cejni

Konečně to bralo

Standard

V posledním článku jsem si postesknul jak slabou mám letos účast u vody. Na tom se bohužel nic nezměnilo. I v plné sezóně mi prutohodiny nijak valně nepříbývají. Ale jednou za čas mi to na pár chvilek k vodě vždycky vyjde, za což jsem samozřejmě rád. Více docházek znamená i více úlovků, což se mi rovněž letos potvrzuje. Už jsem pomalu slevil z ambic na nějaké trofejní či zajímavé úlovky v letošní sezóně a spíš si dávám za cíl, aby mi vůbec něco těmi feederovými špičkami hýbalo. Tentokrát mi to ale alespoň trochu bralo, přátelé.

Ozval se mi kamarád Hrobník, že má celozávodní dovolenou, tudíž volno na ryby, a kdy že půjdeme. Vypravili jsme se jednoho sobotního dopoledne na Rozkoš. Pro neznalé jen krátce vykreslím výchozí situaci v typickém sobotním dopoledni, uprostřed prázdnin na Rozkoši: Nejen na místech, která jsou co 10 metrů kolem prakticky celého břehu obsazena maringotkami, karavany, či jinými „mobilními“ přístřešky všeho druhu, ale i na posledních volných místech se zhruba v polovičných rozestupech tísní stojany s kaprovými pruty, a to opět vlastně po celém obvodu přehradní nádrže, vždy mezi cedulemi povolujícími rybolov. Našim úkolem bylo najít životní prostor pro 4 hodiny ranního feederování. Hrobník se sebevědomě usadil před toho času neobydlenou chatku mezi dva kapraře zleva i zprava. Na můj dotaz, zda nás někdo nepřijde vyhodit, že mu rybaříme na zápraží, jen stroze ukázal na svůj odznak rybářské stráže na kabátu s tím, že by se to kdyžtak rychle vysvětlilo, a že v poslední době je třeba mít prý na Rozkoši ostré lokty. Chatka zůstala prázdná a nikdo na nás to dopoledne nepřišel. Hrobníkovi vesele brali malí cejni a kapříci. Já jen koukal na nehybné špičky s průběžkou i method feederem a závistivě po očku počítal Hrobníkovy úlovky. „Dej tam červy“, hřímal na mě Hrobník. Dal jsem tedy červy a kukuřici. Záběr nikde. „Dej tam červy“, znovu Hrobník. Dal jsem tedy červy a kousek rohlíku. Bez záběru. „Dej tam červy, ti říkám“, potvrdil znovu své přesvědčení o funkční nástraze pro tento den Hrobník. Dal jsem tedy 4 červy. A hle, cejni a malí kapříci jsou tu. „Říkal jsem, ať tam dáš červy“, smál se Hrobník 🙂 Dopoledne na Rozkoši jsme sice měli krásné počasí a nakonec jsme i hezky zachytali, ale letní tlačenka mezi kapraři a karavany mi tak nějak zkazila celkový dojem. Nojo, co dělat, když je ta dnešní doba těmi všemi koronavirovými uzávěrami tak znetvořená. Vlastně se ani není co divit, že namísto, aby si člověk nechal ze dne na den od politiků zrušit svůj zaplacený zájezd k moři, jede radši na Rozkoš na ryby.

Krásné letní počasi mě potkalo i následující sobotu na Orlici v Hradci. Vyrazil jsem brzy zrána. Vybral jsem si místo kousek pod lávkou u zimního stadionu. Začal jsem vybalovat věci. Z cesty mě pozoroval další rybář, který přijel krátce po mě na kole. Starší chlápek s báglem na pruty na zádech. Pozdravil a chvíli na mě koukal. Nesměle přišel blíž a ptá se ve vší slušnosti, jestli by mi nevadilo posunout se o 50 metrů po proudu, že tady je větší místo a on že čeká synovce, se kterým se domlouvali na dopolední lov. Se slušnými a uctivými lidmi nemám problém. Řekl jsem, že mi to samozřejmě nevadí a začal jsem připravovat přesun polorozbaleného ancáblu. Rybář se neustále omlouval, že ví, že na to místo nemá nějaké přednostní právo, že kdyby neměl domluveného toho synovce, že by za mnou nepřišel a že to tu zná a na místě o 50 metrů po proudu určitě taky zachytám 🙂 Ujistil jsem ho několikrát, že mi to nedělá žádnou potíž, že jsem tu taky už několikrát byl a vím, co asi čekat. Nakonec jsme zapředli delší debatu o tom jak to aktuálně bere na Labi i Orlici až už jsem se musel utrhnout, omluvit a jít, abych vůbec to dopoledne nahodil. Suma sumárum, se slušnými kolegy u vody je vždycky radost se potkat a není mi proti mysli udělat třeba i nějaký ústupek. Nakonec se ukázalo, že to vlastně byla výhra. Poučen Hrobníkem z minulého týdne, nasadil jsem červy (a jen červy :)). Prakticky od první chvíle mi ryby braly. Chytal jsem menší i větší cejny, sem tam nějakou podoustev a i malé kapříky. Zkusmo jsem pak k červíkům připíchnul i menší rohlík na nitce a přišel i větší kapřík. Konečně mi to dopoledne ryby pořádně braly. Vlastně i díky nucenému přesunu jsem si moc hezky zachytal. Cestou zpátky jsem se zastavil na původním místě, kde seděl rybář se synovcem. Ptám se jak to zatím šlo. Odpověděli, že až na pár malých cejnků a podouství nic moc.

V pondělí navečer jsem se vypravil do centra města na Labe. Další den se mělo citelně ochladit a už večer foukal dost silný vítr. Pod svahem na břehu to ale bylo příjemné podvečerní posezení. Vzal jsem s sebou kameru. Tentokrát jsem si říkal, že nebudu natáčet ve vodě nástrahu, ale zkusím natočit nahazování s cílem zjistit, jak přesně se mi to daří. Záznam přikládám ke článku, abyste si udělali představu i vy. Pro zafixování vzdálenosti nahazování používám gumičku přes cívku navijáku, takže vzdálenost se mi daří trefovat poměrně dost přesně. Co se týče směru vybírám vždycky nějaký výrazný orientační bod na druhém břehu. Strom, keř, skupinu kamení atd. Pro udržení směru náhozu na orientační bod se mi osvědčilo směřovat k tomuto bodu při vlastním náhozu (švihu) spodní rukojeť prutu a tou jaokby zamířit. Ne vždy se mi to dařilo, jak vidíte na videu. Tu a tam krmítko s nástrahou dopadne mimo vyznačenou cílovou oblast. Taky jsem se ne vždy na přesný směr soustředil. Chce to prostě cvik. Musím, ale říct, že přesné nahazování mělo ten večer svůj efekt. Ryby mi po prvních přibližně 20 minutách lovu, kdy se nedělo nic, prakticky nepřestaly brát po celou dobu. Lovil jsem převážně malé cejny. Tu a tam nějakého většího. Ale na nedostatek aktivity jsem si tentokrát nemohl stěžovat. Opět mi to moc pěkně bralo.

No trochu jsem si poslední dobou spravil náladu, alespoň co se týče aktivity na prutu. Jak už jsem psal, nemám prostě na ryby tolik času jako dřív. Nemám ještě docházkami popsanou ani první stránku v povolence. V tom málu případů, kdy se k vodě dostanu jsem rád, když neodejdu alespoń bez záběru a každá ryba na konci prutu potěší. Ještě chci párkrát zkusit Jesípek se splávkem a říkal jsem si, že bych zkusil nějakou večerní dravčí vycházku. Snad to dopadne.

Co se děje pod hladinou?

Standard

Věčná otázka každýho rybáře. Dneska už ale nemusí zůstat úplně bez odpovědi. Když jsem viděl první videa, na kterejch tuším Radek Hyroš ukazoval jak prohledává dno pískovny echolotem a jak se mu tam nádherně ukazujou padlý stromy, prolákliny a i ryby, byl jsem naprosto unešenej. Netrvalo dlouho a z Číny přifrčel mocnej elektronickej pomocník i do mojí schránky. To se přeci musí vyzkoušet. Nojo jenže echolot vám zpravidla neřekne nic o tom, jestli vaše krmení rybám chutná, jestli zrovna kolem vašeho háčku nějaká aktivita probíhá a menší rybky, na který my feederaři většinou cílíme zpravidla ani ten nejmocnější echolot neumí zachytit. Třeba prostě proto, protože jsou furt v pohybu. No přátelé a to už je jen krok k podvodní kameře.

Na internetu se dá najít poměrně hodně videí z podvodních kamer. Hromada jich je demonstrujících běh přívlačový nástrahy a záběry štik. Hromada jich je z moře, z krásnejch modrejch hlubin. Hromada jich je z profi kamer naštelovanejch na zakrmený místo a očekávaje příjezd mostrózních kaprů. Velmi málo ale těch, co ukazují český vody, a třeba i feederový nástrahy. Pár pěknejch jsem viděl myslím od Martina Maťáka. Pochopitelně to zajímá i mě, co se děje kolem mý nástrahy, když ji hodím třeba do Labe. Je vůbec vidět? Cejtit? Najdou ji ty ryby? Zajímá je to? Objednal jsem si malou nahazovací podvodní kameru, nic profi a provedl jsem pokusný natáčení v Labi. Koukněte se jak to dopadlo, když jsem nastražil panáčka z boilie kuliček a nad kameru připíchnul nafutrovaný krmítko.

Hned po tom, co sestava šplouchne do vody se přijedou podívat okouni. Ne teda že by jim nějak voněla návnada nebo zajímalo boilies, ale prostě něco pláclo do vody a to je signál to jít prozkoumat. Jsou to pankáči. Po chvilce se ukážou první cejni a cejnci. Nejdří neduvěřivě, zřejmě kvůli kameře. Ale pak se osmělí. Je vidět, že je zaujme oranžová menší kulička a zpravidla nástrahu pouští, když se přizvedne i žlutá větší. I v kalný vodě je občas vidět jak se zpoza kamery vyvalí oblak šrotu. Zřejmě další cejni ozobávají krmítko. Tu a tam se u nástrahy mihne i nějaká ta plotička, ale ta se do ní kvůli velikosti neodváží pustit.

V jednom místě je v levém horním rohu vidět jak nad nástrahou projede nějaká větší ryba. Má podlouhlé tělo, ale ani podle posazení poloutví se mi ji nepodařilo identifikovat. Možná jesen nebo tloušť. Případně parma, ale to by ve zdejších zeměpisnejch šířkách bylo dost zajímavý. Kdyby se vám někomu podařilo rybu rybu identifikovat určitě komentujte, budu rád. Pokud to byla parma tak se na ně sem ještě určitě vypravím 🙂

Překvapení pro mě bylo, že voda je dost kalná, ale i tak je v ní nástraha poměrně dobře viditelná. Žlutá i menší oranžová kulička pod háčkem jsou dobře vidět a dobře usazeny na dně. Na videu je ale vidět, že jsem chybně sestavil panáčka, kdy mi větší potápivá kulička utíká dolů po šňůrce od menší plovoucí. Nedal jsem totiž na podvěs malý fixační stoper, kterým bych tuhle poloplovoucí sestavu utěsnil dohromady. Po záběru od cejna se tak stalo, že malá plovoucí kulička se vznesla moc vysoko a sestava je najednou nekompaktní. Jojo poučení pro příště. Ještě že tu kameru mám 🙂

Je vám asi všem jasný, že jsem boilie sestavu podřídil tomu, aby ve vodě byla především dobře vidět a možná bláhově očekával, že se před objektivem ukáže třeba nějakej větší labskej kapřík, kterej bude schopnej panáčka hltnout. I když se kapr na konec neukázal, účel sestava splnila. Přilákala pár rybek, které před kamerou pěkně zatancovaly. Vidět podvodní ruch okolo nástrahy je pro mě fantastická zkušenost. Příště se podívám pod hladinu nějaký čistý pískovny. Uvidíme, co se bude dít okolo háčků tam.

Mám narozeniny = jdu na ryby

Standard

Už je to skoro taková malá tradice. Třetí sezónu chodím na ryby a potřetí jsem si vzal v práci na den svejch narozenin volno a jako oslavu významnýho dne šel k vodě. Pro mě nejlepší oslava. Na nějaký velký mejdany mě moc neužije. Sněhová voda v Labi už opadla, břehy ještě nejsou zarostlý vysokou trávou, a tak jsem vyrazil do města na takovej lehkej jarní urban fishing.

K narozeninám jsem si nadělil krásnej Mivardi Professional Feeder prut. Narozdíl od zbytku mýho prutovýho arzenálu, jsem se tentokrát rozhod pro dvoudílnou variantu prutu v klasický délce 3,60 m. Těšil jsem se jakej to bude rozdíl oproti tříděličce – až to budu moct vyzkoušet. No abych měl k narozeninám ještě větší radost, objednal jsem si obal u VakySak.cz. Konečně obal bez kompromisů. Konečně jsem si mohl říct jak velkou chci kapsu na podběrákovou hlavu, abych ji konečně nemusel muchlat do batohu. Konečně se mi do obalu vejdou všechny vidličky, držáčky, síťky, krabičky, pláštěnky, no a prostě všechny další krámy, pro který v obyčejnejch futrálech složitě hledám místo. U VakySaků jsem si naporoučel jak, co a kde chci mít – vynikající záležitost. Narozeninový dárky je samozřejmě potřeba důkladně vyzkoušet v akci. Detailnější zkušenosti budu mít určitě k dispozici během sezóny, ale na první dobrou bych cthtěl VakySakům poděkovat. Skvělá práce, musím pochválit.

Na břehu pod splavem bylo ještě trošku naplavenýho bahýnka po velký vodě, ale na břeh se dalo bez problémů sednout aniž by se člověk zaplácal od hlavy až k patě. Oproti první vycházce, kde jsem vcelku bodoval s method krmítkem, jsem tentokrát vsadil na klasickou feederovou průběžku s košíčkem. Připravil jsem si moje již tradiční černý slaný zimní krmení s kapkou rumu, tentokrát jsem nasypal i malinko červů. Jakmile jsem ale hodil první krmítko do vody bylo mi jasný, že krmení dneska nebude hrát moc roli. Okamžitě mi totiž proud sebral krmítko i se směsí a valil ho dolů. Padesátka krmítko byla prostě málo na přeci jen ještě trošku zvýšenou jarní vodu. Druhej prut jsem hodil blíž ke břehu po proudu, což bylo bez problémů. Na první prut jsem použil vychytávku se stahovacíma páskama na krmítku, kterou jsem se naučil vloni od závodníků, abych  košíčku trochu ztížil pohyb proudem.
Pomohlo to. Krmítko se přeci jen přestalo tolik koulet po dně a co nevidět jsem měl první záběr. Tloušť. Hezky bojoval. Na nový dvouděličce musím říct, že jsem ho sotva cejtil. Prut nádherně vedl rybu. Žádný škubání, prohejbání nebo prudký nárazy do  navijáku. Prut skvěle všechno odtlumil a pomoh rybu navést plynule do podběráku. No a to nahazování, to je lahoda. Bez žádný extra síly, přesně tam, kam jsem chtěl. Příjemný zahájení s příjemným vercajkem. Záběry nepřicházely nijak rychle za sebou, je přece jen ještě chladno a voda je pořád studená, ale sluníčko občas prokukovalo a u vody bylo samozřejmě příjemně.
Seděl jsem prakticky hned pod nábřežním chodníkem a tak lidi na dopolední procházce samozřejmě kontrolovali, co mi bere a pískali na svoje psy, který mi občas přišli očuchat kbelíček s krmením. Zastavila se nade mnou i rodinka s dvěma malejma zvědavcema a tatínek vysvětloval jak pan rybář loví. Zrovna mi škubla špička a na háčku se třepetal malej cejn. Houknul jsem nahoru na chodník na kluky a na tatínka ať mi jdou pomoct s tou velerybou. Kluci – jednomu mohlo bejt tak 5 let a druhým tak o dva míň – se chopili podběráku a tatínek zatím hezky srozumitelně vysvětlil cosi o červech v kbelíčku. Starší z kluků si pohladil rybu, mladší se bál a cejn šel zpátky Labe. Chvíli jsme ještě pokecali s tatínkem o tom jak se oni těšej na svou rybářskou sezónu a tím skončila vzdělávací návštěva. Myslim, že si kluci dopolední vycházku užili přeci jen trošku víc než obyčejně 🙂
Narozeninový dopoledne jsem zakončil pěkným jesenem. Dopil jsem čaj z termosky a pobalil do novýho futrálu. Narozeninová oslava byla fajn. Příští rok určitě znovu.

Tak jsem taky zahájil

Standard

A je tu nová sezóna! Letošní zima byla opravdu zima s velkým Z. Na dírky jsem se sice nedostal, ale příští rok se určitě hecnu. Veletrhů, výstav, literatury, příprav a dalších zimních aktivit už bylo dost. Teď konečně povolily ledy a opadla velká voda na Labi i na Orlici a tak jsem vyrazil. Chce se říct, že již tradičně moje zahajovací vycházka vedla na Orlici. Vybaven echolotem, který jsem si nadělil pod stromeček byl jsem zvědavej, co se mi tam pod hladinou ukáže. Jestli opravdu na sonaru najdu nějakou tu rybku. Po fajnovým začátku minulý sezóny na stejném místě, kdy se mi zadařili dva krásní kapříci jsem se vybavil prakticky totožnejma nástrahama a návnadama – šlapanej rohlík, černej slanej mix s troškou rumu a navíc pár barevnejch červíků. Zvolil jsem method krmítka a slaboučký forpasy z 14 fluorcarbonu s malinkým háčkem.

První sonda vody s echolotem neukázala vůbec nic. Navíc foukal uragán, kterej na Orlici vzdouval takřka příbojový vlny a tak ani údaji o hloubce se nedalo moc věřit. Dobrou zprávou bylo snad jen to, že profil dna neukazoval žádné kmeny nebo překážky. A to je vlastně to, co jsem si od echolotu sliboval, totiž ukázat překážky, o který bych případně mohl trhat návazce. Ryby na displeji by pro mě byly spíš překvapením. Zobrazování fungovalo fajnově, žádné výpadky v signálu jsem nezaznamenal a tak můžu konstatovat, že dárek od ježíška je snad v pořádku a funkční 🙂

Bez potvrzení výskytu ryb na displeji echolotu jsem nahodil prostě někam před sebe. Vsadil jsem tentokrát na dva pruty. Jeden lehoučký picker s 20g method krmítkem  a druhý delší s 40 gramem, který jsem odhodil trošku dál od břehu. První záběr na sebe nenechal dlouho čekat. Prakticky, ještě dřív než jsem navázal druhý prut poťukala mi pickerová jednouncová špička. Malej cejn zabral na balíček červenejch červů na háčku. Nechal jsem na pickeru červíky a zopakoval místo. Cejni si zřejmě moje rumový černý krmení zřejmě našli, protože brali poměrně pravidelně. Nebyl to teda žádnej cvrkot, přeci jen voda je ještě chladná a je teprv začátek března, ale můžu říct, že na záběr jsem nečekal dýl než nějakejch 10 minut.

Zajímavý bylo, že na delší prut, dál od břehu nepřišel jedinej záběr. Myslím si, že to nebylo ani tím, že by zrovna takhle daleko od břehu ryby nebyly. Několikrát se mi stalo, že jsem vytáhl červíky ožužlaný. Spíš si myslím, že byť jsem použil tu nejměkčí špičku, byla pořád asi ještě moc tuhá v provnání s lehkým pickerem. Prostě jsem jemnej zimní záběr na prutu neviděl. No a taky foukal dost silnej vítr a moc nepolevoval.

Po přibližně pěti cejnech jsem změnil nástrahu a přidal jsem pod háček suchej šlapanej rohlík. Za chvilku šla špička pickeru k zemi. Poměrně silnej záběr na začátek března přinesl moc pěknýho padesáticentimetrovýho kapříka. Na pickerovým prutu opět krásnej souboj. Takový hezký ryby nelovím ani v létě 🙂 No tak snad jsem si to nevysřílel hned na první vycházce. Tatáž nástraha na delším prutu nepřinesla znovu žádnej záběr.

Po prvním kapříkovi se mi už žádného dalšího na rohlík přesvědčit nepodařilo a tak jsem pokračoval v cejním tempu až do vyprázdnění kbelíčku s krmením. Musím říct, že zahájení letošní sezóny proběhlo překavpivě dobře. Moc jsem se už k vodě těšil. Loni se mi podařio zahájit přeci jen o měsíc dřív. V každým případě jsem si ale i letos potvrdil svoji loňskou takticku se slaným tmavým mixem a štípaným rohlíkem, za což jsem rád. Teď doufám, že nadcházející sezóna bude alespoň taková jako moje první vycházka.

Rybařina po kanadsku

Standard

Za letošní rok musím říct, že se mi docházkovej seznam v povolence hezky a rychle plní. Je fajnový počasí a v tejdnu po práci se mi podaří vždycky na pár hodin navečer k vodě zajít. Zvlášť teď dokud je ještě poměrně dlouho světlo. Tenhle tejden jsme tu měli v práci návštěvu z Kanady a tak jsem Mikovi nabídl jestli nechce se mnou na odpoledne k vodě. Aspoň jeden den, vzít třeba s sebou nějaký to pivko, sednout k vodě, pokecat někde jinde než v kanceláři nebo v hospodě.
Mik nadšený rybář samozřejmě souhlasil a já už si začal chystat slovíčka, jak se řekne cejn a plotice anglicky. To bylo totiž to, čeho jsem čekal, že uvidí nejvíc. Opatrně jsem ho připravoval, že tady to není Kanada, a že rozhodně jesetery a lososy, který mi on ukazoval na fotkách v telefonu jak s nima pózuje v náručí tady čekat nemůže. Samozřejmě jsem si musel vyslechnout příběhy o metrových štikách a jezerních pstruzích stejný velikosti, který se úplně běžně v Kanadě na každým vodním rohu vyskytujou. Což mě ale dost uklidnilo, protože jsem se aspoň přesvědčil, že rybářská latina funguje po celým světě stejně.
Vyrazili jsme k Labi. Aby to neměl daleko, sedli jsme si přímo do města. Samozřejmě nechtěje hazardovat se svejma papírama jsem mu vysvětlil jak je to tu s povolenkou, a že si samozřejmě na zkoušku může nějakou to rybu zkusit na prutu přitáhnout, ale lovit budu samozřejmě já. Zdálo se, že nemá problém.

Prvních několik desítek minut po tom, co jsem nahodil se probírala tloušťka silonů na mejch feeder prutech. Stálo mě nekonečný úsilí sehnat argumenty, proč nepoužívám silnější silon než 16tku. Vždyť přece když mi to vezme něco většího okamžitě se to musí urvat. Myslím, že se mi to vysvětlit tak, abych mu aspoň poodkryl nádheru feederu a jemnýho náčiní za celej večer nepodařilo. V Kanadě jsou holt ryby jinýho kalibru a 16tka silon je tam slaboučká i na přivazování rajčat. Argument o nedostatečný výdrži slabejch silonů byl podpořen vzápětí, kdy se špička prutu ohnula tak že šel málem celej do vody. Jednoznačně kapří záběr, vzal jsem za prut a místo tahu ryby jsem stáhnul pouze přetrženej povolenej silon. Marný byly jakýkoli moje spekulace o tom, o co všechno se mohl silon přetrhnout. Mike měl jasno 🙂
U vody byla pohoda. Zprvu jsem se bál, abych měl Mikovi vůbec co ukázat. Aby se alespoň něco dělo. Nasadil jsem proto nejuniverzálnější nástrahu – červy, a malý háčky, aby když už nic tak aspoň nějaká drobotina uvízla na prutu. Musím říct, že jsem se bál zbytečně. Ryby braly prakticky od začátku a vytvrvale. Vedle obligátních cejnů a plotic všech různejch velikostí se přišel podívat i pěknej jesen, a co jsem ve městě nečekal, dokonce i úhoř. Byl to parádní večer. Mike popíjel svůj energy drink a vypadal spokojeně. Okamžině se chtěl fotit s každou rybou, kterou jsme vytáhli a na internetu hned hledal detaily o druhu. Myslím, že Mike nakonec krásu feederovýho rybaření alespoň trošku pochytil. Druhej den jsme totiž museli jít do rybářskýho obchodu, kde si nakoupil feederový krmítka s tím, že to rozhodně v Kanadě zkusí na kapra. A že se mu tam samozřejmě budou kámoši smát, protože kapr v Kanadě má pověst plevelu a zpracovává se prej jen do psích granulí 🙂
Mike má tedy domů pěkný suvenýry. Hromadu fotek jemu doposud neznámejch druhů ryb, který může ukázat dětem a já už jsem rád, že jede domů. Příští tejden vyrazím zas někam dál od města, sám… a budu celou dobu mlčet! 🙂

Rybí wellness

Standard

Přátelé, rád bych se s váma dnes podělil o další z mejch zážitků o tom, jak jsem si prakticky ověřil teorii načtenou ve všemožných chytrých rybářských zdrojích. Teorie praví, že v chladnějších obdobích se ryby zdržují například i tam, kde do řeky vtéká nějaký teplejší zdroj. Například voda ohřátá nějakou průmyslovou činností nebo čistírnou. Na mapách jsem detekoval dvě podobný místa v okolí a na jedno jsem se rozhodl vyrazit na krátkou podvečerní rybačku.

Od silnice to byla kousek procházka, ale na místě jsem nebyl sám a bylo vidět, že tohle místo je asi hodně hodně populární. Všude kolem koryta odtokového kanálu i řeky byly vyšlapaný rybářský fleky. Pozdravil jsem souseda rychle jsem se dověděl, že kromě bílý ryby zatím nezaznamenal žádnou zajímavější aktivitu. Sednul jsem si na místo, který bylo takřka bezprostředně na hraně výtokového kanálu, kde teplejší voda proudí do řeky.

Už při příchodu k vodě jsem zahlíd hromadu ryb jak si v teplý vodě vyhřejvaj kosti. Chodím už podle břehů dost dlouho, ale takováhle koncentrace ryb na jedný hromadě se málo vidí. Každou chvilku byl slyšet nějakej ten šplouchanec od výskoku ryby z vody nebo plácnutí ploutví o hladinu. Bylo mi jasný, že hejno ryb u hladiny ještě neznamená jistotu záběrů, ale minimálně jsem se octinul na místě, kde ty ryby skutečně byly. Případnej neúspěch je tedy nutno v tomto případě přičítat jen a jen sobě a nikoliv místu! 🙂

Jakmile jsem dal do míchání šrotu a nabral jsem si trošku vody z řeky okamžitě jsem pochopil, co zrovna na tohle místo všechny ty ryby táhne. Voda byla teplá fakt jak v termálním bazénu. Je to tady prostě takový rybí wellness centrum, úplný lázně. Tak teď ještě, aby měly taky pořádnej dovolenkovej apetit. Šup tam s kukuřičkou a tlačeným rohlíkem 🙂

Nahodil jsem dva pruty. Medium feeder trošku proti proudu přímo do ústí kanálu a lehký picker na kratší vzdálenost před sebe na mělčí místo, kde byli vidět levitující cejni. Namíchal jsem k tomu mix kukuřičnýho šrotu s pikantní tmavou feeder Sensas směsí a přidal jako partikl vařený zrnka kukuřice a červy. Sensas směs mi přišla dost mastná. Do teplý vody ideální, řek bych.

První půlhodinku se překvapivě nic moc nedělo. Cejni levitovali úplně klidně okolo místa, kam jsem nahazoval Picker, občas plác ploutví, ale žádná aktivita směrem k mý nástraze se neodehrávala. Ani na medium prut jsem nic nezaznamenal, teda krom dvou větví, který jsem zaháknul při stahování. Vybral jsem si asi místo na nahazování s pěknou hromadu podvodního svinčíku. Pak ale začli cejni kousat. Na picker jsem tahal jednoho za druhým. I když jsem pořád zvětšoval nástrahu ze tří červů na pět, pak na zrníčko kukuřice, pak dvě, potom dvě pod háček. Pořád totéž. Cejni měli zřejmě mezi saunovacíma procedůrama pauzu na večeři. A nebyly to žádný cejní miminka, pěkný lopatky. Když jsem už ze zoufalství navlíknul na háček velkej kaprovej rohlíkáč tak se aktivita malinko uklidnila. Tak nějak jsem si přál, aby se ukázala třeba i jiná rybka. Ukázala se, ale ne ryba. Mou dvoubarevnou kukuřicí nepohrdla moc pěkná mega-škeble. Pěkně mi secvakla háček a musím říct, že to byl asi ten nekurióznější úlovek mojí dosavadní rybářský kariéry. Ta škeble vážila snad kilo 🙂

Na medium feederu s dvěma kuku pod háčkem se nic moc nedělo. Cejní score se tady zastavilo na čísle 3. Přičítám to montáži s feederovou zalomenou trubičkou pro krmítko. Přeci jen ve spojení se silnějším silonem to asi na dně působilo moc humpolácky. Na pickeru jsem místo hokejky měl jen kroucenej slabej kmenovej silon a záběrů přišlo násobně víc. Na závěr se ukázala i malá podoustev.

Se soumrakem a vyprázdněným krmícím kbelíčkem jsem to pobalil. Zachytal jsem si moc hezky, i když převážně jen cejny. Udělali ale radost. Hodnocení vycházky je jednoznačně pozitivní. Navštívil jsem ohromně zajímavé místo. Vyhřátí cejni z teplé vody a megaškeble náhodně přicvaknutá na háčku mi myslím jen lehce napověděli, koho všechno teplá voda může přilákat. Rád se sem určitě ještě podívám.

Jak to dopadlo s mým předkrmeným místem

Standard

Tenhle tejden začal nádherným počasím. Nedalo mi to a v pondělí po práci jsem musel na chvilku vypálit k vodě. Vybral jsem místo prakticky v centru města, kde se mi ale vloni v létě překvapivě docela dařilo – na Orlici kousek po proudu pod zimním stadionem. Protože předpověď počasí byla optimistická i na druhý den, rozhodl jsem se zvolit taktiku Zkouška krmení partiklem a nabral jsem si do malého kbelíčku trošku fermentované kukuřice s pšenicí a řepkou, kterou mám už skoro dva měsíce doma pod věšákem. Už hezky probublává a po otevření nehorázně zatouchá, ale to je vono – nastal čas tenhle biohazard mix vyzkoušet.

Úkol zněl jasně: v pondělí zachytat více méně na náhodu a na krmné místo naházet při lovu co nejvíc kvasícího partiklu a druhý den zkusit ze zakrmeného místa vytahat nějakou tu větší rybu. Doufal jsem v nějaké větší cejny, možná kapra nebo s příhlédnutím ke kukuřici třeba i amura.

Pondělní podvečer u vody byl jak z katalogu. Bylo nádherný počasí, sluníčko se opíralo a já začal z ostra. Asi na třetí nahození hned ryba – malý cejn. Na háčku jsem měl 3 červy a tak se dal tak nějak očekávat. Na další nához jsem vytáhl ještě jednoho, přibližně stejné velikosti, at ak nastal čas na zvětšení nástrahy. Kvasící zrnko kukuřice na podvěs pod háček – uvidíme.

Hned na další nához přišel krásnej velkej cejn – dobře přes 40cm délky. Tak nějak stejným tempem jsem se pomalu prochytal až k soumraku a s deseti mega-cejny na kontě – ani jeden z nich neměl pod 40 cm jsem ubíral k domovu. Zhodnotil jsem pondělek jako dobrej příslib do dalšího lovu druhý den. Naházel jsem zbytek obsahu kbelíčku na krmný místo a už se těšil na zejtřek a tak nějak tajně jsem doufal v nějaký pěkný kapří odpoledne.

Druhý den, na stejném místě, se stejnou návnadou a nástrahou začal volnějc. Dobrou půlhodinku jsem jen koukal na nehybnou špičku prutu. Hned první záběr, mi ale dodal optimismu. Spička do vody, silon frčí přes brzdu. Zasek jsem něco většího. Ryba jezdila po a proti proudu nahoru a dolů. Najednou ale tah povolil a já vytáh z vody jen prázdný krmítko s návazcem. Kupodivu nic neselhalo, forpas neutržen, háček neohnutej, skrz feederovou gumu jsem vyloučil i proříznutí háčku, nevím co se stalo. Asi vítr, Máchale 🙂 Trošku jsem si zanadával, znova nahodil na stejný místo a čekal opakovačku. Ta už ale nepřišla. Po zbytek odpoledne jsem vytáhl z vody několik cejnů. Větších, menších, na nedostatek aktivity jsem si nemoh stěžovat, ale žádná další jízda jako ten první záběr, a to i přesto, že jsem několikrát zkusil zvětšit nástrahu na dvě kukuřičky anebo zase zmenšit na několik červíků.

Celkově nemůžu říct, že by mi braly větší nebo menší ryby než první den. Taktika předkrmení místa mi tentokrát zřejmě nevyšla. Možná taky proto, že při druhým břehu, kam jsem nahazoval, se v parku co chvíli zastavila rodinka s dětma nakrmit nějaký ty kačeny nebo mutrie, čímž mi, jak předpokládám, dokonale rozplašili jakékoli ryby, které by eventuelně měly na mou kukuřici chuť. Samozřejmě asi taky nemůžu svou hnijící kukuřicí u ryb konkurovat haldám čerstvejch rohlíků napadanejch ke dnu po tom, co kačeny nedozobou.

Poučení pro příště je jasný: Vybrat klidnější flek a zakrmit pořádně. Pořádně, míněno hodně. Hodně a častějc! 🙂

Járo, jsi tu?

Standard

Co s načatým odpolednem? Rybáři mají v odpovědi na tuto otázku jasno. Nedělí odpoledne, kde jinde než u vody. Poučen z předchozího nezdaru jasně jsem si stanovil cíl vycházky – zachytat si. Nechávám stranou testování nových nástrah nebo návnad, nechávám stranou objevování novejch fleků – jdu potahat nějaký ryby 🙂

Vyrážím na osvědčený místo letošní zimy – na Orlici nad splav v Malšovicích. Beru osvědčenej tlačenej rohlík a vlastnoručně namíchanýho slanýho krmení ze dvou šrotů, mletý řepky a strouhanky. Na místě opět zjišťuji, že málo lepí a nedrží na method krmítku – achjo zas! Vylepšení hlínou tentokrát ale zabralo. Vybaluju dva pruty, lehkej picker Axiom 2,4 a medium feeder GF 3,6. Chci vyzkoušet nahodit trošku dál, a tak to zkusím taky s delším prutem. Na tohle období možná ještě trošku těžký nádobíčko, ale zkusim to. Na pickeru mám method krmítko kraťoučkej návazec s kouskem feeder gumy a na GF klasickou průběžku s hokejkou, košíčkem a asi půlmetrovým forpasem.

Na tomhle stejným místě jsem seděl přibližně před měsícem a zadařili se mi tu dva pěkní kapříci, tak uvidíme jak dneska. Na háček klasicky jeden vyštípnutej tlačenej rohlík zajištěnej dvěma mraženejma červama (živý jsem už v neděli nesehnal, ale ty mražený jsou myslím naprosto OK :))

Přibližně po čtvrthodince buch – spička lehkýho pickeru jde do vody a já sekám. Pořádnej tah po proudu. Je to kapřík, určitě. Ale sílu má teda už o poznání jinou než minulej měsíc, kdy se nechal vytáhnout z vody prakticky bez boje. Jojo jaro už je tu a i ryby už se probouzej. Chvilku se s ním peru a najednou vytahuju z vody jen krmítko. Utrh se mi uzlík feederový gumy – únava materiálu.

Používám teď na zimu na návazce k háčku jemňoučkej fluorcarbon 14mm, a proto jsem ho začal odpružovat kouskem feeder gumy. Prozatím velká spokojenost, musím říct. Vloni jsem tenhle fluorcarbon zkoušel jen tak a utrh jsem na něm několik kaprů na Rozkoši a tak jsem mu přestal věřit. S feeder gumou je to pecka. Prozatím žádná ztracená ryba – tedy teď vlastně první, ovšem ne vinou fluorcarbonu ale blbě upevněnýho uzliku na gumě.

Druhej podobnej záběr za dalších přibližně 20 minut jsem už proměnil bez selhání. Kapříci okolo 45 cm byli při chuti. Vytáhl jsem jich za odpoledne ještě dalších 5. Střídavě z větší dálky na medium GF prut, střídavě na picker z blízka od břehu. Od všech jsem se dočkal podobný aktivity. Už to není ta zimní hybernace, ale pěkná jarní síla. Souboje moc hezký 🙂

Rohlík zachutnal i dvoum větším cejnům. Pomalu ho začínám pokládat za ultimátní zimní nástrahu. Zkusíme jak bude makat v létě. Negativem kromě málo lepivýho mixu a jednoho utrženýho kapříka, kterýmu jsem nechtěně přidal jeden háčkovej piercing byl snad jen můj amatérismus v lovu na dva pruty. Několikrát jsem podvlíkal překřížený silony, když mi ryby jezdily při zdolávání ze strany na stranu přes silon druhýho prutu – no, ještě to chce cvik. Snad jen nedávat pruty tak blízko k sobě, anebo druhej prut raději při zdolávání ryby stáhnout.

Tuhle nedělní vycházku musím hodnotit jen a jen pozitivně. Osvědčené místo, osvědčená nástraha – výsledek nad očekávání.

Pondělní dopoledne na Orlici

Standard

Dlouho jsem se na tuhle rybačku chystal. Tejden dovolený přede mnou, ale do Itálie je odjezd až večer, takže dopoledne hurá na ryby. Pondělí ráno, půl března, u vody bych čekal jen ty nejskalnější důchodce 🙂 Původně jsem myslel, že zakotvím na nějakým netradičním místě. Měl jsem v hledáčku Keprťák na Pláckách nebo Labskej náhon někde v Předměřicích. No ale vzpoměl jsem si jak dopadly moje poslední pokusy objevovat nový místa na Opaťáku a na Labi, kde jsem neměl buď ani záběr nebo mi to bral proud a s mým novým lehkým pickerem jsem byl úplně ztracenej. No prostě podceněná příprava. Na nový fleky asi lepší nejdřív vyrazit s někým zkušeným a oťukat. A tak jsem si pondělí řek, že si přeci jen chci trošku zachytat a tak jsem vyměk a zakotvil na Orlici v Malšovicích naproti Slezský plovárně.

S sebou můj oblíbenej tlačenej rohlík na šňůrce, červíky, a půl pytlíku osolenýho černýho krmení Sensas Super Black. První zádrhel: Ráno za oknem sice luxusní sluníčko – příslib krásnýho jarního dne u vody, jenže na místě ouha – studenej uragán, kterej teda pěkne zalejzal za nehty. Radši nedomejšlet, co to bude dělat s jemnejma feederovejma špičkama. „Nejseš žádný béčko, už jednou jsi dneska vyměk“, řek jsem si a začal vybalovat nádobíčko. Druhej zádrhel: Sensas Super Black sice ohromně pozitivně hodnocený krmení na zimu, voní skvěle, barva výborná, ovšem na method krmítko ho těžko nalepit. Zkusil jsem to vylepšit troškou hlíny, co se mi podařilo vyďoubat z břehu, ale vzhledem k tomu, že jsem krmení předtím vytunil ještě bonduelkou, neměla lepící složka valného efektu. Nakonec, po několika kolech vztekání se a proklínání hry vyklápěj se bábovičko jsem na pickeru převázal montáž na klasickou průběžku s košíčkovým krmítkem. Tím pádem jsem dal kapříkům pro toto dopoledne pápá.

Abych to zkrátil. Ještě, že jsem si pod maskáče vzal ty podvlíkačky. Vítr nepolevoval na síle a já vymrzlej za tři hodinky odcházel od vody. Na score kartu jsem si moh připsat 5 mikro cejnů, který se asi zřejmě zrovna probudili ze zimního spánku. Ne, že by se tedy u vody vůbec nic nedělo, to zas ne, ale přeci jen jsem si to slunečný dopoledne představoval trošičku jinak.

Poučení ve smyslu rybářské bible 1000+1 rada pro rybáře samozřejmě najdeme:

  1. Krmení na method feeder je potřeba extra vybírat anebo vyzkoušet a nesázet jen na jméno.
  2. Ke správnému zhodnocení aktuálního počasí před započetím vycházky nestačí kouknout z okna jen na parkoviště před barákem, ale možná vystrčit bradu aspoň na balkón.
  3. Jasně si stanovit cíl vycházky:
    a) Zachytat si
    b) Objevit novej flek, o kterým si budu moct poznamenat do budoucna: Ano / Možná ještě někdy / Už nikdy víc
    c) Vyzkoušet nový nástrahy / návnady
    a podle toho vybrat, kam se vypravit. Všechno dohromady totiž zcela určitě nefunguje k naprosté rybářově spokojenosti.

Závěrem snad už jen zhodnocení: Nemůžu říct, že bych si nezachytal nebo, že bych odcházel od vody rozladěnej, ale určitě se mi zadařily už i lepší vycházky. Tak snad zas příště znovu a lépe!