Den: 26.5.2017

Perlín ostrobřichý

Standard

Co jsem se o perlínovi dověděl

Perlín ostrobřichý, aneb jak říkal můj kanadský kolega ukrajinského původu „červenopěrka“, je drobná rybka lovená spíše plavačkáři nebo těmi, kteří používají jemné náčiní a malé nástrahy. Spolu s ploticemi, cejny, karasy, ouklejkami se řadí do skupiny tzv. bílé ryby, tj neušlechtilých a hospodářsky nevyužívaných druhů.

Kde perlíny hledat

Perlína najdete tam, kde plotice, cejny a oukleje. Ve stojatých vodách, na mělčinách v tekoucích vodách při břehu, za tepla zpravidla při hladině či ve sloupci.

Nástraha, co zachutnala

Perlín zabere na cokoli, co hodíte do vody a je pro něj dostatečně malé, aby to pozřel do tlamky. Kousek žížaly, červy, kousek rohlíku, zrnko kukuřice… Já perlíny lovím převážně na červy. Pokud nechám sousto na háčku dostatečně malé a nechci selektovat drobnější rybky pryč, perlína mám na sto procent mezi úlovky.

Charakteristické znaky

  • Perlín má podobnou stavbu těla a veikost jako například plotice či karas
  • Nazelenalé, šupinaté tělo
  • Charakteristické tmavě červené břišní ploutve. Odtud ukrajinské pojmenování „červenopěrka“ 🙂
  • Své jméno získal podle zadní části břicha, které je skutečně výrazně „ostré“ (rozuměj: nikoli oblé)

Jak a kdy jsem perlína ulovil

Technika

  • Feeder
    Medium feeder, Picker, Průběžná montáž, nástraha: červi (dostatečně malá sousta)

Období

Po celý rok – častěji v teplejších měsících

Úhoř říční

Standard

Co jsem se o úhořích dověděl

Není snad mýtičtější ryby v našich vodách než je úhoř. V poslední době jsem se trošku zanořil do článků o úhořích a dovídám se neuvěřitelné legendy. Historkou o úhořích a hrachu počínaje až po toxicitu jejich krve konče. Pravdou je, že úhoř se už jen svým vzezřením vymyká všemu ostatnímu, co lze mezi naší rybí faunou vidět. V tom je možná právě jeho největší přitažlivost pro rybáře. Anebo i odpudivost. Potkal jsem už i kolegy, kteří s žádnou rybou nemají problém kromě úhoře, na kterého by za žádnou cenu nesháhli. Pravdou ale je, že úhoř je dokonalej predátor. Jeho tělo mu dovoluje zaútočit a uniknout nezvykle efektivně. Jednou z hlavních pouček při lovu úhořů je ihned po záběru úhoře co možná nejrychleji dostat ode dna k hladině. Jinak je takřka stoprocentní pravděpodobnost, že se mu podaří z háčku uniknout nebo vás minimálně svým bleskurychlým úkrytem donutí ho ustřihnout.

Kde úhoře hledat

Častokrát těžko říct, kde je hledat, když na vodu koukáte ze břehu a pod hladinu nevidíte. Nabízí se ale řada nápověd. Úhoř bude všude tam, kde se může ukrýt. Poblíž do vody spadlých stromů, navršeného kamení, podemletých břehů, tam budou dobrá místa. Mě se ale podařilo na úhoře narazit i přímo uprostřed rybníka.

Jedna z typických vlastností úhoře je, že za potravou vyráží v noci. Tedy největší pravděpodobnost na jeho ulovení je právě po setmění. Jedinou výjimku z tohoto pravidla tvoří stav, kdy je voda v řece či rybníku zvýšená nebo zkalená, například po větším dešti. Přesně v tento okamžik jsem se já vyskytnul u malého rybníčku, a úhoři se mi věšeli na háček jeden za druhým aniž bych to zprvu čekal nebo na ně nějak zvlášť cílil. Dalšího úhoře se mi podařilo zlákat z jeho úkrytu v kamení pod břehem na Labi. Ovšem v obou případech to bylo za bílého dne.

Úhoř na háčku je neuvěřitelný bojovník. Kroutí se, vlní a cáká na všechny strany, jen aby z pasti unikl. Nepovolte při vytahování úhoře ani na sekundu vlasec. Jinak z něj nebo z forpasu udělá oslizlý chuchvalec, ze kterého nevede jiná cesta ven než nůžky. Vyndat háček úhořovi z tlamky také není nic jednoduchého, protože jeho hadovité tělo nelze pořádně uchopit. Doporučuju namočenou utěrku nebo hadřík a přes tu je možné úhoře poměrně dobře zafixovat a chytit. Háček vytahujte vždy zásadně peanem nebo vyprošťovačem. Úhoř dokáže nepěkně pokousat.

Nástraha, co zachutnala

Nástrahou číslo jedna je jednoznačně žížala. Klidně i chuchvalec anebo žížala větší velikosti. Ve zmíněném rybníčku bodovali ale i červi. To však přičítám poměrně výjimečné situaci se zkalenou vodou.

Charakteristické znaky

  • Vizuálně si nelze úhoře splést, má dlouhé tělo s takřka neznatelným přechodem hlavy a trupu
  • Tmavé či světle nazelenalá barva s bílým břichem
  • Zubatá malá ústa
  • Háček vytahujte úhořovi vždy zásadně peanem nebo vyprošťovačem háčků. Dokáže zubatou tlamou pěkně zakousnout – říkám z vlastní zkušenosti 🙂

Jak a kdy jsem okouna ulovil

Technika

  • Feeder
    Medium feeder, vlasec 0,16 mm. Průběžná montáž, nástraha: červi, žížala

Období

Červen 2016, Srpen 2016

Největší úlovek

48 cm | neváženo | červen 2017 | 451 034

Pstruh duhový

Standard

Co jsem se o duhákovi dověděl

Jestli jsem nějakou rybu na prutě nečekal v mejch zeměpisnejch šířkách tak to byl právě duhák. Pstruha duhovýho pamatuju ještě ze svejch rybářskejch začátků na Metuji. O duhácích také slýchám od pstruhařů. Narozdíl od potočáka o duhácích mluví převážně s despektem. Moc se mi nepodařilo rozkódovat proč. Je to nepůvodní druh? Ale tak co je v našich vodách dneska původní, že? Nebo duhák potočáky likviduje? Nevím, rád se nechám poučit. V každém případě ulovit duháka v HK pokládám, vedle obří škeble říční omylem přicvaknutý na háček, za dosud svůj největší rybářskej bizár. Divili se tomu i chlapi na Rybárně, když jsem byl odevzdávat papíry. Nícméně zadařilo se 🙂

Kde duháky hledat

Pstruh duhový byl na našem území uměle vysazen, ale vzhledem ke své podstatě pstruha obývá především horní toky řek a proudné úseky. Existuje však i jezerní varianta této ryby, kterou lze najít na řadě soukromých revírů. To me možná také důvod, proč jsem na něj narazil já v daleko nižší nadmořské výšce než bych ho běžně čekal. Duháka hledejte běžně v proudných, dostatečně prokysličených horních tocích řek.

Nástraha, co zachutnala

Duhák je dravá ryba a běžně se loví přívlačí či na mušku. Mým duhákům zachutnali věřte, nevěřte červi.

Charakteristické znaky

  • Ryba celkově menší velikosti – jezerní varianta však může dosahovat i kapitálních, nebojím se říct půlmetrových délek
  • Stříbrné tečkované tělo na jehož boku je jasně zřetelný přechod ze spodní světlé až bílé barvy, přes růžovou nebo fialovou až do hřbetní tmavě zelené, šedé či černé – odtud druhé jméno tohoto druhu – duhový. Zbarvení se samozřejmě může lišit v závislosti na prostředí, kde duhák žije. Není však sytě zelený s barevnými tečkami jako pstruh potoční.
  • Menší ústa s jemnými zoubky

Jak a kdy jsem okouna ulovil

Technika

Běžně přívlač či muška

  • Feeder
    Jemný winklepicker, vlasec 0,14 mm. Průběžná montáž, nástraha: červi

Období

Já jsem duháky ulovil zjara, ale to jen proto, že je tam zřejmě sezónu předtím vysadili. Jinak bych řekl, že se dají lovit celý rok (kromě doby hájení na pstruhových vodách samozřejmě 🙂 )

Období

30 cm | neváženo | duben 2016 | 451 034

Karas stříbřitý

Standard

Co jsem se o karasovi dověděl

Karásky si pamatuju z mejch dětskejch rybářskejch začátků, kdy jsme je chodili na malej písník „Na bagru“ lovit s tátou a sousedem jako nástražní rybky na candáta. Odjakživa jsem bral karasa jako všudypřítomnou bílou, více méně plevelnou rybu. Až do chvíle, kdy jsem vyrazil na ryby tady v HK s kolegou, kterej mi povídá, že by tak rád vyrazil někdy na karásky, že už je dlouho nikde nepotkal. A v tu chvíli už jsem měl za sebou jeden a půl sezóny feederování a uvědomil jsem si, že jsem vlastně ještě žádného karáska tady neulovil. O karasovi se tedy už zřejmě nedá tvrdit, že by ho člověk potkal na každém kroku. Pravda, ale je, že několikrát už jsem na něj v okolí HK narazil a tak moc vzácná přiležitost ho ulovit, to zase není. Karas je vzrůstem menší ryba, která se letmo dá splést s malým kaprem, existuje však hned několik odlišovacích znaků.

Kde karasy hledat

Karasy potkávám na stojatých vodách. V malých rybníčcích, tůních a slepých ramenech. Společným jmenovatelem úspěných záběrů karasů je teplé počasí. Karasi mi berou zásadně, když je teplo anebo do vody svítí slunce. Karas je bojovník a má na svou velikost poměrně těžké tělo. Zejména s jemným  náčiním a pokud se podaří zaseknout větší kousek, je to vždycky pěknej boj.

Nástraha, co zachutnala

Bude toho asi víc, podobně jako u dalších kaprovitých ryb, ale z mého portfolia nástrah karasům nejvíc chutnaly žížaly. Žížaly všech různých velikostí. Druhej v pořadí je pařenej rohlík.

Charakteristické znaky

  • Zavalité vyšší šupinaté tělo, celkově však ryba menší velikosti
  • Tmavá ocasní a hřbetní ploutev
  • Menší ústa posazená rovně
  • Narozdíl od kapra nemá karas žádné vousy u úst

Jak a kdy jsem karasa ulovil

Technika

  • Feeder
    Spíše jemnější náčiní. Průběžná montáž, nástraha: žížala, rohlíková kulička

Období

Teplejší dny a měsíce roku

Největší úlovek

39 cm | neváženo | duben 2017 | 451 034