Máme letos krásné mariánské léto. Slunečno, teploty venku pořád ještě na kraťasy a zrána a navečer příjemné chladno. Už od začátku prázdnin koumám nad nějakou „noční směnou“, a tak jsem se teď na začátku září rozhodl pro hurá akci. Zarezervoval jsem si jeden den a přenocování na soukromém revíru Starý Ples u Jaroměře.

Když jsem viděl, kolik mám na jedno přenocování nabalených věcí v autě, uvědomil jsem si, že je vlastně jedno na kolik nocí člověk balí, protože snad s výjimkou zásob jídla se mu už s délkou výpravy počet sbalených věcí nijak moc nerozrůstá. Dobré bylo, že při vybalování na místě jsem zjistil, že mi nic zásadního nechybí. Snad jen malá drobná chybka se vloudila, kdy jsem boilies na zakrmování koupil omylem ve velikosti 24 mm, které se mi ovšem nevešlo do kobry 🙂 No raketa to nakonec pojistila.

Ačkoli se během roku vyskytuji spíše na kratších vycházkách s feederem, vyrazil jsem tentokrát na kaprový revír. Vedle toho, že jsem chtěl alespoň jednou za rok provětrat bivak, se mi přeci jen zachtělo nějaké pěkné ryby. Kapra jsem na feeder nechytil snad od jara, a dokonce i moje poslední dvě výpravy na kaprové soukromáky dopadly dost neslavně.

Třídenní kempování v chatce s tátou na Roudnici na konci června dopadlo pro mě naprostým fiaskem, kdy jsem za celé tři dny neměl jediný záběr. I když táta několik moc pěkných kaprů vylovil, a to měl nahozeno několik metrů ode mě, já neměl jediný kontakt. Ne, že bych mu to nepřál, ale dodnes to nechápu.

Krátká odpolední průzkumná výprava do Lípy na Hromkovy mokřady o prázdninách nedopadla taky nijak slavně. Do vody jsem tehdy nahazoval samé drahé mistrovské kousky boilies, jejichž reklamní materiály se samozřejmě pyšní těmi nejfotogeničtějšími rybami na světě, abyste pak na tyto nástrahy v Lípě nad Orlicí nezaznamenali jediný záběr za celé odpoledne. No divte se, když vám pak na odchodu pan Hromek řekne s úsměvem: „No jó, s tím tady neuspějete pane. Tady je nejlepší nástrahou tlačená houska, žížala, červ nebo kukuřice!“ Jak je to někdy jednoduché, že? Nene, žádná chyba nástrahy, jen rybář je nezkušený blbec.

Starý Ples, kam jsem se chystal tentokrát byl pro mě novým revírem. Snažil jsem se samozřejmě předem najít nějaké informace, které místo zvolit, kam jít, co použít jako nástrahu. Našel jsem nějaké Kubákovo video, přečetl pár zkušeností rybářů na internetu, ale nijak moudřejší jsem nebyl. Vzhledem k tomu, že jsem jel s bivakem, zvolil podle plánku revíru místo 4, na straně u náhonu s cílem, že budu jeden prut nahazovat k malému ostrůvku uprostřed rybníka a na druhý zkusím velké method feeder krmítko s peletami a drobnější boilie kuličkou jako nástrahou.

Majitel revíru má stanoven poměrně striktní rybářský řád. Zejména, co se týče použití vařené kukuřice a dalších zrnin jako návnad či nástrahy. Toto je úplně vyloučeno. Žádná vařená ani fermentovaná kukuřice, řepka či cokoli dalšího. Pelety, boilie, a dokonce i method mix ovšem možno použít bez omezení. Další pravidla jsou více méně podobná s ostatními revíry podobného druhu. Háčky se zde používají výhradně s protihrotem a vzhledem k velkým kaprům je vyžadovaná silně polstrovaná podložka s bočnicemi.

Po příjezdu na místo jsem se telefonicky spojil s majitelem, ten mi otevřel hlavní bránu a vysvětlil vše potřebné, co a jak. Revír byl uprostřed týdne poměrně prázdný. Kromě jediné obsazené chatky, zde nikdo nebyl. Mohl jsem tedy auto nechat přímo u lovného místa a majitel mi místo mnou objednaného fleku číslo 4, odporučil vedlejší okno číslo 5, kde je větší prostor pro bivak a přeci jen nějaký stín od stromů. Slunce opravdu pálilo. Během hodinky jsem se rozbalil a měl jsem nahozeno. Odpolední slunce mělo tedy pořádnou sílu a na hladině byly vidět kroužky od ryb, které se zjevně vyhřívaly v teplé vodě. Letmým skenem dna před sebou echolotem jsem nezjistil žádné výrazné hrany či překážky a hloubka byla prakticky všude stejná mezi 1,5 a 2 metry. Uvidíme no. Na tak krátké vycházce to bude dost o náhodě.

Na prut s method krmítkem, kde jsem použil malou žlutou 14 mm popku přišel asi za hodinku a půl záběr od velkého cejna. Krásná ryba, ovšem pro tu jsem sem samozřejmě nepřijel. Postupně jsem k ostrůvku před sebou kobroval kuličky boilie a tu a tam přihodil raketu drobných pelet. Prut s method krmítkem jsem nahazoval více méně náhodně do prostor, kde se mi zrovna ukázala nějaká aktivita od ryb. Výskok, kroužky nebo nějaké bubliny. Odpoledne postupovalo, a kromě jednoho cejna jsem nezaznamenal žádný další záběr. Od hlavní budovy a od jediné obsazené chatky byl tu a tam slyšet nějaký hovor ale jinak byl u rybníka svatý klid. Horké letní odpoledne se ze stínu vrby na hrázi rybníka a náhonu nejevilo vůbec nijak úmorně. Úmorná ale byla mračna komárů. Ta se s přicházejícím soumrakem nedala odradit snad už ani repelentem. K večeru se u mého místa zastavil starší pár. Zřejmě šli na podvečerní procházku kolem rybníka a pán se ptal, jak se daří. Když slyšel, že mám zatím jediný kontakt, vypravoval mi, že na těchto místech minulý týden byla velice úspěšná výprava. Desítky kaprů za 4 dny a všechno na jahodové boilies. Ha, to mám s sebou také! Jakmile odešli, přezbrojil jsem oba pruty na malé jahodové kuličky. Na rybník padla tma a já se pomalu ukládal na lehátko do bivaku. Vzduch byl kvůli horkému letnímu dni a chladnějšímu večeru neuvěřitelně vlhký a všechno bylo pokryto rosou. Ten pocit permanentního zpocení i přes oblečení, ten jsem naposled zažil na Filipínách. Byl to pocit jako jít spát do zahradního fóliáku.

Pomalu jsem se ukládal, že zalehnu, když se mi rozjel prut s method feeder krmítkem. Poctivá jízda rozbzučela příposlech signalizátoru v bivaku. Jahodová kulička slavila první úspěch a já brzy vážil v saku 12 kilového kapříka. První pěkná ryba revíru. Paráda. Na noc už se mi nechtělo udržovat method feeder krmítko, a tak jsem změnil montáž na klasickou průběžku se zátěží a nahodil samotnou jahodovou kuličku s malým PVA pytlíčkem drobných pelet.

Znovu jsem se uložil do spacáku a začal klimbat, když mě probudila jízda tentokrát druhého prutu od ostrůvku. Váha na konci prutu naznačovala cosi většího než 12 kilo. I souboj trval hezky dlouho. Nakonec se mi podařilo podebrat fantastického 22 kilo vážícího pašíka. Připlul se asi nakrmit velkým boilie, které jsem k ostrůvku nakobroval, ale vzal až jemu známou malou jahodovou kuličku. Docela legrační 🙂

Po tomto fantastickém souboji jsem už definitivně zalehnul a do rána už mě žádná další jízda neprobudila. Možná proto, že jsem jako nástrahu na prut k ostrůvku zvolil větší 24 mm boilie namísto známé jahůdky. Ano, malé nástrahy nemusí znamenat malé ryby a naopak.

Probudil jsem se lehce před svítáním do nádherného lehce mlhavého letního oranžovo modrého vlahého rána. Zevnitř i zvenku bivaku bylo všechno pokryto rosou. Brzy se ale sluníčko začalo opírat a než jsem začal balit, vše důkladně vysušilo. Vychutnal jsem si ranní kávu u vody a znovu vyzbrojil method krmítko a nasadil jahodové nástrahy. Dopoledne mi na method feeder krmítko přišel ještě 6 kilový kapřík. No dával mi předem najevo, že tam je. Několikrát ve stejném místě vyskočil nad hladinu a dělal kroužky na klidné ranní hladině. Samozřejmě nevím, jestli to byl zrovna on, ale prostě do místa aktivity ryb jsem nahodil prut s method feeder krmítkem a malou nástrahou. A vyplatilo se.

Byl čas balit, napakoval zase auto po střechu, rozloučil se s majitelem a vyrazil k domovu. Revír Starý Ples je moc pěkný. Vše je perfektně čisté, místa připravená, osazená elektro přípojkami, nechybí ani wifi připojení. Ryby, které jsem vylovil byly zdravé, krásné a měl jsem štěstí i na jednu pořádně velkou. Určitě je to zásluhou pana majitele, jím nastavených pravidel i ceny, ale i návštěvníků, kteří dodržují rybářský řád i pravidla pobytu.

Na druhou stranu bych rozhodně nechtěl, aby z toho ostatní dva soukromé revíry, o kterých jsem tu psal vyšly nějak hůř jen proto, že se mi tam zrovna nedařilo. To by bylo nespravedlivé. Dopustím se tu proto jednoho obecného závěru, i když jsem si vědom, že nikterak objevného nebo revolučního. Ale po všech mých dosavadních zkušenostech ze soukromých kaprových revírů docházím k následujícímu: Vůbec není důležité kolik kilo návnady do vody před sebe nasypete, a to obzvlášť ne v případě, kdy jedete na jedno nebo třeba dvoudenní výpravu. Vůbec není důležité, kolik má jaké boilies ve svých marketingových prezentacích ukázáno nachytaných kaprů, jak vypadají, nebo jaká celebrita je kde vylovila. Rovněž není důležité kolik vaše nástraha nebo návnada stojí peněz a jak hezky vypadá její obal nebo jak moc sexy je její značka (to už je prosím pouze pozérství). Důležité je pouze v jaký čas, na jakém místě se momentálně vyskytnete a do jakého momentálního rozpoložení ryb se v daném revíru trefíte. Existují samozřejmě signály, které vám mohou leccos napovědět a stejně tak jako vhodně zvolené návnady a nástrahy vám třeba trochu pomoci. Ale značka, cena nebo množství použitých nástrah a návnad není zaklínadlem úspěchu.

Slovy klasika: Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat!