že už je vypuštěno nějakou dobu a fleky u vody už jsou vyschlý a udupaný. Očekávali jsme ukrutnou bahení lázeň, doma už pračka preventivně otevřená a škrabky na bahno z holinek připravený. No, milé překvapení na úvod. U vody zas narváno i přesto že vál neuvěřitelnej uragán a vlny, na kterejch by se dalo surfovat. Chlapi úplně na kraji už to balili. Vletěli jsme tam, že tam sedneme. Chlapi v dobrým rozmaru, zmrzlý ksichty zakuklený v čepicích, ale zářili, že maj vodchytáno a jak to prej dneska výborně šlo. Každej dva kapry, všechny nad padesát čísel. Chlapi nám tam nechali štrůdl, co jim nabalila panimáma a šli dom.

Vybalili jsme nářadí, já jsem dal jen jeden feeder. Říkal jsem si, že druhej měkkej bych v těch vlnách akorát utopil a záběry by mi na ty měkký špičce dělaly akorát tak ty metrový vlny.Na dlouhej 3’90 feeder jsem dal nejtvrdší špici a navázal jsem průběžku s těžkým 60g krmidlem. Mám šedesátku jako nejtěžší, ale teď jsem viděl video od Maťáka jak chytal v proudný řece a měl tam stovkový. Koupim pro takovýhle případy asi eště nějaký těžší než 60tku. Nahodil jsem ještě druhej prut – starej teleskop, klasika nejklasičtější – olovo s jednonávazcem na konci, těžkej policajt a pípák. Jen tak do počtu říkal jsem si. Budu víc sledovat ten feeder a tenhle teleskop ať na mě kdyžtak zařve. Nechal jsem ho tam na takový pasivní chytání. Tatík měl svou klasiku – dva karbonový kapráky na trojnožce, na každým olovo s dvounávazcema. Ten už to nikdy jinak dělat nebude – ale co, funguje mu to 😉

Fučelo a nepřestalo celý odpoledne. Po hodině a půl bez záběru jsme se na sebe s tátou tak podívali a nebylo nám moc jasný, kde vzali ti chlapi každej ty dva kapry. Trošku jsme je podezřívali, že si z nás pěkně vystřelili a snažili se nás uplatit štrůdlem, protože na tom narvaným rujánovým pobřeží neměl za tu hodinu a půl záběr VŮBEC nikdo. Tatíka, kterej si zakládá na tom, že hází daleko jsem uklidňoval, že ani mě na blízko s feederem nebere vůbec nic. Teprve po cca dvou hodinách první záběr. Tatík z dálky vytáh pěknýho kapříka 55. Šup s ním do vezírku, není čas na hrdinství. Ryb a docházek je letos málo. Minulej měsíc proběhla oslava narozenin z udírnou a železná zásoba v mrazáku na vánoce se povážlivě tenčí.

Jakoby se ryby probraly. Lup, já záběr na feeder. Pěknej tah do prutu. Nijak nebejčím poučen z léta z Labe. Ale nic, ryba pryč. Vytáh jsem jen ohnutej háček. Bylo to asi něco většího a ten hák blbej slabej vyhazuju. Měním za menší a pevnější nářadí. Škoda, ale slušnej příslib. Další cca čtvrthodinka krmení a šup – feeder prut z vidlic letí do vody. Fakt jak v létě. Pěknej lysec, menší, kolem 50. Šup s ním do vezírku, není čas na hrdintsví Trošku masařskej přístup si po sezóně bez jediný ponechaný ryby můžu dovolit. No docela se to rozjelo. Ryby fakt připlavaly. Bylo vidět racky jak kroužej nad vodou kousek od nás. To je vždycky znamení, že tam ryby jsou – ať už jakkoli velký. Ty zmetci křiklavý maj na ně prostě čuch. Řekli jsme si s tátou, že vydržíme tak do těch 4 hodin ať nejdem domu za tmy. Podařilo se nám každýmu vytáhnout ještě asi 3 menší kapry. Já 4, což mi tatík neopomněl připomínat naší obvyklou soutěží, že dneska na počet vyhrávám, ale on na kvalitu 🙂 Teoreticky by se dali všichni ti kapříci vzít – všcihni měli nad 45, ale už šli zpátky do přehrady. Dva kapři jsou fajn odměna za to prosezený odpoledne posledně na malý nádrži.

Nutno ještě říct, že na můj druhej teleskop to ani neťuklo. Krom toho, že jsem utrh při stahování asi 40 metrů prastarýho zpuchřelýho silonu jsem na něm nezaznamenal žádnou akci. No aspoň bude na čase provést na tom teleskopu nějakou údržbu. Nakonec to dopadlo docela dobře. Tak nějak jsme to tajně očekávali, že by to mohlo tentorkát jít, ale upřímně jsme tomu přestali po té první 90 minutovce věřit. Mýlili jsme se a gumáky jsme taky nakonec neměli ani moc zablácený. Maminka z nás měla radost! 🙂