Podle počasí bych si vůbec nemyslel, že máme polovinu října. Babí léto opravdu letos dělá čest svému jménu. Dny i večery jsou pořád příjemně vlahé s jasným nebem, zářícím měsícem a podzimní náladu připomíná snad jen časný soumrak. Rozhodl jsem se, že krásné pozdně letní počasí ještě využiji a vyzkouším si večerní směnu. Večerní feederování upřímně nemám moc rád. Mám pocit, že ve tmě pořádně na nic nevidím, a i když mám samozřejmě k dispozici patřičnou výbavu v podobě čelovek a svíticích tyčinek, tak požitek ze sezení u vody ve tmě je pro mě tak nějak polovičatý. Člověk si prostě za tmy úplně neužije těch výhledů na vodu a barevných podzimních scén a nechce se mu lopotit se ve tmě na nějaké vzdálené místo v houští, kam by třeba za denního světla běžně došel. Při lovu večer za a po soumraku se zase naopak nabízí šance na nějakou zajímavou rybu nebo na druh ryby, který při denním rybolovu tak často nepotkám.

Pro sérii svých večerních podzimních výprav jsem si tak chtěl vybrat místa, odkud by to nebylo úplně daleko od auta k vodě, a tak jsem vyrazil do města, kde mi s orientací na břehu pomohlo i pouliční osvětlení. No a musím říct, že večerní urban fishing přímo v centru města tedy svou jedinečnou poetiku určitě má. Svítící noční městská scenérie, pomalu utišující se ulice, tu a tam nějaký pejsek na procházce, který se mi se šramocením vyloupnul ze tmy za zády, vzdálený ruch od pulzujících nočních barů nebo noční trolejbusy na mostech. Vybral jsem si tři různá místa ve městě s nadějí, že se mi podaří nějaký pěkný zajímavý úlovek.

Jeden prut jsem vždy nastražil na těžko s mrtvou nástražní rybkou na dravce a druhému feederovému prutu osadil špičku svítící tyčinkou s nadějí na nějaké městské opatrné velké cejny nebo kapry, kteří jsou přeci jen před soumrakem možná více opatrní než za tmy.

Vzhledem ke skutečně teplému a téměř ještě letnímu počasí jsem první záběry začal zaznamenávat až těsně před soumrakem nebo těsně po něm. Jako by ryby byly opravdu ještě v letním režimu a krmit se chtěly až opravdu večer. Se soumrakem se prakticky úplně uklidnila aktivita malých cejnů a plotic, které mi braly na feeder za světla. Na všech svých třech výpravách jsem po setmění zaznamenal záběry pěkných kaprů. Jednou se mi podařilo vytáhnout skutečně ostříleného městského matadora, který měl na skřelích zaseknutý utržený malý háček s kouskem návazce, zřejmě od jiného kolegy feederaře nebo plavačkáře, se nímž kapr neměl slitování. Před vypuštěním zpět do řeky jsem mu háček samozřejmě vyndal a ránu zdesinfikoval. Do podběráku se mi podívalo i několik opravdu velkých Labských cejnů a taky jeden zatoulaný lín.

Lovící strategii jsem nijak výrazně neměnil. Na feeder to byla ta největší klasika ze všech klasik. Průběžné krmítko a na přibližně metrovém návazci chuchvalec pěti nebo šesti červů. Nahazoval jsem při jedné výpravě spíše do středu proudu, při jiné zase spíše ke břehu. Ve všech případech se záběr od většího kapra nakonec dostavil. Jednalo se přibližně vždy o stejnou velikost nočních kapříků, přibližně kolem 50–60 cm délky. Prut nastražený na dravce žádný úspěch nezaznamenal. Žádný candát ani sumec o mou nástrahu po setmění nezavadil.

Protože jsem doposud tak často na večerní vycházky nechodil, i leccos nového jsem se dověděl. Například, že lovit feederem za soumraku opravdu nelze bez svítící nebo minimálně luminiscenční špičky na prutu. Na své první večerní výpravě jsem vyhrabal z krabičky nějakou prastarou tyčinku s chemickým světlem, která tu čekala na použití určitě několik let. Tato má nepříprava se projevila, jakmile se tyčinka po připevnění na špičku prutu ani po několikerém nalomení prostě nerozsvítila. Nojo i tento materiál má svou expiraci. Dokud byla špička vidět v kontrastu na světlém obzoru se zapadajícím sluncem, bylo ještě vyhráno. Jakmile ale slunce zapadlo úplně, vydržel jsem ještě chvilku lovit pohmatem s prstem na vlasci těsně u navijáku. Naštěstí záběr kapra ten večer byl tak razantní, že bylo ohnutí špičky prutu snad i slyšet a já kapra skutečně zdolal i „poslepu“. Na příští výpravu jsem si pořídil svítící tyčinky nové, které už nezklamaly.

Druhým ponaučením pro mě bylo, jak neuvěřitelně se po soumraku změní aktivita živočichů, které za dne u vody prakticky nevnímáte. Někdy v té tmě máte pocit jakoby vás komáři, myši, žáby, nutrie, slimáci, můry a další místní noční drobotina chtěla sežrat nebo vás minimálně polechtat za krkem nebo na noze. Jako by vám chtěla ukousnout aspoň kousek z kbelíčku nebo misky s nástrahou. Všude všechno kolem vás šramotí, šustí, chrastí, ťapká, žbluňká, bzučí, sviští a houká a vy jste slepí. Jste tu prostě jen na návštěvě. A když náhodou rozsvítíte čelovku, ještě víc vám to komáři, mouchy a můry dají pocítit.

Naučil jsem se také, jak je důležité vybrat si vhodný orientační bod pro nahazování. Ti, kteří chytáte feederem to jistě víte, že spolu se zaklipováním délky náhozu na cívce, je to jedna s důležitých přísad případného úspěchu. Nahazovat, pokud možno na stejné místo a živit si svůj flíček. Večer do toho ale vnese další dimenzi v tom smyslu, že za denního světla vhodně zvolená převislá větev nad hladinu u druhého břehu, večer není dobrý orientační bod, protože se setměním vám prostě zmizí ze zorného pole. Ve městě dost dobře poslouží například lampa pouličního osvětlení na druhém břehu nebo reklamní neon. Když jsem pak byl na jedné výpravě kousek dál od města, kde tyto orientační body už nebyly, dobře se mi jako orientační bod pro nahazování osvědčila vybraná charakteristická silueta v horizontu stromů na druhém břehu. Například nějaký výrazný průsek nebo vysoký strom, který je zpravidla i v té největší tmě alespoň trochu rozpoznatelný i proti nočnímu nebi.

Moje letošní večerní vycházky hodnotím pozitivně. I když se mi nepodařilo ulovit dravce, zaznamenal jsem řadu moc pěkných záběrů od městských ryb, které jsou v denní době třeba příliš opatrné. Počasí přímo vybízelo k tomu jít ještě k vodě, a ještě chvíli vytrvat v letním módu. Na poslední večerní vycházce se už ochladilo. Den oproti těm ostatním byl daleko více podzimní. I přes celodenní slunečno foukal studený vítr, listí a jehličí padalo do vody ze stromů daleko víc. Na aktivitě ryb se to také projevilo. Záběry i od těch větších kaprů přišly už před setměním, jako by i ryby cítily přicházející chladný podzim. Takový, jak má být. Ještě určitě na ryby půjdu, na podzim to vždycky pěkně bere. Největší úlovek nás ale čeká doma v listopadu. Druhá princezna už je na cestě. Tak snad se nám to všechno taky podaří zdárně zdolat. Podzimní Petrův zdar i vám.