Jelec tloušť

Standard

Co jsem se o tloušťovi dověděl

V diskuzích, v rybářských videích, v knížkách, kdekoli se mluví o říčním rybaření, najdete zmínku o tloušťích. Jakoby to byla jedna z nejběžnějších ryb našich řek. Já osobně, navzdory tomu, na tlouště nenarážím až tak často. Možná je to způsobem lovu, možná místy, kam chodím. Tloušťě se mi podařilo ulovit pouzě několikrát. Větší kousky i v pidi velikostech.

Kde tlouště hledat

Jelec tloušť je říční ryba. Na pískovnách nebo v rybníku ho nehledejte. Osobně jsem tlouště ulovil jak v proudnějších úsecích, tak i tam, kde řeka jen líně plyne. Kromě nejhornějších toků řek, bych tlouště čekal úplně všude.

Nástraha, co zachutnala

Jelec tloušť je všežravá ryba. Podařilo se mi ulovit tlouště na chuchvalec červů, na mrtvou rybku i na ovocné boilies obalené ve fluo dipu. Specialitou tlouště je jeho záliba v třešních, o které koluje v rybářské latině řada historek. Vyzkoušel jsem na vlastní pruty a mohu potvrdit. Na celou třešeň mi jiná ryba nezabrala než právě tloušť. Podobné účinnosti se dá údajně docílit na podzim s malými švestkami, blumkami nebo mirabelkami. To jsem tedy osobně nevyzkoušel.

Charakteristické znaky

  • Jelec tloušť má podlouhlé torpédovité tělo pokryté šupinami s jasným černým lemováním. To je rozdíl např. od jelce jesena, který má šupinky malé, spíše stříbřité.
  • Zbarvení ryby je odvislé od prostředí, kde žije, ale lze říct, že tloušť má hřbet oproti jesenovi spíše tmavšího zbarvení, do zelena až hnědozelena
  • Podobně jako jelec jesen  má ale zbarvené oražové až červené spodní ploutve
  • Charakteristickým znakem tlouště jsou velká, středně postavená ústa, která dokáže neuvěřitelně otevřít.
  • Narozdíl od podoustve či ostroretky nemá tloušť výrazný nos

Jak a kdy jsem tlouště ulovil

Technika

  • Feeder
    Průběžná montáž či paternoster, prut jakékoli tuhosti.

Období

Kdykoli během roku, na třešně začátkem léta.

Podoustev říční

Standard

Co jsem se o podoustvi dověděl

Podoustev říční, alias nosák je ryba tekoucích vod. Lze na ni narazit v místních zeměpisných šířkách poměrně běžně. Jedná se o drobnější říční kaprovitou rybku stříbřité barvy s charakteristickým nosem. Je to hejnová ryba, takže když se podaři ulovit jednu, ze stejného místa budete patrně po zbytek odpoledne tahat samé podoustve.

Kde podoustve hledat

Podoustev obvývá říční toky od parmového pásma níž a lze na ně narazit jak v proudnějších úsecích, kde jsem s nimi měl tu čest poprvé i já, tak i v klidnějších proudech. Větší štěstí na ně asi  budete mít právě v proudnějších úsecích, které už tak mnoho nevyhovují menším cejnům a cejnkům. Nástrahy na které lovím podoustve mi totiž berou samozřejmě i cejni, cejnci a další bílá ryba.

Nástraha, co zachutnala

Klasická nástraha na říční bílou rybu. Červíci, rohlík, zrnko kukuřice, menší žížala. Nástrahy menší i větší nejsou pro podoustve problémem.

Charakteristické znaky

  • Bezpečně lze podoustev poznat podle typického předního nosu.
  • Ovšem pozor, nos má také velmi podobná ryba – Ostroretka stěhovavá. Narozdíl od ostroretky má však podoustev větší oblá ústa s masitými rty. Ostroretka naopak (věrna svému jménu) má ostrou rovnou dolní čelist, kterou stírá potravu z kamenu na dně.
  • Jedná se o rybu obecně menšího vzrůstu s menšími stříbřitými šupinkami. Větší podoustve dokáží na prutu slušně zabojovat.
  • Zbarvení spodních ploutví je většinou lehce naoranžovělé.

Jak a kdy jsem podoustev ulovil

Technika

  • Feeder
    Průběžná montáž či paternoster, prut jakékoli tuhosti.

Období

Po celý rok

 

Jelec jesen

Standard

Co jsem se o jesenovi dověděl

Dlouho jsem jesena neuměl pořádně identifikovat. I když jsem na něj u nás na Labi určitě narazil už dřív, mylně jsem ho vždycky pokládal za plotici nebo tlouště. Teprve nedávno jsem si vlastně pečlivěji nastudoval jeho rozlišovací znaky a zjsitil jsem, že se vlastně nejedná o zas až tak vzácnou rybu a tady v okoli Hradce a Pardubic na ni lze narazit poměrně běžně.

Kde jeseny hledat

Jelec jesen je krásná, typicky říční ryba. Můžete ho potkat v divočejších proudech někde pod splavy, ale i v táhlých pomalých spíše středních a dolních tocích řek. Zajímavé je, že narozídl od podoustve se mi jesena nikdy nepodařilo natrefit v hejnu. Když jsem jesena ulovil, byl to vždycky jeden kousek a pak zase delší dobu braly z téhož místa jiné ryby.

Nástraha, co zachutnala

Jesena jsem ulovil na mé běžné říční nástrahy, tedy několik masných červíků na háčku, vyštípnutý kousek rohlíku, zrnko kukuřice nebo menší žížalu.

Charakteristické znaky

  • Jelec jesen má podlouhlé ale často i vyšší světlé stříbřité tělo pokryté malými šupinkami. Narozdíl od jelce tlouště má šupiny opravdu drobné.
  • Jedná se o rybu obecně menšího vzrůstu. Rekordní úlovky v našich vodách zřídka přesahují 50 cm délky.
  • Podobně jako jelec tloušť má ale zbarvené oražové až červené spodní ploutve
  • Středně postavená malá ústa, rovně pravidelně proříznutá. Toto je asi nejcharakterističtější znak, který jesena odlišuje od jelce touště, který má ústa velká, se znatelnými pysky.
  • Narozdíl od plotice nemá jelec jesen oranžové oči. Oranžové oči jsou typickým znakem plotice obecné.

Jak a kdy jsem jesena ulovil

Technika

  • Feeder
    Průběžná montáž či paternoster, prut jakékoli tuhosti.

Období

Spíše v teplejších měsících roku.

 

Štika obecná

Standard

Co jsem se o štice dověděl

Štika je synonymem pro dravce. Když se dětí zeptáte na jméno dravé ryby našich vod, valná většina zřejmě odpoví jako první štika! Jedná se o predátora, který obývá stojaté i tekoucí vody. V pstruhových revírech je považována za škodnou a rybář, který ji chytí, ji nesmí vrátit zpět do vody, ať už má jakoukoli velikost.

Kde štiky hledat

Štika žije v proudných i ve stojatých vodách, ve slepých ramenech s popadanými stromy, pod břehem, ale i v hlubokých pískovnách, přehradách a rybnících. Štika hledá úkryt mezi jakýmikoli vodními překážkami odkud vyráží k lovu. Ze své zkušenosti můžu říct, že štika je poměrně teritoriální ryba. Štiku jsem jednou chytil pod břehem na slepém Labském rameni. O pár dní později na tom samém místě jsem ulovil zase štiku, přibližně stejných proporcí. Možná, ale že to byla jen náhoda.

Nástraha, co zachutnala

Osobně jsem všechny svoje štičky zatím ulovil pouze přívlačí. Gumové nástrahy, woblery, rotačky, všechno je použitelné. Není asi ani potřeba šetřit na velikosti nástrahy. Malá štika se ožene i po nástraze určitě ve třetině její vlastní velikosti a nemá  s tím problém.

Charakteristické znaky

  • Štika má charakteristickou torpédovitou stavbu těla s velkou placatou hlavou s širokými ústy a ostrými zuby. Nelze si ji takřka s ničím jiným splést
  • Tělo bez šupin s tečkovanou „tygrovanou“ kresbou
  • Velká zubatá ústa

Jak a kdy jsem štiku ulovil

Technika

  • Přívlač
    Gumové kopýtko různých barev, smáček

Období

Mimo dobu jejího hájení v mimopstruhových vodách, po celý rok. Větší úspěch jsem osobně měl na podzim. 

Největší úlovek

60 cm | 1,8 kg | říjen 2015 | 451 034

Perlín ostrobřichý

Standard

Co jsem se o perlínovi dověděl

Perlín ostrobřichý, aneb jak říkal můj kanadský kolega ukrajinského původu „červenopěrka“, je drobná rybka lovená spíše plavačkáři nebo těmi, kteří používají jemné náčiní a malé nástrahy. Spolu s ploticemi, cejny, karasy, ouklejkami se řadí do skupiny tzv. bílé ryby, tj neušlechtilých a hospodářsky nevyužívaných druhů.

Kde perlíny hledat

Perlína najdete tam, kde plotice, cejny a oukleje. Ve stojatých vodách, na mělčinách v tekoucích vodách při břehu, za tepla zpravidla při hladině či ve sloupci.

Nástraha, co zachutnala

Perlín zabere na cokoli, co hodíte do vody a je pro něj dostatečně malé, aby to pozřel do tlamky. Kousek žížaly, červy, kousek rohlíku, zrnko kukuřice… Já perlíny lovím převážně na červy. Pokud nechám sousto na háčku dostatečně malé a nechci selektovat drobnější rybky pryč, perlína mám na sto procent mezi úlovky.

Charakteristické znaky

  • Perlín má podobnou stavbu těla a veikost jako například plotice či karas
  • Nazelenalé, šupinaté tělo
  • Charakteristické tmavě červené břišní ploutve. Odtud ukrajinské pojmenování „červenopěrka“ 🙂
  • Své jméno získal podle zadní části břicha, které je skutečně výrazně „ostré“ (rozuměj: nikoli oblé)

Jak a kdy jsem perlína ulovil

Technika

  • Feeder
    Medium feeder, Picker, Průběžná montáž, nástraha: červi (dostatečně malá sousta)

Období

Po celý rok – častěji v teplejších měsících

Úhoř říční

Standard

Co jsem se o úhořích dověděl

Není snad mýtičtější ryby v našich vodách než je úhoř. V poslední době jsem se trošku zanořil do článků o úhořích a dovídám se neuvěřitelné legendy. Historkou o úhořích a hrachu počínaje až po toxicitu jejich krve konče. Pravdou je, že úhoř se už jen svým vzezřením vymyká všemu ostatnímu, co lze mezi naší rybí faunou vidět. V tom je možná právě jeho největší přitažlivost pro rybáře. Anebo i odpudivost. Potkal jsem už i kolegy, kteří s žádnou rybou nemají problém kromě úhoře, na kterého by za žádnou cenu nesháhli. Pravdou ale je, že úhoř je dokonalej predátor. Jeho tělo mu dovoluje zaútočit a uniknout nezvykle efektivně. Jednou z hlavních pouček při lovu úhořů je ihned po záběru úhoře co možná nejrychleji dostat ode dna k hladině. Jinak je takřka stoprocentní pravděpodobnost, že se mu podaří z háčku uniknout nebo vás minimálně svým bleskurychlým úkrytem donutí ho ustřihnout.

Kde úhoře hledat

Častokrát těžko říct, kde je hledat, když na vodu koukáte ze břehu a pod hladinu nevidíte. Nabízí se ale řada nápověd. Úhoř bude všude tam, kde se může ukrýt. Poblíž do vody spadlých stromů, navršeného kamení, podemletých břehů, tam budou dobrá místa. Mě se ale podařilo na úhoře narazit i přímo uprostřed rybníka.

Jedna z typických vlastností úhoře je, že za potravou vyráží v noci. Tedy největší pravděpodobnost na jeho ulovení je právě po setmění. Jedinou výjimku z tohoto pravidla tvoří stav, kdy je voda v řece či rybníku zvýšená nebo zkalená, například po větším dešti. Přesně v tento okamžik jsem se já vyskytnul u malého rybníčku, a úhoři se mi věšeli na háček jeden za druhým aniž bych to zprvu čekal nebo na ně nějak zvlášť cílil. Dalšího úhoře se mi podařilo zlákat z jeho úkrytu v kamení pod břehem na Labi. Ovšem v obou případech to bylo za bílého dne.

Úhoř na háčku je neuvěřitelný bojovník. Kroutí se, vlní a cáká na všechny strany, jen aby z pasti unikl. Nepovolte při vytahování úhoře ani na sekundu vlasec. Jinak z něj nebo z forpasu udělá oslizlý chuchvalec, ze kterého nevede jiná cesta ven než nůžky. Vyndat háček úhořovi z tlamky také není nic jednoduchého, protože jeho hadovité tělo nelze pořádně uchopit. Doporučuju namočenou utěrku nebo hadřík a přes tu je možné úhoře poměrně dobře zafixovat a chytit. Háček vytahujte vždy zásadně peanem nebo vyprošťovačem. Úhoř dokáže nepěkně pokousat.

Nástraha, co zachutnala

Nástrahou číslo jedna je jednoznačně žížala. Klidně i chuchvalec anebo žížala větší velikosti. Ve zmíněném rybníčku bodovali ale i červi. To však přičítám poměrně výjimečné situaci se zkalenou vodou.

Charakteristické znaky

  • Vizuálně si nelze úhoře splést, má dlouhé tělo s takřka neznatelným přechodem hlavy a trupu
  • Tmavé či světle nazelenalá barva s bílým břichem
  • Zubatá malá ústa
  • Háček vytahujte úhořovi vždy zásadně peanem nebo vyprošťovačem háčků. Dokáže zubatou tlamou pěkně zakousnout – říkám z vlastní zkušenosti 🙂

Jak a kdy jsem okouna ulovil

Technika

  • Feeder
    Medium feeder, vlasec 0,16 mm. Průběžná montáž, nástraha: červi, žížala

Období

Červen 2016, Srpen 2016

Největší úlovek

48 cm | neváženo | červen 2017 | 451 034

Pstruh duhový

Standard

Co jsem se o duhákovi dověděl

Jestli jsem nějakou rybu na prutě nečekal v mejch zeměpisnejch šířkách tak to byl právě duhák. Pstruha duhovýho pamatuju ještě ze svejch rybářskejch začátků na Metuji. O duhácích také slýchám od pstruhařů. Narozdíl od potočáka o duhácích mluví převážně s despektem. Moc se mi nepodařilo rozkódovat proč. Je to nepůvodní druh? Ale tak co je v našich vodách dneska původní, že? Nebo duhák potočáky likviduje? Nevím, rád se nechám poučit. V každém případě ulovit duháka v HK pokládám, vedle obří škeble říční omylem přicvaknutý na háček, za dosud svůj největší rybářskej bizár. Divili se tomu i chlapi na Rybárně, když jsem byl odevzdávat papíry. Nícméně zadařilo se 🙂

Kde duháky hledat

Pstruh duhový byl na našem území uměle vysazen, ale vzhledem ke své podstatě pstruha obývá především horní toky řek a proudné úseky. Existuje však i jezerní varianta této ryby, kterou lze najít na řadě soukromých revírů. To me možná také důvod, proč jsem na něj narazil já v daleko nižší nadmořské výšce než bych ho běžně čekal. Duháka hledejte běžně v proudných, dostatečně prokysličených horních tocích řek.

Nástraha, co zachutnala

Duhák je dravá ryba a běžně se loví přívlačí či na mušku. Mým duhákům zachutnali věřte, nevěřte červi.

Charakteristické znaky

  • Ryba celkově menší velikosti – jezerní varianta však může dosahovat i kapitálních, nebojím se říct půlmetrových délek
  • Stříbrné tečkované tělo na jehož boku je jasně zřetelný přechod ze spodní světlé až bílé barvy, přes růžovou nebo fialovou až do hřbetní tmavě zelené, šedé či černé – odtud druhé jméno tohoto druhu – duhový. Zbarvení se samozřejmě může lišit v závislosti na prostředí, kde duhák žije. Není však sytě zelený s barevnými tečkami jako pstruh potoční.
  • Menší ústa s jemnými zoubky

Jak a kdy jsem okouna ulovil

Technika

Běžně přívlač či muška

  • Feeder
    Jemný winklepicker, vlasec 0,14 mm. Průběžná montáž, nástraha: červi

Období

Já jsem duháky ulovil zjara, ale to jen proto, že je tam zřejmě sezónu předtím vysadili. Jinak bych řekl, že se dají lovit celý rok (kromě doby hájení na pstruhových vodách samozřejmě 🙂 )

Období

30 cm | neváženo | duben 2016 | 451 034

Karas stříbřitý

Standard

Co jsem se o karasovi dověděl

Karásky si pamatuju z mejch dětskejch rybářskejch začátků, kdy jsme je chodili na malej písník „Na bagru“ lovit s tátou a sousedem jako nástražní rybky na candáta. Odjakživa jsem bral karasa jako všudypřítomnou bílou, více méně plevelnou rybu. Až do chvíle, kdy jsem vyrazil na ryby tady v HK s kolegou, kterej mi povídá, že by tak rád vyrazil někdy na karásky, že už je dlouho nikde nepotkal. A v tu chvíli už jsem měl za sebou jeden a půl sezóny feederování a uvědomil jsem si, že jsem vlastně ještě žádného karáska tady neulovil. O karasovi se tedy už zřejmě nedá tvrdit, že by ho člověk potkal na každém kroku. Pravda, ale je, že několikrát už jsem na něj v okolí HK narazil a tak moc vzácná přiležitost ho ulovit, to zase není. Karas je vzrůstem menší ryba, která se letmo dá splést s malým kaprem, existuje však hned několik odlišovacích znaků.

Kde karasy hledat

Karasy potkávám na stojatých vodách. V malých rybníčcích, tůních a slepých ramenech. Společným jmenovatelem úspěných záběrů karasů je teplé počasí. Karasi mi berou zásadně, když je teplo anebo do vody svítí slunce. Karas je bojovník a má na svou velikost poměrně těžké tělo. Zejména s jemným  náčiním a pokud se podaří zaseknout větší kousek, je to vždycky pěknej boj.

Nástraha, co zachutnala

Bude toho asi víc, podobně jako u dalších kaprovitých ryb, ale z mého portfolia nástrah karasům nejvíc chutnaly žížaly. Žížaly všech různých velikostí. Druhej v pořadí je pařenej rohlík.

Charakteristické znaky

  • Zavalité vyšší šupinaté tělo, celkově však ryba menší velikosti
  • Tmavá ocasní a hřbetní ploutev
  • Menší ústa posazená rovně
  • Narozdíl od kapra nemá karas žádné vousy u úst

Jak a kdy jsem karasa ulovil

Technika

  • Feeder
    Spíše jemnější náčiní. Průběžná montáž, nástraha: žížala, rohlíková kulička

Období

Teplejší dny a měsíce roku

Největší úlovek

39 cm | neváženo | duben 2017 | 451 034

Sumeček americký

Standard

Co jsem se o sumečkovi dověděl

Sumeček americký, alias američan nebo trumen je v našich podmínkách menších rozměrů dorůastající ryba, která se u mnoha rybářských kolegů těší velké neoblibě. Asi z důvodu své žravosti. Pokud na ně natrefíte, máte je permanentně na háčku, i když stražíte třeba na „hodnotnější“ rybu. Opět i když se proslýchá, že sumeček americký je všudypřítomný „parazit“ našich vod, nepotkal jsem ho zas až tak často.

Kde sumečka hledat

Na sumečky americké jsem narazil náhodou v malém bahnitém rybníčku, kdy jsem se k nim „prochytal“ přes drobnější bílou rybu. Je to asi jejich revír. Jedná se původně o teplomilnou rybu takže teplá bahnitá voda jim zřejmě vyhovuje.

Nástraha, co zachutnala

Sumečci mi brali na živou nástrahu. Malou žížalku nebo chuchvalec červů. Zajímavé bylo, že záběr byl i na lehkém pickeru, kterým jsem byl vybaven velmi těžko znatelný. Špička se prakticky ani nehnula a to, že je sumeček zavěšen na háčku, jsem zjistil až při vytahování montáže z vody. O to více paradoxní to bylo, když jsem zjistil jak hluboko sumeček nástrahu vhltnul.

Charakteristické znaky

  • Slizké tělo nazelenalé až hnědo zelené barvy bez šupin
  • 8 vousků kolem úst
  • Špičaté, ostré ostny, které rámují přední břišní ploutve, pozor na ně při manipulaci s rybkou

Jak a kdy jsem sumečka ulovil

Technika

  • Feeder
    Lehký winklepicker, monofil síly 0,14 mm, průběžná montáž s fluorcarbonovým návazcem 0,14 mm

Období

Léto 2016 (horký den)

Okoun říční

Standard

Co jsem se o okounovi dověděl

Okoun říční je krásná, typicky zbarvená malá dravá rybka, která se živí ještě menšími rybami, a to i vlastního druhu. Okoun je pro mě takovej pankáč našich vod. Je zvědavej a je prakticky všude, kde se něco děje. Když spadne do vody gumová nástraha nebo háček s červem, je tam hned okoun nebo celá parta, aby vysondovali, co to tam šplouchlo. A i kdyby se do nástrahy vůbec nechtěli zakousnout, prostě ji přijedou jen omrknout.

Kde okouny hledat

Navzdory všem knížkám a příručkám o rybaření, které říkají jak hojně je u nás okoun rozšířený, zas tak často na něj nenarážím. Pravda, při lovu feederem na něj zpravidla nestražím. Okouna jsem ulovil takřka výhradně pokud jsem si vyšel s vláčkou. I když vyjímečně mi okouni zabrali i na feeder na Orlici a Labi.

Okouny jsem ulovil nejčastěji mezi stulíky na slepých ramenech, ale dokážu si představit, že se stejně tak úspěšně dají najít na pískovnách, přehradách nebo v menších i větších řekách. Je potřeba na ně ale vyrazit samozřejmě se speciálním dravčím náčiním.

Nástraha, co zachutnala

Při vláčení to byla umělá silikonová „kopýtka“ (tedy imitace raněné rybky s chvějícím se ocáskem) s jigovou hlavičkou. Na barvě až zas tak nezáleželo. Chytil jsem pěkného okouna na bílé kopýtko s černým hřbetem, ale i na svítivě žluté, černě pruhované.

Na feeder mi okouni zabrali i na chcuhvalec červů a žížalu. Jsou prostě zvědaví 🙂

Charakteristické znaky

  • Typické pruhované zbarvení hřbetu – nazelenalá kůže a na ní tmavé pruhy
  • Výrazné oranžové až načervenalé prsní, břišní a ocasní ploutve
  • Menší zubatá ústa
  • Okouna si nelze splést. Snad jen s candátem (kvůli pruhovanosti) v určitém věku. Od candáta se však okoun liší nejen celkovou velikostí (okoun je výrazně menší), ale i postavením a barvou hřbetní ploutve a právě velikostí hlavy a úst.

Jak a kdy jsem okouna ulovil

Technika

  • Přívlač
    Přívlačový prut Daiwa Jigspin, 5g jig se silikonovým „kopýtkem“, barva bílá, růžová, svítivá žlutá, smáčci svítivě žlutí s červeným ocáskem
  • Feeder
    Průběžná montáž, nástraha: chuchvalec masných červů, žížala – spíš náhodný úlovek, okouni zabrali ze zvědavosti 🙂

Období

Podzim