Další postřehy

Co mě potkalo v roce 2023

Standard

Tak jsem byl odevzdat další papíry. Už deváté. Můj desetiletý rybářský lístek bude v červenci expirovat, a tak jsem si radši hned požádal o nový, tentokrát už bez omezení platnosti. Na radu kamaráda Hrobníka jsem si nový lístek vyzvednul ještě před koupením letošní povolenky. Nojo, čekají nás prý velké věci v oblasti digitalizace a já říkám KONEČNĚ! Že už bych se prý snad konečně mohl zbavit toho otravného každoročního čekání ve frontě v mrazu na novou povolenku. Říkali! Že už si prý snad jako v 21. století budu moci brzy koupit povolenku online a zaplatit kartou. Říkali. Tak uvidíme 🙂 Jako svůj nejprozíravější tak prozatím hodnotím to, že jsem si pro novou povolenku šel až 18. ledna a u okýnka tudíž nebyla fronta, neboť všichni, kdo si ji chtěli koupit zároveň s odevzdáním té loňské to museli udělat do 15. Naštěstí mě to vzhledem k mizernému počasí přes nový rok nijak extra nemrzelo.

Statistika

V roce 2023 jsem zapsal celkem 48 docházek a 2 ryby. První docházku jsem vloni absolvoval 2. března, tradičně na Orlici a rok uzavřel s Hrobníkem na Rozkoši těsně před zámrzem 28. prosince, kde Hrobník na gumové kopýtko vytáhnul moc pěkného třičtvrtě metrového candáta a já nic 🙂

Byl to pro mě více méně očekávaný průběh sezóny. Rozhodně jsem nečekal nějaký rekordní příval prutohodin. Moje možnosti, kdy chodit na ryby byly dost omezené. Na jaře a v létě jsem ještě zkoušel se symfoňákem a naše tříletá princezna nastoupila do školky až v září. Na podzim jsme pak zase čekali narození druhé naší bublinky, a tak byly prostě letos priority někde jinde. Elinka byla docela v pohodě, když jsme spolu z jara chodili na ryby. Bral jsem ji většinou s sebou na pár hodin na nějaký lehčí revír, třeba Plačický písník. Našel jsem ji vždycky „užitečnou“ práci třeba v podobě házení zrnek kukuřice do vody, což ji chvíli zabavilo. A když už nic nepomáhalo, zabral na mobilu krteček, nebo včelí medvídci. Postupem roku ji to ale nějak bavit přestalo a když pak dostala na výběr, jestli se mnou na ryby nebo doma s mamkou, mamka postupně začala vítězit. No neva, na tom ještě zapracujeme 🙂

Revíry

Navštívil jsem celkem 7 různých revírů a 4 soukromé vody. Nejvíckrát (24) jsem zapsal domácí 451034 Labe 31, především díky krátkým vycházkám na Plačičák s Elinkou a pak díky podzimnímu večernímu urban fishingu. Zajímavostí pro mě určitě byl návrat k panu Hromkovi na soukromák v Lípě n. Orlicí po strašně dlouhé době, první návštěva na kaprovém soukromáku ve Starém Plesu, no a samozřejmě krásný dovolenkový zážitkový výlet na Otavu 6.

Úplně odlišný druh zážitku pak byly naše zimní přívlačové vycházky s Hrobníkem na Rozkoš. Hrobník, jako znalec místních poměrů ze všech nejpovolanější, prohlásil, že největší smysl má chodit buď brzy ráno nebo večer, a tma a mráz že vůbec nevadí. Takže jsme byli několikrát na rybách od 5 od rána, ve vánici, větru, nebo těsně před zámrzem. Pravdou je, že jsme se tam setkali s maximálně jednotkami dalších rybářů, kdy přes den na tom samém místě nebylo kde nechat auto. Záběry nám také nějaké přicházely, takže to nějaký smysl určitě mělo. Vrcholem všeho pak byl Hrobníkův výše zmíněný krásný candát.

Ryby

Zapsal jsem letos pouze 2 ryby, a sice pstruhy duhové, z nichž jednoho jsem chytil náhodou při urban feederování s Elinkou uprostřed města v Hradci na chuchvalec červů. A druhého jsem chytil na splávek při svém průzkumu revíru Metuje 2 v Novém Městě nad Metují. Oba skončili na štědrovečerním stole, což pro Elinku mělo vynikající pointu, že si vánoční rybu pomáhala chytit sama 🙂 Ohledně dalších ryb marně přemýšlím nad nějakým pěkným kaprem, kterého bych letos chytil třeba někde na řece na feeder. Několik se jich mi jich poštěstilo ve městě při urban feederu, ale takový Plačický písník nebo Orlice zjara, kde jsem v minulých letech skóroval téměř tradičně, letos nic.

Za loňský rok 2023 je mojí rybou roku určitě 122 cm dlouhý sumec, kterého jsem ulovil na dravčí zahájení u jezu ve Vysoké. Když nad tím teď zpětně přemýšlím, měl jsem ho vzít a zapsat. Sumců je v Labi jak naseto a tenhle měl takřka ideální tržní velikost. Souboj to byl ale pěkný zejména s 8 gramovým proutkem a slaboučkou pletenkou. No tak ho třeba ještě někdy potkám 🙂

Otava 6 mi nějakou pěknější rybu nedopřála, ale i tím se člověk učí. Na druhou stranu Starý Ples ano a místní 22 kg kapr drží můj loňský kaprový rekord, a to i navzdory tradičně skvělé Roudnici, kde jsem tentokrát vyšel naprosto naprázdno.

Technika a náčiní

Nejvíce jsem se vloni věnoval lovu na feeder. Pořídil jsem si nový Trabucco Concept feeder X, který mi padl do ruky na veletrhu a musím říct, že jde o moc pěkný proutek s vynikajícím cílením při nahazování. Takhle příjemně a přesně se mi nenahazuje s žádným jiným mým feederem. Na letní feederování, kdy jsou ryby divočejší, anebo když je potřeba osadit větším či těžším krmítkem už je možná dost jemný, ale především zjara a na podzim jsem si na něj hezky zachytal. Na method feeder se mi vloni moc nedařilo. Dost jsem zápasil s vhodnou návnadou. Peletky, co jsem měl nakoupené mi moc dobře na krmítku nedržely, myslím, že jsem je nevhodně připravoval.

Ke konci roku jsem se pak věnoval především přívlači. Stejně jako v muškaření, tak i v přívlači cítím, že mám veliké, VELIKÉ mezery, které bych potřeboval dohnat, abych mohl pomýšlet na nějaké zajímavější úlovky. V tom jsem dostal dobrou lekci právě na Otavě 6. No, budu mít alespoň námět pro další sezóny.

Provětral jsem také svůj bivak a kaprovou výbavu na třech soukromých vodách. Zejména Starý Ples příjemně překvapil. Nejen počasím (měl jsem fakt štěstí na nádherný zářijový den a noc), ale i prostředím a pěknými rybami. Doplnil jsem výbavu o 3lb Sonik, který mi přijde nejpříjemnější v délce 3,6 m na revíry jako Roudnice, Rozkoš nebo Starý Ples a řekl bych, že mi taková kombinace doteď dost chyběla. Na jeho úkor jsem se zbavil posledního Sportexu v měkčí libráži 2,75 lb. Zároveň jsem na Roudnici zlomil při nahazování špici kratšího 3m Foxu, kterou se mi ale podařilo dokoupit. Zamotal se mi silon kolem špičky a při náhozu se mi zlomila. Může se stát, ale na ten Fox prut už si dám větší pozor a případné nové už asi budu vybírat od jiných značek.

2023 za námi, je tu 2024

Byl to zajímavý rok ten 2023. A nejen na rybách. S kamarádem Hrobníkem jsme poslali do světa náš informační web o Rozkoši 451200.cz, který se Hrobníkovi dokonce podařilo prosadit do Východočeského řádu. Zejména těm, kteří jedou na Rozkoš na návštěvu snad trochu zjednoduší orientaci. Rozkoš má přeci jen dost specifik, ale shodli jsme se s Hrobníkem (především na našich zimních výpravách v mrazu a vánici), že to tam prostě máme rádi.

Vůbec nejhezčí úlovek mi v roce 2023 přinesla domů moje milovaná žena z porodnice. Andulka se narodila v listopadu a zatím na nás jen rozumně kouká z kolíbky a občas si pobrečí, když ji trápí hlad nebo nějaký prdík. Ale ono se to rozjede 🙂

Na ryby letos určitě vyrazím. Počítám, že i Elinku přemluvím. Opět to nebude asi rekordní zápis v počtu docházek nebo prutohodin, ale něco stoprocentně podnikneme. Rád bych se letos trochu pověnoval muškování. Zajímá mě víc detailů o druzích nástrah. Doposud jsem měl muškaření spojené především se suchou muškou, což mi přišlo vždycky strašně sexy. Po zkušenosti z Otavy 6 ale musím víc proniknout do toho, jaký vzor nástrahy a kdy použít a určitě vyzkoušet i mokré mušky či nymfy. Večery před spaním teď vyplňuji naučnou četbou o muškaření, a je to vynikající. Rád bych se podíval znovu na Metuji. Nejspíš někam okolo Nové Města. A pak mě strašně láká Úpa 3 kolem Slatiny. Byli jsme tam vloni v létě na procházce a je tam nádherně. Chtěl bych si tam zajet někdy s mušákem zarybařit. Uvidíme, které další revíry, kromě mých „domácích“ se mi letos podaří navštívit. I když, jak jsem tak koukal na tu velkou vodu, co se nám tu valila přes vánoce Labem a Orlicí, možná, že i v domácích revírech budou čekat nějaké nové zajímavé fleky.

S Elinkou jsme předběžně domluvení, že zkusíme letos přespat pod stanem. Tak jestli se nebude bát, tak ji vezmu na nějakou noční rybářskou výpravu s bivakem.

Přemýšlím ještě jestli nedoplnit feederový arsenál o nějaký pěknější tvrdší proutek, podobný tomu Trabucco Concept X z loňska. Mám zálusk na Maver Reactorlite v 70g nebo 100g variantě. No uvidíme, jak se mi to do veletrhu ještě rozleží.

Tak Petrův zdar nám všem a vzhůru k digitálním zítřkům.

 

P.S. Já se tak neskutečně těším na tu rybářskou apku. To bude tak skvělý, až si prostě v aplikaci zapíšu příchod, úlovek nebo odevzdám a koupím nové papíry. Šiši… už ať je to tu!

Co mě potkalo v roce 2020

Standard

Svůj rybářskej rok 2020 si tedy za rámeček nedám. Marně přemýšlím jak rok 2020 zhodnotit tak, abyste vůbec tenhle článek dočetli. Rovnou říkám, že na rybách to byla neuvěřitelná tužka. A ještě ta čínská chřipka k tomu. Svět se otočil do neuvěřitelný vrtule, kterou bych si ani v nejdivočejším fantaskním rauši před březnem 2020 nedoved představit. Bohužel, jak tak sleduju začátek roku 2021, tahle vývrtka se asi jen tak točit nepřestane.

Největší úlovek roku 2020 nám ale domů přistál v srpnu. Narodila se nám krásná holčička, která samozřejmě vyhrává úlovek roku. Ta přebíjí veškerou smůlu s ostatními úlovky, nemocemi i vším ostatním šmejdem v roce 2020 😉

Statistika

Za rok 2020 jsem zapsal 65 docházek. Nejdřív jsem si myslel, že je to suveréně nejmenší číslo, co jsem zatím zaznamenal, ale pohledem do předchozího bilančního článku za rok 2019 jsem zjistil, že vlastně ne. Takže s počtem docházek to nebylo zas až tak špatné. Zapsal jsem dva kapry. Více méně tržní ryba na vánoční stůl z povinnosti. Z hlediska statistiky jsem tedy rozhodně nezaznamenal nijak rekordní či zapamatovatelný rok.

Revíry

Tradičně nejvíce jsem měl zapsané své „domovské“ hradecké Labe 31 a přilehlá slepá ramena a písníky. Ubylo návštěv na Labi 30 u Vysoké, kde nám naše molo zjara zavalil suchý strom a už jsme s Vojtou nějak nenašli sílu ho obnovit.
Zato jsem víckrát navštívil hradecké písníky, zejména Rusecký a Správčák. Dvakrát jsem to taky zkusil Pod radary, ale bez úspěchu. Tentokrát se ale nedostalo na Stanovice a muškování, což mě mrzí. Snad si to v následující sezóně vynahradím. Na Rozkoši se mi vcelku dařilo především v létě a na podzim. Párkrát jsme si tam fakt skvěle zafeederovali s Hrobníkem malý kapry. O vánocích jsem se pokusil o nějakého toho dravce Pod skalou, ale v tom návalu, co tam byl jsem neměl šanci. Nikdy předtím jsem na tom místě nebyl, bylo to jako vláčet na Václaváku. Ale zkušenost super. Hromada malýho potěru a malejch rybiček táhla podle břehu kolem strmejch skal. Co chvíli bylo vidět zalovit štiku nebo okouny. Čert ví, proč zrovna tady se jim to s tím mrazem tak líbilo. Na to budu určitě vzpomínat, jak jsme se s Hrobníkem vyhecovali. I když ani jeden z nás tady příliš nezaskóroval.

Ryby

Opět jsme s tátou zavítali na kaprodrom v Roudinici. Tentokrát se nám ale, příznačně k celýmu roku 2020, dařilo ze všech našich návštěv nejméně. Zaznamenali jsme jednoho kapra za 4 dny. Z mého feederování na Hradecku nevyčnívá snad nic, co by stálo za nějaké významená zaznamenání. Několik hezkých kaprů jsem vylovil přímo ve městě. Tradičně se mi dařilo zjara na Orlici. Jako zajímavost bych možná za rok 2020 mohl uvést líny, na které jsem měl docela štěstí. Jednoho moc pěkného jsem vylovil pod splavem v Předměřicích a několik dalších pak na Jesípku. Dařilo se mi docela i na podzim při mé návštěvě Plačického písníku, ale ani počtem ani velikostí úlovků se nejednalo o nic rekordního. Zajímavostí roku byl možná jen bolen, který mi při jednom podzimním chladným víkendu vzal robin red peletu na Labi pod Vysokou.

Technika a náčiní

Pro Roudnici jsem se nově vybavil kaprovým cajkem. Pořídil jsem si jeden tvrdej 3,5 liberní Sonik a jeden měkčí Sportex. Vybavil jsem to navijákama, novým pouzdrem a tak vůbec. No prostě, abych furt nemusel Vojtu otravovat s vypůjčováním. Cajk skvělej. Z toho Soniku to lítá jak střela. Bohužel se nám ty pruty nepodařilo pořádně prověřit nějakým pěkným, těžkým úlovkem. No snad v příští sezóně 2021, na kdy už máme dohodnutej s tátou kaprařskej tejden na vedlejší pískovně Stará voda. Táta už je od letoška v důchodu, tak objednal rovnou celej tejden 😛
Muškařská výbava ovšem zahálela. Z mejch feederů jsem odchytal pár jarních vycházek s vynikajícím Accolytem Ultra feeder. Tenhle prut je skvělej zjara a na podzim. Je tak lehoučkej do ruky a ty souboje s kaprama… Pětapadesátníka kapra na 12tku monofil není problém zdolat. No, to bych přál každýmu zažít. Tajně si pohrávám s myšlenkou do příštích sezón, že bych si od nich pořídil i ten tvrdší. Ta značka se mi fakt začíná líbit.

2020 za námi, je tu 2021 – achjo

Máme za sebou už prvních pár měsíců roku 2021. Zima byla docela výživná. Sněhu jsme měli snad tři neděle kupu i tady v Hradci. Mrzlo, sněžilo, no změna oproti loňsku. S Hrobníkem jsme byli i dírkovat na Rybárně. Bohužel 2021 začal tam, kde 2020 skončil a s tou bandou tupejch měkýšů co tomu tady v tom státě velí nevidím moc pozitivní perspektivu ani pro rok 2021. Kéž se nějaké malé světlo na konci tunelu objeví. Třeba v podobě prvních pěkných jarních vycházek. Už se na to těším. Vezmu kameru a něco pěknýho zase pod vodou natočím. Chtěl bych se taky letos vrátit na Hromkovy mokřady do Lípy. Vezmu tam na zkoušku svůj kaprovej cajk před tou Starou vodou a trošku to prověřím. Hlavně už ať je venku sluníčko a já vyrazím k vodě. Snad mi to naše malá princezna dovolí 🙂

Co mě potkalo v roce 2019

Standard

Tak jsem si konečně našel chvilku, abych trochu shrnul svůj rybářskej rok 2019. Dal jsem si trochu na čas, ale přeci jen si tu to tradiční vzpomínkové okénko dovolím.

Statistika

Ať počítám jak počítám, za rok 2019 jsem byl u vody 57 krát, a to je skoro o 20 vycházek méně než rok předtím. Předloni to byl jen můj pocit, že jsem tak často nebyl u vody. Vloni už to byla realita. Znovu jsem nejčastěji docházel na domácí Labe 31 a první vycházku jsem zapsal až 3. března. Poslední pak 31. prosince, kdy jsem vyrazil na umrzlej splav vláčet. Byla to teda pěkná klouzačka a rybu jsem neviděl. Celkem jsem v roce 2019 zapsal 10 ryb, z nichž vítězem byl fantastickej 4 a půl kilovej candát z Rozkoše.

Revíry

Tradičně nejvíckrát jsem měl v papírech napsanej domácí revír Labe 31. Chodil jsem hodně na Jesípek. Párkrát jsem byl i pod Hučákem a na Pláckách. Několikrát taky na Správčáku. Revír Labe 30 je pak těsně v závěsu, a to především díky návštěvám našeho „tajnýho“ fleku. Trošku jsme tam s Vojtou vloni vyspravili molo, ale nevím jak to přežije letošní zimu. Strom ze břehu se pořád víc a víc naklání do vody, takže možná už v roce 2020 tu budeme mít smůlu. Časně zjara a pak zase před vánoci jsem tradičně vyrazil na Orlici a několikrát přes léto na ni chytal i ve městě. Pár návštěv ve Stanovicích s muškou, pokusný výpravy na Labe do Pardubic a na Orlici pod Týniště, potom pětkrát Rozkoš a jarní vymrzlá výprava s tátou na Roudnici. Speciálním revírem byl pro mě vloni hradeckej Stříbrňák. Chytal jsem tam dvakrát zjara jako přípravu na method feederové závody, které se nakonec nekonaly. Ale i tak to byla zajímavá a fajn návštěva. Další speciální návštěva byla na Metuji v pekelským údolí, kde mi Jedna na mou rozlučku se svobodou domluvil jedno večerní chytání duháků.

Ryby

Na kaprodromu v Roudnici to vloni zjara nebyla taková jízda jako rok předtím v létě. Ryby byly po zimě ještě dost ospalé, ale i tak táta chytil svýho životního kapra o váze 20 kg a já ještě o kilčo těžšího jesetera. Z roku 2019 si budu asi nejvíc pamatovat úlovek kapitálního candáta z říjnové Rozkoše. I když byl zaseknutej více méně náhodou, bylo to nádherný překvapení. Na Stříbrňáku mi zjara brali pěkní barevní kapříci. Moc hezky jsme si zachytali kapry i na Rozkoši v létě s Hrobníkem. Byl rád, že může nějakej ten úlovek taky doma prezentovat ženě. V záři jsme pak trefili fantastický kapří nedělní dopoledne s Vojtou na Plačickým písníku, kdy nám brali půlmetroví kapři na hod, že jsme nestihli ani rozložit druhej prut. Krásný jeseny a podoustve jsem tradičně potkal na „tajným“ fleku. Tam je to jejich místo. V létě jsem pak vytáhl několik pěkných kaprů a pár obrovských cejnů u i na Správčáku. Chytání tady bylo fakt specifický. Obrovská hloubka, průzračná voda a chytání na délku prutu od břehu. Labskou sezónu jsem uzavřel slunečnou říjnovou nedělí na náplavce v centru města. Moc pěkný chytání s krásnejma říčníma kapříkama.

Technika a náčiní

První ostřejší test novýho Accolyte Ultra Feederu jsem provedl na jaře na Stříbrňáku. Prut, ač velmi subtilní a slaboučký konstrukce, fantasticky vede a je extrémně citlivej. Použil jsem ho pak znova před vánoci na Orlici a zdolávačka kaprů s ním je skvělá. Nechal jsem se vyhecovat a přihlásil jsem se na method feederové závody, které se měly konat právě na Stříbrňáku koncem května. Nechtěl jsem podcenit přípravu, a tak jsem si pořídil povolenku i na soukromej Stříbrňák, abych to tam všechno vyzkoušel. „Tréningy“ byly moc fajn. Chytal jsem podle pravidel pouze na method krmítko s umělejma nástrahama a kapříci spolupracovali moc pěkně. Ze závodů nakonec z organizačních důvodů sešlo, ale i tak jsem si na Stříbrňáku pěkně zachytal. Většinu roku jsem k vodě nosil Preston medium Monster feeder a můj oblíbenej Mivardi Professional heavy feeder. Na Rozkoši i na Labi mi oba odvedly spolehlivej výkon. Na Roudnici jsem si opět půjčil Mivardi Nuclear Capr od Vojty, ale už jsem si řek, že si musím alespoň nějakou základní kaprařskou výbavu pořídit taky pro sebe. Tak uvidíme jak moc ji použiju v roce 2020.

Moje muškařský místo ve Stanovicích jsem vloni navštívil bez Hrobníka, ale zato jsem tam při jedné ze svých návštěv domluvil svatební mejdan ve Šporkově mlejně 🙂 Tak jako rybaření ve Stanovicích, i naše svatba tam proběhla skvěle, ale o tom jindy 🙂

Zkusil jsem si taky s Kubou lov na dírkách, čímž jsem vlastně začátkem ledna zahájil sezónu. Ale bylo to teda jen krátký nedělní dopoledne na rybníčku za Rybárnou.

2019 za námi, ať žije 2020

Zima je letos naprosto bez sněhu, mrzlo dohromady asi tejden. Na první pohled by se zdálo, že počasí rybařině přeje. Jo, jednou už jsem letos na rybách byl. Ale byla to spíš výjimka, kdy bylo víkendový odpoledne s troškou sluníčka a bez větru. Počasí je i tak dost na houpačce. Prší nebo silně fouká a v tom se mi přeci jen víkend u vody trávit nechce. Ještě je pořád moc krátkej den, abych mohl vyrazit v tejdnu po práci. Ale řádně otevřít sezónu se chystám tradičně na svoje narozeniny v půlce března, tak snad to půjde. Co se týče počtu vycházek, myslím, že letos skončím s ještě menším číslem. Chystají se na mě otcovské povinnosti a ty budou mít před rybařinou samozřejmě přednost. Věřím, ale že i na úkor menšího počtu vycházek mě něco pěknýho novýho čeká. Takže, ať nám zdraví přeje a ať to tahá i v roce 2020!

Automatický vazač háčků – Ultimátní návod

Standard

V průběhu loňského víkendového srazu fanoušků NaFeeder.cz jsem viděl poprvé v akci automatický vazač háčků. Chlapi ze závodního týmu vysvětlovali jeho přínos při plnění návazcových boxů před sezónou. Kvalita uzlíku zůstává pokaždé stejná a malé háčky, hojně využívané v návazcích při závodním feederu se pomocí automatického vzače navazují mnohem kvalitněji a rychleji než holýma rukama. Chtěl jsem si vazač vlastnoručně vyzkoušet a tak jsem si z Číny jeden kousek objednal.

Na první pohled můžete nabýt dojmu, že používání automatického vazače je příliš komplikované se vším tím provlíkáním, zastrkáváním a zajišťováním, ale věřte mi, že je to jen optický klam z neznámého. První uvázání háčku vám možná chvilku potrvá nebo svůj první uzlík budete muset uříznout a začít znovu, ale od druhého háčku se z vás stane naprostý rutinér a naplno oceníte přínos tohoto malého pomocníka, obzvlášť pokud před vámi na stole leží prázdný návazcový box z minulé sezóny, který žalostně volá o doplnění zásob.

Abych vám ve vaší prvotní bolestné zkušenosti ulehčil, a pro ty, kteří váhají, zda si tohle bateriové kolečko pořídit, vysvětlil princip jeho fungování, připravil jsem krátký názorný návod na uvázání háčku s vysvětlením všech kroků a několika vlastními postřehy z praktického použití.

Příprava

Automatický vazač háčků ve velikosti, ve které jsem si ho objednal já, se hodí k navazování menších háčků na slabší vlasce či šňůřky. Bavíme se tu o háčcích do velikosti cca 10 a menší a o vlascích v tloušťkách do 0,18 či 0,20 mm. Větší háčky a silnější vlasce jsou na tento strojek přeci jen trošku humpolácké a manipulování s nimi a vazačem není tak praktické a efektivní. Sám jsem zkoušel uvázat háček vel. 4 na vlasec síly 0.30 mm a na trojí pokus jsem neuspěl. Při omotávání vlasec klouzal z ramínka, dobře nedržel a při utahování vznikaly nepěkně baňaté uzly. Navíc silnější vlasce a větší háčky přeci jen šikovněji vezmete do prstů než do automatického vazače. Pro následující fotopříklad jsem použil háček velikosti 12 a tmavě červený monofil síly 0,14 mm

Ideální pomocník pro malé háčky a tenké vlasce

Usazení háčku

Tlačítkem na boku vazače s označením SET rozevřete čelisti na středu omotávacího kolečka. Čelisti se rozevřou, když tlačítko posunete ve směru šipky SET směrem vzad od kolečka.

1 – rozevřít čelisti

Do čelistí usadíte háček ramínkem směrem do středu kolečka. Omotávací kolečko povede vlasec, a okolo ramínka jej bude pravidelně omotávat. Ramínko háčku by mělo zasahovat co nejblíže do středu omotávacího kolečka, aby omotávání bylo co nejefektivnější a uzlík co nejpevnější.

2 – usadit háček

Příprava vlasce

Příprava vlasce pro uvázání háčku začíná prostrčením středem omotávacího kolečka ze zadní strany vazače směrem k přední straně s již usazeným háčkem.

3 – provléknout vlasec skrz výřez za zadní strany vazače

Na přední straně zajistíte provlečený vlasec za pojistku na omotávacím kolečku. Stačí pouze zavléknout. Nnemusí se nikde nic uzlovat. Není třeba ani žádný speciální trik ohledně toho, z které strany háčku vlasec vést. Prostě jen provléknout ze zadní na přední stranu vazače a zajistit.

4 – zajistit vlasec v pojistce na omotávacím kolečku

Kratší konec ponechte v délce do 5 cm od pojistky. Tento krátký konec vlasce bude později použit pro omotání ramínka háčku. Nenechávejte jej tedy příliš krátký, ale ani příliš dlouhý, aby se naopak nezamotával do mechanismu omotávacího kolečka.

Teď přichází první z kroků, který bude chtít trochu cvik. Jak jsem ale napsal na začátku, po druhém pokusu se i z této části stane rutina. Krátký konec vlasce tedy máme zajištěný pojistkou na omotávacím kolečku. Dlouhým koncem vlasce je teď třeba provést omotání ze zadní strany přes spodní plastovou zarážku směrem ke středovému výřezu omotávacího kolečka a zase zpátky na zadní stranu a směrem ven.

5 – omotat delší konec vlasce přes spodní plastovou zarážku středovým výřezem směrem vzad

Udržujte si vlasec napnutý. Spodní plastová zarážka vám vlasec udrží, nebude z ní klouzat pryč. Po omotání přes zarážku směrem ke středovému výřezu vyveďte dlouhý konec vlasce směrem ven z vazače a přidržte si dlouhý konec rukou na zadní straně vazače, aby se vám dlouhý konec vlasce nepletl při další manipulaci. Pořád utahujte, ať se vám vlasec nikde nekudrnatí nebo nedělá oka.

6 – držte vlasec napnutý stiskem na zadní straně vazače a vyveďte směrem ven

Vázání

Vše je připraveno. Háček pevně usazen, krátký konec vlasce zajištěn pojistkou, dlouhý konec omotán přes spodní zarážku směrem ven středovým výřezem a zajištěn naší rukou na zadní straně vazače. Posuvným tlačítkem na horní hraně vazače spustíte omotávání. Posuňte tlačítko směrem vzad (ve směru šipky ON).

7 – držet vlasec napnutý a spustit omotávání

Středové omotávací kolečko začne pracovat. Napočítejte přibližně 6 až 8 omotů, to myslím stačí. Na ramínku háčku uvidíte jak hezky strojek rovná omoty vedle sebe a uzlík se pěkně pravidelně rýsuje.

8 – kolečko se točí a omotává pravidelně ramínko háčku

Dokončení uzlu

Jsme skoro hotovi. Posledním krokem je posunutí spodní zarážky směrem vzhůru po připravené drážce i s naším zajištěným vlascem.

10 – přesunout spodní zarážku směrem nahoru

Tento krok připraví smyčku, kterou utáhneme omotané ramínko háčku a vlastně vytvoříme uzlík. Po přesunutí spodní zarážky směrem nahoru, nám připravená drážka pomůže sesunout smyčku směrem do středového průřezu, k omotanému háčku. Postupně utahujeme za delší konec vlasce tak, že smyčku dotáhneme až k samotnému háčku. Háček stále zůstává sevřený v kovových čelistech uvnitř omotávacího kolečka.

11 – lehce dotahujeme za delší konec vlasce

Uzlík je hotov. Teď už zbývá jen odjistit kratší konec vlasce, naposled dotáhnout, odepnout z vazače a zastřihnout. Dotahování uzlíku provádíme pomalými tahy za delší i kratší konec vlasce.

12 – odjistíme a dotahujeme i za kratší konec vlasce

Poté háček uvolníme z kovových čelistí, opět pomocí tlačítka SET a uzlík naposled dotáhneme v ruce za oba konce vlasce.

13 – uvolnit háček

Při utahování někteří kolegové doporučují vlasec navlhčit a předejít tak jeho poškození přehřátím v průběhu stahování uzlíku.

14 – uzlík naposledy dotáhnout

Teď už stačí jen zastřihnout kratší konec vlasce, uvázat požadovanou délku návazce a založit do návazcového boxu. Uzlík je krásně pravidelný a zasazením háčku špičkou dolů jsme mimochodem také docílili, že vlasec vede z uzlíku po zadní straně lopatky háčku.

15 – vlasec vede z uzlíku směrem po vnější straně lopatky háčku

Závěr

Věřím, že automatický vazač háčků může být velkým pomocníkem pro závodníky, kteří si potřebují na sezónu připravit desítky návazců a chtějí se spolehnout na to, že v uzlíku nebude slabé místo. Využití najde určitě i v arsenálu nás běžných rekreačních feederařů či plavačkářů zejména proto, že je obzvlášť šikovný při manipulaci s malými háčky a tenkými vlasci.

Namátkovým průzkumem jsem dohledal, že automatický vazač háčků se v České republice dá sehnat přibližně za něco málo přes 500 Kč. Anebo pokud máte důvěru, můžete vyzkoušet některý ze zahraničních e-shopů.

Z vlastní zkušenosti říkám, že automatický vazač háčků funguje skvěle. Uvázaný uzlík je nádherně pravidelný a pevný. Už se těším, až vyzkouším návazce přímo ve vodě.

Co mě potkalo v roce 2018

Standard

To to letí. Ani jsem se nerozkoukal a už zase vyplňuju, proškrtávám povolenku a letím na Rybárnu. Chtěl bych tu zas jen krátce shrnout, co jsem zažil v roce 2018, abych si to pamatoval.

Statistika

Sečetl jsem za rok 2018 celkem 72 vycházek. Na první pohled mi přišlo, že jsem u vody nebyl tolikrát jako vloni. Tak nějak jsem si myslel, že jsem se tomu tentokrát němel tolik času věnovat. Obzvlášť zjara, kdy jsem kvůli hromadě věcí v práci na ryby neměl čas. Při porovnání s rokem 2017 jsem ale zjistil, že jsem zapsal vlastně ještě o 4 vycházky víc, takže zdání mě trošku kalamlo. V každým případě jsem ale opět nejvíckrát navštívil domácí Labe 31 v Hradci a okolí. První vycházku jsem zapsal už 2. ledna a poslední tentokrát až 31. prosince, kdy jsem neodolal silvestrovskýmu sluníčku a šel s vláčkou obejít třebešský rameno. Se sezónou jsem se rozloučil pěknou štičkou. Celkem jsem v roce 2018 zapsal pouze 3 ryby. Dvě štiky a candáta. Na pěknýho kapra, kterýho bych si chtěl vzít jsem nějak neměl kliku.

Revíry

Nejvíc jsem se opět vyskytoval na hradeckým Labi 31. Druhou přičku pak drží za rok 2018 Labe 30 a moje oblíbený místo kousek pod Vysokou. Tam to mám rád a pokud molo z palet vydrží ještě příští sezónu, určitě na tenhle flíček nehodlám zanevřít. Zahájení proběhlo tradičně na Orlici na Mlejnku. Tam to mám v zimě hodně rád. Tedy hlavně když nefouká. Na podzim mě odtamtud vítr dokázal jednou i vyhnat. V roce 2018 jsem taky několikrát zavítal na Orlici kousek výš proti proudu. Chytal jsem několikrát v Blešně, kde je Orlice neregulovaná a kroutí se po loukách. Podařilo se mi tam natrefit moc pěkné říční ryby a pořídit krásné podvodní záběry v čistý podzimní řece. V létě jsem taky zavítal na Labe do Stanovic. S muškou jsem tam pokoušel okouny a pstruhy. Je to nádhernej úsek divoký řeky kousek od magickýho Kuksu. S kamarádem Hrobníkem jsme tam krásně zalovili v letním ránu a pak jsem se tam ještě několikrát zastavil sám. V dubnu jsem taky zavítal na feederovej sraz a zkusil si Labe v Brandýse nad Labem a s tatíkem jsme vedle naší pravidelný velikonoční otvíračky na Rozkoši, v záři navštívili soukromej kaprodrom na pískovně v Roudnici, což byl skvělej zážitek.

Ryby

Nepočítám-li několik kapitálních kaprů a jeseterů z Roudnice, tak potom se z mého feederového cejnového a podoustvího standardu v roce 2018 vymykaly snad jen dravci. V létě jsem je hodně pokoušel. Vždycky spíš pasivně v kombinaci s jedním feederem jsem měl nahozeno vedle i kousek té rybky a doufal, že se ukáže nějaká ta štika. Ukázala. Jednu jsme měli ke štědrovečerní večeři a dokonce se mi podařilo letos přemluvit i na dva candáty. I když to nebyli žádní obři, byli pro mě určitě rybama roku 2018. Z mých nesmělých muškových pokusů na Labi ve Stanovicích pak vzešlo několik úlovků v podobě pidi okounů a dvou duháků standardní velikosti.

Technika a náčiní

Naše společná dovolená v září s tatíkem na Roudnici byla kaprová a já si musel půjčit od kolegy Vojty druhej kaprák, protože jako feederař disponuju pouze jedním. Vyšlo to ale nakonec všechno skvěle, prut jsem Vojtovi pořádně prověřil na kaprech 10 kg plus a v pořádku vrátil.

Valnou většinu roku jsem se ale věnoval svýmu oblíbenýmu feederu. Feederování mě pořád ještě nepřestalo bavit a přineslo mi i v roce 2018 celou řadu zajimavejch úlovků. Pokoušel jsem se různě variovat mezi klasickou průběžnou montáží, jemňoučkým pater nosterem v Brandejse až po bez-bižuterijní pater noster od guru Gábora Dome z maďarska. Tahle montáž mě hodně zaujala zejména svojí jedoduchostí ji uvázat a tím, že se nemotá a neobsahuje opravdu ŽÁDNÉ slabé součástky typu obratlíků či karabinek, ve kterých se obvykle montáže trhají. Na vánoce jsem si udělal radost a nechal anglickýho Santu, aby mi přivezl jeden šperk do mojí feederový rodiny. Rozšířil jsem svůj prutovej arsenál o jemnej profi kousek Drennan Accolyte Ultra Feeder a už se moc těším až ho otestuju ve studený vodě.

Několikrát jsem byl ve Stanovicích provětrat i svůj starej, Jendou repasovanej mušák, čímž jsem si splnil jedno ze svých rybářskejch předsevzetí, který jsem si určil na začátku roku 2018. Zážitek to byl skvělej. Určitě to chci zopakovat i v roce 2019.

Samostatnou kapitolou v roce 2018 byly moje pokusy o podvodní videa. Podle ohlasů na mém youtube, na blogu i na stránkách nafeeder.cz můžu říct, že vidět ryby pod vodou jak se chovají okolo nástrahy byla zajímavá zkušenost i pro ostatní rybáře. Na videích z vody se dala naučit celá řada věcí. Například jakou roli hraje správné uvázání poloplovoucí nástrahy pod háčkem, jak to vypadá a co se děje, když dopadne krmítko plné šrotu na dno, jak si malé ryby dokáži poradit s živou nástrahou v podobě žížaly, nebo jakou roli ve vnadění hraje pevná návnada např. pelety. Mám v zásobě další záznamy i nápady, co ještě dál zkoumat, takže svůj blog možná postupně změním na vlog 🙂

2018 za námi, ať žije 2019

No, začátek letošního roku 2019 brzkýmu zahájení sezóny moc nepřeje. Když není venku dešťová nebo sněhová plískanice tak mrzne. Navíc ta tma ve 4 odpoledne mě ubíjí. Letos vyrazím otevřít sezónu zřejmě trochu později než vloni. V každým případě se ale moc těším, co mi přinese. Rád bych se letos zkusil trochu víc věnovat cílení lovu. Chci si zkusit cíleně obměňovat návnady, nástrahy a montáže a zkoumat jaké ryby mi je budou brát. Stejně jako vloni bych rád znova vyrazil s muškou do proudu. Je to vynikající zkušenost, moc se mi to vloni zalíbilo. Čeká nás taky zjara s tatíkem další Roudnice. Tentokrát tam zkusím i něco pod vodou natočit. Snad se taky s klukama z nafeeder.cz dohodneme zase na nějakým jarním srazu. Podzimní nevyšel, ale zjara to určitě klapne. Jsem zvědavej, co mě zas novýho naučej. Vzhůru do toho a hlavně ať to letos tahá – aspoň tak jako vloni.

Co se děje pod hladinou?

Standard

Věčná otázka každýho rybáře. Dneska už ale nemusí zůstat úplně bez odpovědi. Když jsem viděl první videa, na kterejch tuším Radek Hyroš ukazoval jak prohledává dno pískovny echolotem a jak se mu tam nádherně ukazujou padlý stromy, prolákliny a i ryby, byl jsem naprosto unešenej. Netrvalo dlouho a z Číny přifrčel mocnej elektronickej pomocník i do mojí schránky. To se přeci musí vyzkoušet. Nojo jenže echolot vám zpravidla neřekne nic o tom, jestli vaše krmení rybám chutná, jestli zrovna kolem vašeho háčku nějaká aktivita probíhá a menší rybky, na který my feederaři většinou cílíme zpravidla ani ten nejmocnější echolot neumí zachytit. Třeba prostě proto, protože jsou furt v pohybu. No přátelé a to už je jen krok k podvodní kameře.

Na internetu se dá najít poměrně hodně videí z podvodních kamer. Hromada jich je demonstrujících běh přívlačový nástrahy a záběry štik. Hromada jich je z moře, z krásnejch modrejch hlubin. Hromada jich je z profi kamer naštelovanejch na zakrmený místo a očekávaje příjezd mostrózních kaprů. Velmi málo ale těch, co ukazují český vody, a třeba i feederový nástrahy. Pár pěknejch jsem viděl myslím od Martina Maťáka. Pochopitelně to zajímá i mě, co se děje kolem mý nástrahy, když ji hodím třeba do Labe. Je vůbec vidět? Cejtit? Najdou ji ty ryby? Zajímá je to? Objednal jsem si malou nahazovací podvodní kameru, nic profi a provedl jsem pokusný natáčení v Labi. Koukněte se jak to dopadlo, když jsem nastražil panáčka z boilie kuliček a nad kameru připíchnul nafutrovaný krmítko.

Hned po tom, co sestava šplouchne do vody se přijedou podívat okouni. Ne teda že by jim nějak voněla návnada nebo zajímalo boilies, ale prostě něco pláclo do vody a to je signál to jít prozkoumat. Jsou to pankáči. Po chvilce se ukážou první cejni a cejnci. Nejdří neduvěřivě, zřejmě kvůli kameře. Ale pak se osmělí. Je vidět, že je zaujme oranžová menší kulička a zpravidla nástrahu pouští, když se přizvedne i žlutá větší. I v kalný vodě je občas vidět jak se zpoza kamery vyvalí oblak šrotu. Zřejmě další cejni ozobávají krmítko. Tu a tam se u nástrahy mihne i nějaká ta plotička, ale ta se do ní kvůli velikosti neodváží pustit.

V jednom místě je v levém horním rohu vidět jak nad nástrahou projede nějaká větší ryba. Má podlouhlé tělo, ale ani podle posazení poloutví se mi ji nepodařilo identifikovat. Možná jesen nebo tloušť. Případně parma, ale to by ve zdejších zeměpisnejch šířkách bylo dost zajímavý. Kdyby se vám někomu podařilo rybu rybu identifikovat určitě komentujte, budu rád. Pokud to byla parma tak se na ně sem ještě určitě vypravím 🙂

Překvapení pro mě bylo, že voda je dost kalná, ale i tak je v ní nástraha poměrně dobře viditelná. Žlutá i menší oranžová kulička pod háčkem jsou dobře vidět a dobře usazeny na dně. Na videu je ale vidět, že jsem chybně sestavil panáčka, kdy mi větší potápivá kulička utíká dolů po šňůrce od menší plovoucí. Nedal jsem totiž na podvěs malý fixační stoper, kterým bych tuhle poloplovoucí sestavu utěsnil dohromady. Po záběru od cejna se tak stalo, že malá plovoucí kulička se vznesla moc vysoko a sestava je najednou nekompaktní. Jojo poučení pro příště. Ještě že tu kameru mám 🙂

Je vám asi všem jasný, že jsem boilie sestavu podřídil tomu, aby ve vodě byla především dobře vidět a možná bláhově očekával, že se před objektivem ukáže třeba nějakej větší labskej kapřík, kterej bude schopnej panáčka hltnout. I když se kapr na konec neukázal, účel sestava splnila. Přilákala pár rybek, které před kamerou pěkně zatancovaly. Vidět podvodní ruch okolo nástrahy je pro mě fantastická zkušenost. Příště se podívám pod hladinu nějaký čistý pískovny. Uvidíme, co se bude dít okolo háčků tam.

Na zkušenou do světa

Standard

Poslední dobou se hodně vracím k tomu, proč si vlastně tenhle blog píšu. Říkal jsem si od začátku, že budu svoje zážitky a zkušenosti konfrontovat s tím, co jsem si kde přečet, co říkaj rybářský veličiny a s tím, co se dá na internetu najít. Vždycky jsem si myslel, že ta rybářská lehkost, přehled a profese, kterejma se ve svejch videích prezentujou slavný rybářský jména je jen otázkou dostatečného přístupu ke správnejm informacím. Zejdnodušeně řečeno, že se prostě někde musí dát naučit například to, kdy a kde kapři berou nebo neberou a proč. Postupem času si ale začínám uvědomovat a přicházet na to, že velká část (možná většina, nevím) rybářský profesionality je spíš o tom kolik míst člověk navštíví, jaký způsoby lovu, návnady a nástrahy vyzkouší, s kým se na rybách potká a co si z toho všeho pro sebe vezme.

Proč takový složitý úvodní zamyšlení? Před nedávnem se mi totiž dostalo pozvání na nultý ročník NaFeeder.cz srazu. Kamarádi ze stránek www.nafeeder.cz, se kterejma jsem měl tu čest doposud jen elektronicky se rozhodli uspořádat víkendovou akci pro nadšence feederu. Nešlo odmítnout samozřejmě. Organizačním i profesním garantem akce se stal Petr Kabát, zkušený feederový harcovník. Na plánu bylo především feederování, sobotní odpolední sranda závod, no a protože pozvání přijali i Petrovi kolegové závodníci Pavel Sičák a Roman Srb, tak i nějaký to sdílení znalostí a zkušeností nejen v závodě, ale i večer u piva a grilu. Takovou studnici zkušeností mi přišlo škoda nevyužít.

Dorazil jsem v pátek večer. Ještě před setměním jsem stihnul nahodit a pár hodinek odchytat. Chlapi samozřejmě u piva stříleli jednu rybářskou historku za druhou a latina jela celej večer. Jakmile Petr a jeho kolegové ráno vybalili svůj cajk, začal jsem už tušit, v čem asi tak může spočívat rozdíl mezi mým feederováním a tím závodním. Po svojí loňský účasti na gulášovejch závodech v Náchodě jsem si ještě pořád myslel, že základ je namíchat dostatečně high-tech voňavý krmení anebo vybrat správnou techniku lovu. Chyba lávky. Rozdíl, přátelé, je asi v jednom milionu dalších detailů.

Když Petr s Romanem začali ukazovat jak navázat závodní montáže a mluvili o vlascích v průměrech 0,10 – 0,14, háčcích 18 – 14, vzpomněl jsem si na svoje pokusy s 14tkovým fluorcarbonem na Rozkoši, kde mi to násaďáci trhali jeden forpas za druhým, až jsem musel přezbrojit na kaprařskou šňůrku síly 0,17 🙂 Jenže o čem je vlastně závodní feeder? Jemnost, jemnost, jemnost nade vše. Při závodě přeci musíš tahat ryby. Tahat furt. Třeba malý, třeba malinkatý, ale furt! Dílkem do mozaiky tohohle přístupu k rybařině byly pak Petrovy a Romanovy zásobníky návazců, které obsahovaly 300 – 400 předvázaných forpasů různých délek, velikostí háčků, tlouštěk silonů. A to Petr prohlásil, že jsou stejně „jen“ tréningový. Můžu směle konstatovat, že vidět Petra nebo Romana vázat forpasy nebo vytvářet páternostery naživo je ta zkušenost, za kterou se vyplatí vyrazit do světa. Instruktážních videí je všude po internetu hromada, ale interaktivita, kdy se člověk může zeptat proč vázat zrovna tohle, a ne něco jinýho, proč uzel sem a ne o 5 cm níž nebo výš, ta na internetu není. A navíc v podání Petra byla instruktáž opentlená hromadou rybářskejch historek na právě aktuální téma uzly, vlasce, stopery, háčky 🙂

Jak vypadá závodění, a co je klíčem k úspěchu jsme si po dopolední instruktáži měli vyzkoušet v odpoledním sranda závodě. Petr a chlapi z jeho závodního týmu si nás, zbytek účastníků rozdělili do skupinek s tím, že nás budou střídavě při závodě koučovat. S úvodním  hvizdem letěly do Labe první krmítka. Pro zajímavost jsem uvázal páternoster podle Petra a byl jsem zvědavej, jakej budu míst úspěch. Na páternoster prakticky nechytám. Pokaždý když jsem to zkusil měl jsem montáž věčně zamuchlanout a zamotanou do karabinek. Tentokrát jsem páternoster uvázal podle Petra rovnou na kmeňák bez karabinek. A kupodivu se nemuchlal. V probíhajícím závodě jsem si uvědomil další aspekt závodní rybařiny. Je to totiž sport. Závodníkům tohle asi přijde normální, ale musím říct, že mně to bylo malinko proti srsti, když mi Pavel za zády co 3 minuty hulákal: „Nahazuj!“. A za 3 minuty znova: „Nahazuj. Málo nahazuješ! Už ať to tam letí, dělej!“. Musel jsem si v hlavě vždycky připomenout: „Je to závod. Je to sport!“ Stačí si vzpomenout jak vypadá závod plavců nebo fotbalovej zápas. Jak tam se hecuje tým? Jak tam probíhá povzbuzování? 🙂

Skončil jsem na čestném 8. místě z 10 závodníků. Stejně jako vloni v Náchodě i teď v Brandýse jsem došel k závěru, že závodní rybařina nejspíš nebude pro mě. A to ani snad ne vzhledem k výsledku nebo proto, že bych byl línej připravit si do krabičky 300 návazců. Rybařinu mám prostě spojenou s jinejma věcma než je tah na výsledek, hecování se a honba za rekordama nebo cenama. Od toho mám v práci tejdenní hodnotící porady. Rybařit chodím pro tu pohodu u vody, klid, ticho, vůni. Stres, časový limity, hecování a řev, strach o výsledek nebo potřeba bejt na stupních vítězů mně osobně prostě dohromady s rybařinou nějak nepasuje. A vlastně mi asi ani nevadí, když se mi zrovna 5 minut nezachvěje špička prutu, což je ve feederovým závodě samozřejmě problém.

Zažít si závod a zažít si i tu vyhrocenou závodní atmosféru je ale samozřejmě jednou za čas osvěžující. Člověka to buď pohltí anebo vrátí myšlenky na závodní kariéru zpět do reality. Zkušenosti se ale hromadí a s každým vystoupením z komfortní zóny o to rychlejc.

Víkendovej feeder sraz jsme zakončili sobotní večerní grilovačkou s dekorováním vítězů odpoledního závodu, a pohodovou nedělní ranní rybačkou. Chlapi z Petrova závodního týmu se zdrželi v sobotu dlouho do noci, a tak jsme my začátečníci měli dostatek času vyzvídat další jejich tajný triky a tipy. Zajimavý bylo, že Petr třeba moc neřeší krmení. Jako míchá ho pečlivě, to jo. Vlhčí na několikrát rozprašovačem, prosívá, atd. Ale co se týče složení tvrdil, že se spoléhá převážně na připravený směsi a hlínu a z barev volí hlavně tmavé odstíny. V zimě pak ani ne snad slané, ale spíš hodně výrazné a kořeněné chutě. Z nástrah výhradně červy. Sem tam prej chytají na žížaly, ale věci jako rohlík, kukuřici vůbec nezmiňoval a o boilies jsme si dokonce vyslechli několik pohrdavých slov 🙂 Petrovy komentáře k method feederu nebudu radši ani zmiňovat 🙂

Víkend to byl fantastickej. Zachytal jsem si na Labi jinde než v Hradci nebo Pardubicích. Musím říct, že řeka v Brandýse zas až tak jiná není ani co se týče rybí osádky. Vytáhl jsem pár cejnků malých, cejnů i kapra. Seznámil jsem se s několika rybářskejma veličinama a poznal bandu podobnejch nadšenců jako jsem já. Naučil jsem se cosi novýho z feederový praxe. Odnesl si haldu zkušeností jak se připravuje a jak funguje feederový závodník. A taky jsem si odvezl Petrovo krédo, který naprosto odpovídá na otázku v mém úvodním zamyšlení. Když jsem se Petra ptal po nějaký jeho rybářský historce o senzačních úlovcích jak tohle všechno ví, jak ví, že ryby budou zrovna tady a ne jinde, jak ví, že zrovna dneska budou brát sumci a ne třeba candáti, odpověděl jednoduše: „prutohodiny“. Ano, prutohodiny, docházky, ruzný místa, různý lidi, zkoušení nástrah, technik to je doplněk všech těch jednoduše dosažitelnejch internetů, videí a rybářskejch knížek. Musíš mít za sebou dostatek prutohodin. No je to přeci jasný, ne? 🙂

Co mě potkalo v roce 2017

Standard

Tak už jsem to všechno sesumíroval, zapsal, prošrktal a odevzdal. Zavádím novou tradici sezóních rekapitulačních článků. Nebyl jsem totiž schopnej si vzpomenout, kolik vlastně docházek jsem měl v předminulý sezóně. A nebejt blogu, kam jsem si zapisoval zkušenosti, který jsem nabyl a zveřejňoval fotky ryb, který jsem chytil, nebyl bych schopnej vzpomenout si ani na to, co všechno mě vlastně potkalo. S koncem roku je tu tedy sumarizační článek o sezóně 2017.

Motto: U vody bylo fakt krásně! Jak jinak 🙂

Statistika

Při vyplňování povolenky jsem sečetl celkem 68 vycházek, přičemž první jsem absolvoval 5. března na Orlici na Mlejnku, kde se mi vcelku dařilo a nebyla ani tak strašná zima. Michalovi jsem odtamtud dal jednoho kapra. Poslední vycházka pak byla 5. listopadu tamtéž, opět s vůbec ne špatným výsledkem. První rybu sezóny jsem sice pustil (malýho cejna), ale prvního kapra ne. Nevím jak pověry platěj nebo neplatěj, ale zbytek sezóny nebyl až zas tak marnej. Zapsal jsem celkem 4 ryby. Dva kapry, amura a štiku v celkový váze 13 kilo. Navštívil jsem 6 různejch revírů a nejvíc docházek jsem tradičně zapsal na Labi 31 – na domácím hřišti. Mimo zápis v povolence je samozřejmě můj závodní pokus na náchodským lesáckým rybníku a kanadský dovolenkový dobrodrůžo.

Revíry

Z revírů, který jsem navštívil bylo určitě nejzajímavější jezero Ontario v Kanadě. V červenci jsem tu měl možnost s chlapama z práce zachytat si místní candáty. Rybařil jsem poprvé v zahraničí, poprvé z lodi a poprvé na takhle obrovský vodě. Víkend to byl vynikající a bylo to důstojný zahájení naší letošní kanadský dovolený. Z českých luhů a hájů jsem samozřejmě nejvíc času strávil na domácí půdě, hradecký Orlici nebo Labi. Druhý v pořadí je pak Labe 30, kam jsem hodně chodil především na podzim. Jednou jsem taky navštívil Tondu v pardubický aréně na širokým Labi v Brozanech a vyzkoušel Chrudimku přímo ve městě. Tahle výprava ale neměla valnýho výsledku. Letos jsem nenavštívil Hromkovy mokřady, kam jsme se celý léto chystali s Jendou na jednodenní ulejvku z práce. Neklaplo to, tak snad v příští sezóně.

Ryby

I navzdory tomu, že jsem prvního kapra sezóny nepustil zpátky do vody, nemůžu říct, že by se mi kapři v roce 2017 vyhejbali. Podařilo se mi přemluvit k záběru kapříky na Jesípku, v Labi, na náhonu v Březhradě, na Rozkoši i na Orlici. Největší kapr byl paradoxně z nejdivočejšího proudu a měl přes 60 čísel. Dva jsem si zapsal. Jeden skončil na našem vánočním stole, druhej u Michala v lednici. Cejni opět největší nad Hučákem a na dědkově fleku. Krásný lopaťáci. Jednoho jsem věnoval i dědkovu zeťákovi, kterej mě tam přišel „zkontrolovat“. Podoustve se mi podařilo natrefit i jinde než pod jezem ve Vysoký. Krásný podoustve mi braly při mým hi-tech experimentu na tvrdý barevný boilies. Tloušťům a jesenům zářivý dipovaný kuličky chutnaly taky. Dokonce, když jsem zvětšil na velikost 18 podařilo se mi vytáhnout i pěkný kousky skoro k 50 cm délky. Poprvé se mi taky trochu víc dařilo na líny. Lovil jsem je v zarostlým slepým rameni na žížalu. Moc se mi ale nedařilo s přívlačí. Je pravda, že přívlačovejm vycházkám jsem letos moc nedal. Okouna jsem nepotkal žádnýho, jen jednu malou štičku.

Největší zážitek mi ale přinesli amuři. Absolvoval jsem 4 amuří vycházky. Všechny s vynikajícíma výsledkama. Prakticky non-stop aktivita na prutu, ovšem pouze s použitím selektivního vnadidla. Tahle zkušenost mi znova potvrdila význam specializovanejch krmících směsí. Míra amura je u nás zvýšená na 70 cm, přesto se mi podařilo setkat se s několika „dospělejma“ kouskama. Jednoho jsem zapsal v celkový dýlce 83 cm a váze něco kolem 6 a půl kila. Dvacetiminutový zdolávání byl fantastickej zážitek. Slaboučkej silon, povolená cívka navijáku, několik výpadů zpět do jezera a zase ke břehu. Chlapi z vedlejšího fleku stáli u mě a komentovali, jak v životě neviděli, že by amur skákal nad hladinu. Myslím, že tohle byla ryba roku.

Pochopitelně zcela speciální kategorií pak byli candáti (walleyes) z jezera Ontario. Chytli jsme jich s Mikem za odpoledne hromadu spolu s další místní osádkou sheepheads a štikama. Byl to zážitek.

Technika

Věnoval jsem se opět převážně feederu. Používám ve valný většině průběžnou montáž. Ke konci roku jsem z feederové kovové hokejky zjemnil na kroucenej silon před koncovým návazcem. Jenom několikrát jsem zkusil také method feeder. Průběžka mi po většinu roku fungovala velmi dobře, a to i v extrémních podmínkách v chladný vodě zjara a na podzim nebo mezi stulíkama na zarostlým slepým ramenu. Vyzkoušel jsem taky jednu radu ohledně zakrmování odchycenou náhodně v rybářský prodejně, a sice krmení jen kukuřicí nebo zrním pokud nechcete mít na prutu jako první návštěvníky cejny a plotice a složitě se přes ně prochytávat například ke kapříkům. Vyzkoušel jsem úspěšně na slepým ramenu při chytání kaprů mezi stulíky a na řece při svém hi-tech experimentu, kdy jsem krmil výhradně peletama a boilie koulema. Na řece se mi výsledek dostavil po delší době. Sice ne v podobě větších kaprů, ale velkých jesenů a tloušťů. Velmi dobrou zkušenost jsem zaznamenal s amurovým krmením a taky se sladkejma mixama Dovit do studený vody. Fakt fungujou.

Pro mě úplně novou techniku jsem si vyzkoušel v Kanadě, kde jsme lovili místní candáty vláčením za lodí, tzv trollingem. Poprvé jsem viděl a vyzkoušel koncovou sestavu pro tenhle způsob lovu. Zkoušeli jsme taky klasickou přívlač, ale bez valnýho úspěchu. Tady jsem poprvé použil chlupato-kovový spinner-bait.

2017 za námi, ať žije 2018

Už se moc těším na novou sezónu. Až zase přestane bejt ve 4 hodiny odpoledne tma a budu moct jít na večer k vodě bez čelovky a aniž bych se musel nabalit jak pumpa. Rok 2018 přinese v hradeckým revíru tuším nějaké změny v denní době lovu. Myslím, že nás tu čeká zkouška 24 hodinového režimu. Jsem zvědav, co to udělá s mejma oblíbenejma rybářskejma flekama, jestli nebudou obležený od jara do podzimu karavanama. Na podzim 2017 mi kamarád Jenda znovu oživil můj prastarej muškařskej prut. Věnoval mi i pár mušek do začátku. Vůbec už nebyl čas to všechno pořádně vyzkoušet, takže se nemůžu dočkat až vyrazím za první muškařskou zkušeností po téměř 20 letech. Mám už vybranej flíček kousek nad Kuksem, kde platí vlastně takovej malej pstruhovej režim, i když se jedná o mimopstruhovou vodu.

Po mým nesmělým pokusu na sranda závodech v Náchodě jsem se taky začal zaobírat myšlenkou nějak víc se věnovat plavačce. Minimálně si osvojit anglickej splávek, zkusit základní tríčky a techniky bez nutnosti pořizovat nějakou extra výbavu. Jestli se hecnu do své druhé účasti na těchhle závodech, budu muset tentokrát provést detailnější přípravu.

Nový papíry už jsem si byl vyzvednout a ještě za tepla je vzal k vodě. První zápis mám teda letos už 2.ledna. Všechny ryby jsem pustil zpátky takže se snad na mě v sezóně 2018 nechystá žádná pohroma.

 

Jak jsem závodil

Standard

Pečlivá příprava – základ úspěchu

No co vám budu povídat, nechal jsem se vyhecovat. Můj dlouholetej kamarád pořádá už několikátej ročník rybářskejch závodů na jejich podnikovým rybníku. Chtěl jsem se tam zajet původně mrknout a okouknout jak to vlastně na takovejch závodech dovopravdy probíhá. Už vloni jsem byl na několika vycházkách se závodníkama, ale vůbec bych si netroufal porovnávat se s jejich kvalitama nebo zkušenostma ani po další odchytaný sezóně. No a protože do mě bylo pořád hučeno, abych nedělal zagorku a aspoň na tyhle malý závody více méně regionálního významu se nejel jen kouknout, ale zkusil si je i odchytat, jsem se teda odhodlal a přihlásil se. Pečlivě podle rad závodníků, co jsem si pamatoval z minulýho roku namíchal krmení už den dopředu. Závody se hodnotily podle celkové délky ulovenejch ryb a tak jsem si říkal, že neva, když budu tahat bílou rybu, běličky, cejny, menší i větší prostě hlavně, aby se pořád něco dělo. Vybral jsem teda ploticovej základ na krmení, naboostoval, nakoupil vnadící červy, připravil záložní prut, vyměnil háčky, návazce atd. No prostě přípravu jak nejlepší jsem uměl.

Támhleti pání chytají republikovou ligu v plavaný

Povolený techniky: feeder, plavačka, položená. Dvě kola, každý z nich na jiným vylosovaným fleku. Start brzy ráno, počasí nádherný, vypadá to na pěkný palermo. Na místě asi 50 chlapů. Tak nějak jsem pochopil, že se všichni více méně mezi sebou znaj. Trošku klan. Mám pocit, že všichni objížděj závody v kraji tak nějak přibližně v podobný sestavě. Pozdravy se známejma, kámoš pořadatel si hned samozřejmě přisadil, abych si moc nadějí nedělal a vyjmenoval pár regionálních rybářskejch veličin, který se na dnešek taky přihlásili. Ať jsem rád, když aspoň neskončím jako „hovnochyt“ (rozuměj: když se mi podaří aspoň jedna ryba za závod). Já nervózní jak prvnička, ale s pečlivou přípravou v kapse 🙂

První zásadní zjištění po otázce jaký maj v rybníku ryby. Odpověď, že se vloni rybník celej slovil a bílou rybu prakticky všechnu vytahali a nasadili násadu malejch kaprů mě moc jistoty do úvodu nedodala. Moje strategie s ploticovým krmením a neutuchající aktivitou na konci feederový špičky v podobě cejnů a plotic se trošku nalomila. Nojo, nejedeš sem trénovat, nemůžeš vědět! Druhý zásadní zjištění při vybalování prutů – všichni mají plavačkovej vercajk. Proč asi? Jsem snad jedinej, kdo má feedery. Nic, tatkiku mám zvolenou, musím ji bejt věrnej. Na nějakou zásadní improvizaci nemám koule. Signál ke krmení. Sedím jedním bokem u keře takže mám ve vodě místo kousek víc napravo od sebe. Volím místo k lovu ne úplně u břehu, kam budou házet všichni plavačkáři, ale kousek dál a směrem ke keři vpravo. Ex-post jsem zhodnotil, že kdybych nehrál frajera, že můj mix dokáže přilákat ryby líp než tuny mixů všech těch velezkušenejch plavačkářů a svezl se zbytkem startovního pole v příbřežním oblaku jejich krmení, třeba bych taky zabodoval aspoň o trošku víc než jen na svůj zaházenej flek v uctivé vzdálenosti od jejich mraku. No zakrmil jsem vydatně. Pinky, červi, halda mýho čokoládovýho mixu s vařenou kukuřicí. Průběžku osvědčenou z Labe šup na prokrmenej flek. A aktivně do toho. Žádný čekání na zázrak a minimálně každejch 5 minut přehodit a dofutrovat, jak to řikal vloni Franta 😉

Plavaná vítězí

Dodržuju zvolenou strategii a vytrvale přiživuju svůj flíček. Týpkovi vedle přichází první malej kapřík na splávek asi po 15 minutách. Další borci dál ode mě, ve značkovejch montérkách a na plavačkovejch lavicích lověj z podběráku jednu droboť za druhou. Rutinním švihem a se špicí prutu do vody hned zas rovnaj splávek. „Vot těchnika.“ Já čučím na svoji nehybnou špičku a vytrvale dokrmuju a přehazuju. Frajer vedle mě už tahá třetí rybu. Už třetí pidi kapr, ne delší než 20 čísel, ale aspoň je. U mě nic. První kolo trvá dvě hodiny. Po 45 minutách od začátku jsem furt bez záběru. Kámoš pořadatel mě chodí kontrolovat a pokaždý se ptá jak jsem na tom. Po čtvrtý kontrole už mlčím 🙂 Špička se mi pohne až po cca hodině a půl, ve chvíli, kdy ze zoufalství přidám na háček k chuchvalci červů malej burizon abych to zved ode dna. Po zkušenosti z Labe mi hlava moc nebere jak něco nemůže brát na červy. Na červy přece bere všechno. Asi ne. No zapsal jsem teda kapříčka 22 cm délky. Opakuju úspěšnou nástrahu a další záběr cca za pět minut. Rybu ztrácim těsně u břehu. Znova stejná nástraha a záběr cca za dalších 5 minut. Tentokrát jsem rybu netrefil. No začátečník jak noha!

První kolo končí, já s jednou zapsanou rybou. Frajer vedle mě asi s 6 rybama. Žádná hitparáda, ale aspoň už nejsem „hovnochyt“. Přesouvám se na druhý místo. Druhý kolo začíná. Opakuju zakrmení. Chlápek vedle mě odkládá plavačkovej prut a na druhý kolo prej zkusí feeder v hlubší vodě, u který sedíme. Na druhý kolo se zved vítr. Bohužel směrem od nás. Sedíme a zíráme na splávky pohupující se ve vlnách, já teda zírám na nehybnou špici. Na našem konci rybníka se za druhý kolo nevytáhla ani ryba. Včetně mě jsme byli, co jsem dohlídnul bez záběru. Slunce už hezky praží a druhý dvouhodinový kolo je u konce. Musíme se spokojit s výkonem z prvního kola.

No na vyhlášení vítězů přicházím s fantastickým výsledkem 22 bodů za 22 cm jedinýho úspěšně zdolanýho kapříka. Naděje na nějakej trhák ve výsledkový listině si teda vskutku nedělám 🙂 Trošku nápast na duši mi může bejt, že za mnou skončilo dalších deset chlapů úplně bez ryby. Vítěznej výkon je nějakejch 1100 bodů. Vítěz seděl v prvním kole uprostřed a na druhé měl vylosovaný místo v nejmělčí části rybníka, ale hlavně místo kam foukal vítr.Zajímalo by mě jestli by třeba Milan Tychler nebo Franta uměli namíchat nějakej mix, kterej by i tuhle „nevýhodu od přírody“ dokázal přerazit. Narozíl od našeho sektoru tam ryba prostě byla – u nás nikoliv. Čímž samozřejmě nijak neomlouvám svůj veskrze tristní výkon, ale jen zdůrazňuju jak moc ten den rozhodovalo vylosovaný místo. A v neposlední řadě samozřejmě i zvolená technika.

Lekce absolvována

Nabyté zkušenosti jsem si pro sebe zhodnotil asi následovně:

  1. Pokud rozhoduje celková délka nalovených ryb a ne ryba největší nebo nejtěžší nebo její druh, je stoprocentně lepší, obzvlášť v teplém dni, zvolit plavačku. Je u ní daleko větší pravděpodobnost, že budeš tahat byť malou, ale aspoň nějakou rybu. A v případě zvolení příbřežního lovu, zakrmíš i rukou a odpadá starost s přesností zakrmování.
  2. Co se týče míchání a volbu vnadící směsi: Dokud toho nebudu mít za sebou podobně tolik jako třeba Milan Tychler nebo minimálně Franta, nemá cenu si myslet, že zrovna svým mixem prečůrám zbytek startovního pole. Nemá teda moc smysl budovat si nějakej svůj sweetspot někde daleko od ostatních a čekat, že zrovna moje krmení bude největší hit pro celou rybí osádku rybníka.
  3. Nejezdit závodit někam, kde jsem předtím nikdy nechytal. Jak bych jinak nemohl vědět například, že v rybníce prakticky nejsou plotice nebo cejni. Bílá ryba byl můj kardinální předpoklad při volbě strategie vnadění 🙂
  4. Pilování techniky. Přesný nahazování, ovládání prutu, zásek, neztrácet ryby. Narozdíl ode mě nebyl pro zbytek startovního pole problém v hustě namačkaný řadě závodníků nahodit na stejnej flek, zpravidla o šířce ne víc než metr a půl. Narozdíl ode mě pro ně nebyl problém rychle rybu podebrat, vyháčkovat a nechat zaměřit. Mě všechno tak strašně dlooooouuuuhoooo trvá. Náhozy nepřesný, zakrmený fleky ztrácej význam. A to vůbec nemluvím o plavačce, která ten den jednoznačně bodovala. Já, plavačkou nepolíben o nějaký vypilovaný technice nemůžu mluvit už vůbec. Nejen, že si nedovedu představit jak švihnout splávkem přes celej rybník, ale jak ho vůbec na tu dálku vidět a co teprve nějaký měření hloubky… Tohle je pro mě velká výzva do příště.

No, na závěr chci jen říct, že rozhodně nelituju, že jsem se zúčastnil. Jednak jsem moh po dlouhý době pozdravit kámoše pořadatele, a druhak jsem mohl zakusit rybařinu z trošku jiný strany – totiž jako sport. Já veskrze nesoutěžní člověk byl vlastně vděčnej za svoje krásný 34. místo a cenu útěchy v podobě tašky dobrot, co jsem si vysoutěžil. Asi ze mě nikdy nebude ten správnej závodník, co hecuje svoje soupeře před závodem, má logo svýho týmu na autě, značkový hadry a plavačkovou bednu. Rybařinu si chci asi spíš ponechat jako něco, kde se s věcma jako: umístění, pořadí, čas do konce, termín, limit, největší, nejdelší, lepší, horší, první nebo poslední prostě nemusím nervovat. Na druhou stranu, vybočit občas ze svý komfortní zóny je zdravý. Takže třeba za rok zas. Třeba se splávkem 😉

Jak jsem se pokusil osedlat úředního šimla

Standard

Máme tu nový rok a hromada z nás tichejch bláznů už má určitě v ruce novou povolenku, novej Řád a novou známku v legitimaci. Tady v Hradci proběhla moje výměna papírů letos poměrně hekticky oproti loňsku, kdy jsem na Rybárně prakticky jen přešel od okýnka k okýnku a během 5 minut jsem měl všechny formality za sebou. Tentokrát jsem si přeci jen trošku „zafrontoval“ ale zato jsem se navíc dověděl, kdy a kam můžu přijít na členskou schůzi, což mě doposud nějak nenapadlo řešit. Asi se ze mě stává zodpovědnější a zodpovědnější člen místní organizace 🙂 Mou letošní výměnu povolenky, ale provázela jedna pozitivní historka, se kterou se chci podělit a která mi ukázala, že častokrát proklínaného úředního šimla lze někdy poměrně jednoduše osedlat – samozřejmě k blahu mému a nás všech taky 🙂 Začnu o měsíc dřív někdy na kraji prosince.

Pro jednu ze svých posledních přívlačových vycházek jsem si vybral Rozkoš. Nikdy jsem tam pořádně na přívlač nechytal a říkal jsem si že to při břehu vyzkouším a i kdyby nic tak aspoň objevím novej kousek revíru, kam chodím od malička, a kterej i přesto znám vlastně jen z malé části. Nic jsem tehdy nechytil, ale o to nejde. Vypravil jsem se od hlavní hráze po břehu směrem ke Lhotě. Věděl jsem že od hlavní hráze je chráněné pásmo a v Řádu jsem se dočetl, že lovné úseky jsou kolem Rozkoše číslované a značené tabulemi. Po tu dobu, co na Rozkoš jezdím chytat jsem si nevybavil jediné místo, kde bych tu tabuli s číslem úseku někdy viděl. Bohužel popis místních reálií v Řádu, které označují začátky a konce úseků mi nic moc neřekly. No ale logicky vzato, pokud půjdu po břehu hájeného pásma, musím na začátek nějakého lovného úseku někde narazit. Cestou od hlavní hráze jsem věřte nebo ne žádnou tabuli až do Lhoty nezaznamenal 🙂 Ne vždy samozřejmě bylo možný brodit se roštím podle samotnýho břehu, a tak když jsem dorazil do Lhoty, kde už jsem si byl jistej, že se lovit může řek jsem si, že jsem tu tabuli určitě někde minul.

Cestou zpět jsem jednu tabuli skutečně našel, označovala lovný úsek číslo 2 a byla zašitá v roklině u břehu v houští přibližně 500 m od hlavní hráze. No říkal jsem si že když já jako místní rodák neumím poznat podle popisu v Řádu, kde co začíná a končí, a jestli všechny tabule jako ta dvojka jsou takhle umě schovaný v roští, tak je pomalu kumšt vybrat si na Rozkoši flek, kde by si člověk byl jistej, že na něj nepřijde nějakej místní snaživec se škodolibým úsměvem a poznámkou: „Co tady ty vole děláš?“ No a ruku na srdce, kdo z vás by měl chuť vypravit se na 40 kilometrovou výpravu dokola podél břehu Rozkoše, aby všechny ty tabule našel?

Doma jsem sedl ke kompu a hledal a hledal a hledal a hledal. Mapy.cz a místní názvy z Řádu samozřejmě bez výsledku. Na stránkách rozkošskýho kempu, kde se vydávají hostovský povolenky taky nic, dokonce i všemožný rybářský fóra taky nic. Nenašel jsem na internetu jedinej grafickej popis nebo mapu, s označením povolenejch úseků.

Sám pro sebe jsem si v tom chtěl udělat jasno. Nevíš – zeptáš se. Otevřel jsem e-mailu a napsal správci revíru – Východočeskýmu územnímu svazu pokornej e-mail, kde po vylíčení vlastní neschopnosti cokoli najít, požádal jsem je, zda by mi mohli mapu poslat nebo alespoň kontakt na někoho, u koho bych se moh dál pídit. Skoro jsem na to všechno už zapomněl, protože do konce roku jsem v e-mailu neměl jedinou reakci. Ani: Děkujeme za zprávu, zjistíme, nebo: Nic takového neexistuje. Nic.

Jaký však bylo moje překvapení, když jsem si s novou povolenkou otevřel i novej územní východočeskej řád pro rok 2016, kde věřte nevěřte na poslední stránce je vytištěná mapa Rozkoše s vyznačenejma lovnejma úsekama. Neuvěřitelný blaho mnou prostoupilo. Vítězství nad úřadem. Nebo by se možná slušelo férově říct vítězství spolu s úřadem 🙂

Takže vážení kolegové, troufám si s hrdostí oznámit, že i díky mému přičinění, máte vy, rozkošští rybáři, pravidelní i prázdninoví či víkendoví, od letoška už jasno tak jako já, kde na Rozkoši můžeme a kde nemůžeme své silóny smočit.

Doufám, že podobný pocit blaha mě bude čekat až mi přijde vyjádření, že zapsali tu krásnou stavební parcelu v katastru na moje jméno, anebo až jednou ve volbách zvítězí ten, komu jsem já poctivec vhodil svůj hlas 😉 Tímto vám všem přeju v podobných bohulibých aktivitách pevné nervy, vytrvalost a předkládám důkaz, že to má smysl. Maličko hejbnout tím světem jde!